Uplynulo asi pětadvacet let a my jsme tam, kde jsme byli. Už zase nás chtějí ve všem kontrolovat, už zase chtějí mít moc nad našimi životy. Zákazy, příkazy, hrozby a pokuty.
Kdyby mi někdo ještě před pěti lety řekl, že něco takového napíši, vysmál bych se mu. Jenže teď mi do smíchu není. Je nad slunce jasnější, kam nás Babiš, Sobotka, Marksová a jejich soudruzi vlečou. Socialismus, to je jejich cíl. Stejný jako v sedmdesátých a osmdesátých letech, jen vedoucí úloha korporací je možná nová. Vládnou nám papaláši, chovají se k nám jako vrchnost. Jak se to pozná? Snadno.
Kašlou na nás. Je jim jedno, jak se nám žije a jak se máme. Mají jen plná ústa starostí o občany, ale zajímá je jen jejich vlastní moc a peníze, protože peníze jsou moc. Lžou, mlží a překrucují. Rozdělují společnost, místo aby ji spojovali. Svěříme jim peníze, aby se starali o naši bezpečnost, vzdělání a zdraví, a oni pak tyto peníze drze utrácejí za předražené zakázky, nesmyslné stavby, přístroje, které nikdo nepotřebuje. Nabírají další a další úředníky, které my, občané, pak máme živit. Jsou to prostě papaláši.
Kdo je to vlastně papaláš? Papaláš je člověk ve vysoké veřejné funkci, kterému vlezlo jeho postavení do hlavy. Je arogantní, chová se panovačně a na občany kouká svrchu. O svých voličích si myslí, že to jsou pitomci, a pohrdá jimi, protože ho zvolili. První, co udělá, když je zvolen, nechá si nově a draze vybavit svou kancelář. Tam, kde podnikatel šetří, papaláš rozhazuje. No proč ne, přece neutrácí ze svého. Zneužívá veřejné peníze i moc, ale odpovědnost nemá žádnou. Je to odporný člověk, kterého by se štítil i slimák, kdyby se ho musel dotknout.
Ještě horší je, že se dnešní vláda považuje za naši vrchnost. Každá vrchnost potřebuje nevolníky, kteří by na ni robotovali. Vrchnost potřebuje peníze. Moc peněz, protože má velké nároky. Aby nevolníci poslouchali, vytváří si vrchnost spoustu pravidel, jejichž porušení tvrdě trestá. Taky je třeba mít nevolníky pod kontrolou, a tak si vrchnost vymýšlí a vytváří různé kontrolní a sledovací nástroje – registry, evidence a hlášení. Poddaným vrchnost stanovuje často podmínky, které jsou jen těžko splnitelné, nebo dokonce nesplnitelné. To se neděje omylem, jak se nám vrchnost snaží vždy namluvit. Je to cílené, úmyslné jednání s cílem zlomit nás, poddané.
Vrchnost jsou lidé, kteří ve vysokých funkcích ovládají naše životy. Nepracují pro nás, ale jen pro sebe. Přikazují, zakazují, vyžadují. Omezují a řídí nás a myslí si, že to je jejich nezadatelné právo. Oni přece nejlépe vědí, jak my máme žít.
Vrchnost žije z našich peněz, a protože vrchnost se chce mít stále lépe a lépe, musíme jí platit stále více a více. Vrchnost nemá nikdy dost – našich daní. Pro sebe mají spoustu zbytečných úřadů, vysoké platy, roční odměny a kamarádíčky v neziskových organizacích a korporacích.
Pro korporace mají předražené státní zakázky, dotace na nesmyslné projekty, investiční pobídky, úlevy na daních a zákony, kterými si jdou navzájem na ruku. Pro nás, deset milionů obyčejných občanů, mají poplatky, daně, zákazy, omezení, pokuty a zákony, kterými nás mají v hrsti, které však sami potom nedodržují. Tvrdě vládnou a sami si dělají, co chtějí. Pěkně po bolševicku.
Protože takový bolševik je arogantní omezenec. Nesnáší svobodu a nenávidí lidi s vlastním názorem. Slibuje lidem hory, doly, ale přitom kolem sebe šíří zlobu, závist a nepřátelství. Nesnáší lidi úspěšné, kteří sami něco dokázali. Bolševiky najdeme v různých stranách, protože bolševismus je nevyléčitelná vada charakteru. Bolševik je rakovina společnosti.
Babiš, Sobotka, Marksová, Jurečka, Valachová… je třeba jmenovat dále? Nemohu si pomoci, nemám je rád. Jsou arogantní a chtějí tenhle stát pro sebe. Tak to ne.
V sobotu 25. 2. ve 12.00 jim to v Praze na Václavském náměstí řekneme. Myslím, že nás uslyší.
