HISTORIE / Mrazivý prosincový večer, hodiny ukazují půl desáté. V křesle svého domu v anglickém Berkshire sedí v tichosti žena, nepřítomně hledí před sebe s prázdným výrazem v očích. Zvedne se, vyjde po schodech do pokoje své sedmileté dcerky Rosalind. Pozoruje chvilku její klidný spánek, políbí ji na čelo a vrátí se dolů. Poklidně vyjde z domu, nasedne do svého vozu Morris Cowley a zmizí ve tmě…

Detektivní romány přinášely pro Agathu Christie stále více slávy a úspěchu, sama se však v roce 1926 cítila na dně. Ještě se ani pořádně nevzpamatovala ze smrti své milované matky a o pár měsíců později už uslyšela z úst svého manžela Archibalda tíživou větu: „Chci se s tebou nechat rozvést.“ Přiznal, že propadl kouzlu jisté Nancy Neele, ženy o deset let mladší než Agatha. Zlomená manželka mu prý v bouřlivé scéně vmetla do obličeje: „Nezapomeň, že jsem schopna všeho. I zmizet!“ A svým slovům dostála. 

O čtvrt roku později, 3. prosince 1926, se mezi manželi strhla velká hádka. Archibald prohlásil, že by rád vyrazil k přátelům na víkend, ovšem bez Agathy. Ta za sebou pak večer nechala jen vzkaz, že se chce projet autem a zítra dá vědět, kde je. To se ale nestalo. Po slavné autorce detektivních příběhů jako by se slehla zem…

Auto s kožichem a bez řidičky

Pod strmým svahem v Newlands Corner, jen zhruba dvacet kilometrů od domu manželů Christieových, objevil druhý den zrána místní automechanik auto. Řidič v něm ale chyběl, spodek auta byl hluboko zabořený v křoví, na zadním sedadle ležel kožich a kufřík. Přivolaná policie podle nalezených dokladů v autě zjistila, že auto skutečně patří slavné spisovatelce. „Vozidlo bylo nalezeno v poloze naznačující, že se odehrálo cosi zvláštního – v polovině travnatého svahu kus od silnice s kapotou vnořenou do křoví, jako by se vymklo ovládání,“ stálo v policejní zprávě vyšetřujícího komisaře Williama Kenwarda. Kam se ale řidička mohla podít, v takové zimě a bez kožichu? Ublížil jí někdo? Nebo si snad ublížila ona sama?

Po ztracené královně detektivek se záhy rozpoutala jedna z největších pátracích akcích v historii. Celé následující tři dny pročesávaly stovky policistů i dobrovolníků přilehlé lesy i křovinaté pláně, po mokřadech pobíhaly desítky čenichajících psů, dalšího dne začala neúnavně křižovat oblohu i dvě pátrací letadla. Po zmizelé ženě přesto ani stopa.

Mediální šílenství

Zpráva, že spisovatelka detektivních příběhů se sama stala hlavní postavou mysteriózního případu, se rychle roznesla po celé zemi i napříč světem. Agathin a Archibaldův dům oblehli novináři, dychtiví po každé nové informaci.

„Výška pět stop, sedm palců (přibližně 170 cm, pozn. red.), vlasy narezlé a sestříhané, oči šedé, pleť světlá, postava dobře stavěná. (…) Nemá snubní prsten, což je za daných okolností velmi významné,“ nabízely noviny policejní popis zmizelé. A s divokými spekulacemi i s domnělým svědectvím lidí, kteří prý Agathu někde zahlédli, se roztrhl pytel. 

Jeden ze svědků, jistý Edward McAlister, tvrdil, že k němku v sobotu ráno, jen kousek od nalezeného vozu, přistoupila neznámá žena. „Pomozte mi nastartovat, prosím,“ požádala ho prý. Neušlo mu, že její vlasy jsou pokryté jinovatkou a vůz úplně promrzlý. Ženu v nesnázích samozřejmě nedokázal odmítnout. S potížemi auto nastartoval a poté sledoval, jak Agatha odjíždí směrem, kde jen o dvě hodiny později nalezli její vozidlo opuštěné. „Na takové nevlídné ráno byla velmi lehce oblečena a chovala se zvláštně,“ dodal. 

Majitelé nedalekého hotelu tvrdili: „Strávila u nás páteční noc!“ Jistý pan Brown dle svých slov narazil na pohřešovanou v sobotu ráno a nabídl jí odvoz, který daná dáma odmítla. Další dva svědci zase prohlašovali, že spatřili Christie sedět s nějakým pohledným mužem v autě. Hlásili se další a další lidé, kteří prý Agathu viděli. Navést vyšetřovatele na správnou stopu ale nedokázal nikdo z nich.

Manžel s nálepkou vraha

Noviny mezitím přicházely s jedním šíleným scénářem za druhým. Jen kousek od nalezeného auta leží Silent Pool, tajemné jezero obestřené pověstí, podle níž se v něm kdysi utopila dřevorubcova dcera a podle vyprávění místních ji lze stále po nocích spatřit. Co když se právě v něm Agatha rozhodla ukončit svá trápení? Nebo jí někdo pomohl? Třeba… Její manžel Archibald?

Tou dobou už totiž prosakovala na veřejnost jeho nevěra. Média nabývala dojmu, že „odklizení nepohodlné manželky“ by se mu pro nový vztah s mladou milenkou náramně hodilo. Sám Archibald se zapojil do hledání své ženy i s Agathiným oblíbeným hrubosrstým teriérem Peterem, ale podezření tím ze sebe nesmyl. Kam se hnul, měl novináře v patách, telefon v domě neustále drnčel. V očích lidí se stal chladnokrevným vrahem. Tělo se ale nenašlo. 

Nepomohl ani duch

Záhada se začala nápadně podobat detektivkám z pera pohřešované spisovatelky. Pomoci se snažil i duchovní otec Sherlocka Holmese, sir Arthur Conan Doyle. Coby horlivý okultista přinesl na spiritistickou seanci jednu ze spisovatelčiných rukaviček s tím, že „vyvolaný duch nám pomůže záhadu rozluštit“. Duch ale nic kloudného neprozradil. „Myslím, že paní Christie udělala svým blízkým jen špatný vtip. Chtěla je ukázat ve špatném světle,“ nechal se zase slyšet spisovatel Edgar Wallace. 

Vyšetřovatelé byli bezradní. „Během své kariéry jsem řešil mnoho vážných případů, ale tohle je největší záhada, s jakou jsem se kdy setkal,“ povzdechl si komisař Kenward. A i bývalý vrchní inspektor Gough ze Scotland Yardu si s beznadějným případem nevěděl rady: „Paní Christie se úmyslně či neúmyslně ve skutečném životě stala středem záhady, která překonává vše v jejích důmyslných románech.“

Do kopce by šla nerada

Po týdnu od začátku vyšetřování se konečně k pohřešování své ženy veřejně vyjádřil i sám Archibald Christie. Možnost, že by jeho žena spáchala sebevraždu, vyloučil. Připadalo mu nepravděpodobné, že by jela několik mil daleko, sundala si kabát a poté se zabila. Pronesl: „Nejspíš se svlékla, hodila kabát na zadní sedadlo auta a pak zřejmě sešla z kopce a vydala se – bůhví kam. Předpokládám, že šla z kopce, protože chození do kopce nesnášela…“

Mezitím jistý hudebník jménem Robert H. Tappin po několik dní s podezřením pozoroval jednu z ubytovaných dam v lázeňském hotelu Harrogate v hrabství Yorkshire. „Bylo na ní něco, čím se odlišovala od ostatních hostů. Její oblečení i chování bylo zvláštní a zdála se dost rozpačitá,“ vypověděl později. Navíc ta nápadná podoba s fotografiemi slavné spisovatelky v každých novinách… Rozhodl se jednat. Vytočil číslo yorkshirské policie. Vyšetřovatelé rychle do hotelu přispěchali i s Agathiným manželem. Ten když spatřil známou tvář, jak kráčí po hotelových schodech na večeři, neměl pochyb. Jeho žena je konečně po jedenácti dlouhých dnech nalezena, záhada rozluštěna. Nebo ne? 

Neví, kým je, ani kde je

Agatha se na Archieho zdvořile usmála, ale když ji oslovil, v obličeji se jí zračil zmatek, nepochopení a údiv. „Není pochyb o identitě. Je to má žena. Utrpěla úplnou ztrátu paměti a mám dojem, že ani neví, kdo je. Nezná ani mě a neví, kde se nachází. Doufám, že klid a odpočinek vše napraví. Zítra ji chci odvézt do Londýna a navštívit odborného lékaře,“ řekl zaražený Archibald všem přítomným. 

Ukázalo se, že Agatha Christie se do hotelu přihlásila pod jménem Therese Neel, tedy pod stejným příjmením, jaké nosí Archieho milenka. Proč tak učinila, ale prý nevěděla ani ona sama. „Manželka je velice chorá, trpí naprostou ztrátou paměti. Ze života jí vypadly tři roky. Nedokáže si vzpomenout na nic, co se během té doby stalo,“ sdělil Archie médiím. A jeho slova potvrdili i lékaři: „Po pečlivé prohlídce Agathy Christie jsme došli k závěru, že trpí nesporně ztrátou paměti a že by měla být pro své budoucí dobro ušetřena veškeré další úzkosti a rozčilení.“ Sama spisovatelka ohledně svého tajuplného zmizení zachovala po celý zbytek života mlčení. 

Zlí jazykové tvrdili, že celé zmizení měla být jakási forma odplaty nevěrnému manželovi. Podle jiného názoru se slavná spisovatelka psychicky zhroutila ze všech těžkostí, jimž musela čelit, a chtěla se stát alespoň na chvíli někým jiným. Současní odborníci se spíše přiklánějí k názoru, že Agathu zřejmě pod tíhou dlouhodobého stresu postihla takzvaná disociativní fuga, tedy psychiatrické onemocnění, během něhož postižený člověk opustí domov, cestuje, stará se o sebe a vůbec se na první pohled chová zcela normálně, jenže ve skutečnosti si neuvědomuje svou minulost, ani kým je. 

Nepodařená sebevražda?

Současný britský spisovatel Andrew Wilson přišel teprve před pár lety s hypotézou, podle níž se Christie toho nešťastného prosincového večera pokusila o sebevraždu. Našel údajně rozhovor z roku 1928, ve kterém Agatha přiznala: „Pustila jsem volant a nechala vůz jet. Auto do něčeho narazilo. Hodilo mě to proti volantu, hlavou jsem se o něco uhodila. Do té chvíle jsem byla paní Christie.“ Wilson se domnívá, že spisovatelka si pak uvědomila, že sebevražda je nekřesťanské jednání, a pokusila se pokus o ni překrýt jako ztrátu paměti. 

Ať se ale během těch jedenácti dnů, kdy po ní nebylo ani vidu, ani slechu, dělo cokoliv, Agatha Christie těžké období svého života nakonec překonala. S Archibaldem se rozvedla, dcerku dostala do péče a díky úspěchům svých knih finanční nouzí netrpěla. Napsala své nejslavnější příběhy, Vraždu v Orient expresu, Smrt na Nilu či Deset malých černoušků, jež si v knihách nebo ve filmových zpracováních užívají lidé dodnes.

Vypracovala se mezi nejúspěšnější a nejznámější spisovatele všech dob – v počtu prodaných knih ji předběhl jen William Shakespeare. A štěstí nalezla i v osobním životě, po boku nového muže, archeologa sira Maxe Mallowana, s nímž žila až do své smrti v roce 1976. S úsměvem o jejich vztahu jednou prohlásila: „Archeolog je ideální manžel. Čím je jeho žena starší, tím je pro něj zajímavější!“