Je to tady, vrah Kajínek dostal milost.
Propuštění Jiřího Kajínka je pro tuto dobu symbolické. Miloš Zeman sice říkal, že násilníkům milost dávat nebude, ale když je vrah zároveň populární celebrita, tak je zjevně možné udělat výjimku. Jedná se o takový nový a zvláštní druh milosti: o milost marketingovou.
Omilostnění Kajínka totiž přišlo právě ve chvíli, kdy se na Zemana snesla vlna kritiky za jeho uhýbání ústavním povinnostem, neboť se mu nechtělo odvolat Andreje Babiše z postu ministra financí. Premiérovo slovo je přitom podle ústavy rozhodující a to se Zemanovi opravdu nelíbilo. A tak aby ve veřejnosti zbytečně moc nerezonovala kritika pro porušování ústavy, oznámil Miloš Zeman v televizi Barrandov omilostnění dvojnásobného nájemného vraha, o němž byl natočen film a jehož vinu část veřejnosti zpochybňuje.
Pochybnosti o Kajínkově vině v kauze vraždy podnikatele Jandy a jeho strážce Pokoše opakovaně vedla několik právníků, a dokonce i dva ministry spravedlnosti k podání stížnosti v Kajínkův prospěch. Případem se zabývala celá série soudů včetně Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a vždy rozhodly tak, že je doživotní rozsudek pro Kajínka oprávněný. Je jen těžko představitelné, že by všechny tyto soudy udělaly chybu v kauze, v níž není žádný veřejný tlak na Kajínkovo potrestání, nýbrž naopak existuje hnutí za jeho osvobození, v němž se navíc angažuje tolik žen, neboť propadly Kajínkovu mocnému sexappealu.
Vedle kauzy, v níž byl Kajínek odsouzen, tu jsou ovšem ještě další fakta, která ukazují, že se jedná o celkem nebezpečné individuum. Měl za sebou již dříve celou řadu bytových krádeží, vykrádání chat, opakovaně napadl člověka, zranil dva policisty pěstmi a třetího shodil ze schodů. V jeho bytě navíc policie objevila neuvěřitelnou sbírku zbraní včetně samopalů a pistolí s tlumiči, jaké používají nájemní vrazi.
Prezidentská milost je aktem milosrdenství a tento institut má své opodstatnění. Lze si představit i milost pro zřejmého vraha, který již strávil ve vězení více než dvacet let. I otazníky o Kajínkově vině v konkrétní kauze mohou být stále předmětem zkoumání. Ale viditelná účelovost Zemanova postupu v kontextu jeho kontroverzního chování a také v kontextu jeho nové prezidentské kandidatury si zaslouží jasný odsudek.
Pak je tu ale ještě jeden zvláštní kontext Kajínkova propuštění. Totiž ten, že právě v tomto roce začínají odcházet do vězení na dlouholeté tresty lidé, jejichž vina je pro mnoho právních odborníků zcela sporná, ovšem jejich zavření se hodí do krámu těm, kdo rozpoutali ve společnosti hysterické antikorupční hnutí.
Jedná se třeba o odsouzení Kamila Jirounka na šest let nepodmíněně v naprosto nejasné kauze padělané směnky, přičemž je prokázáno, že ji Jirounek nepadělal, pouze držel, a není jasné, zda o jejím padělání vůbec věděl. Jirounek ovšem založil firmu Oleo Chemical na výrobu modernějších biopaliv, než jaké vyrábí Andrej Babiš ve svých chemičkách z řepky. Jirounek svou továrnu neodevzdal a Lidové noviny z něj udělaly zločince. A tak sedí ve vězení mezi násilníky a vrahy. Člověk, který není ani trochu společensky nebezpečný.
A na devět let jde nyní do vězení v kauze Promopro Jaroslav Veselý, jemuž je 65 let. Zajišťoval organizační a technickou stránku mamutích mezinárodních konferencí a státní úředníci propláceli všechny jeho faktury a žádnou nerozporovali. Jenže jeden znalecký posudek o tom, že neposkytl všechna plnění smlouvy, a velké veřejné volání po zavírání, ho doslova zničilo. Jedná se o velmi slušného a zodpovědného člověka. Jeho společenská nebezpečnost je nulová a trestný čin krajně sporný. U něj ale není důvod pro Zemanovu milost. Pan Veselý není celebrita a sexsymbol vášnivých vesničanek.
Je to divná doba. Násilník jde z vězení ven a lidé, kteří vybudovali úspěšné podniky, jdou dovnitř.
Nabízí se jasné vysvětlení: zemi ovládla buranokracie. Podle toho vypadá hlava státu. A podle toho bohužel začínají také postupovat i soudy, protože antikorupční tažení je vymknuté z racionality podobně jako jakobínský režim během francouzské revoluce. A i soudce může dostat strach.
