Proč Andrej Babiš považuje své oponenty za psychopaty a posílá je pro neurol. Proč se někdy chová jako Milouš Jakeš a zveřejňuje platy svých kritiků. A proč si vytváří v hlavě „blacklist“ svých nepřátel.

Andrej Babiš rozšiřuje seznam svých nepřátel. A každým dnem někdo přibývá. Před pěti lety to byl nejvíce asi lobbista Ivo Rittig a pražští kmotři z ODS. Na nich šlo totiž dobře ukázat, že tradiční strany selhaly a nechaly se zkorumpovat kmotry.

Miroslav Kalousek z TOP 09 může podle Babiše za všechno. Babiš ho nenávidí permanentně. Na Kalouskovi lze totiž veřejnosti hrozně lehce představit konkrétní podobu „říše zla“. Babiš dovedně využil efektu, že Kalouska – obecně řečeno – nemají lidi rádi, protože jako pravicový ministr financí nemyslel na sociálně slabé a střední vrstvě bral jistoty.

Pak na černý seznam přibyli Bohuslav Sobotka a Milan Chovanec z ČSSD, kteří v průběhu vládnutí zjistili, že s Babišem politiku dělat nejde. V Babišovi se v tu chvíli rozsvítilo výstražné světlo a zaútočil. Sobotku označil za lháře, a začal mu připomínat trestní kauzu OKD, v níž podle Babiše Sobotka „jel“. Z Chovance se stal grázl, který zneužívá policii. A nedávno na blacklist přibyl nový lídr ČSSD Lubomír Zaorálek. Proč? Protože je prostě jen jeho soupeř ve volbách.

[ctete]147910[/ctete]

Pro Babiše je nepřítel a reprezentant zla každý, kdo s ním nesouhlasí nebo jde proti němu.

Za uplynulé čtyři roky se na listině nepohodlných objevila také spousta novinářů. Jednou to byli redaktoři České televize či serveru Echo 24, jindy novináři z Reportér magazínu. Ale nejvíce leží Babišovi v žaludku šéfredaktor serveru Forum 24 Pavel Šafr a šéfka webu Neovlivní Sabina Slonková.

Přitom jde u obou o rozdílné lidi. Šafr se od oligarchických praktik Babiše distancoval vždy. Od samého začátku, kdy Babiš začal koketovat s politikou či s ovládnutím médií, ho Šafr tvrdě kritizoval. Zatímco Slonková Babišovi zpočátku věřila, a stala se z ní dokonce začátkem roku 2014 šéfredaktorka Mf DNES, kterou krátce předtím Babiš koupil v balíku celého vydavatelství Mafra. Slonková sice po půl roce z Mafry odešla, ale na rozdíl od Šafra jí zůstala nálepka bývalé podřízené Babiše, čehož politik teď zhusta využívá, protože po každém jejím kritickém článku o ní tvrdí, že je to jen jeho „bývalá zhrzená zaměstnankyně“. A navíc lhářka, jak neopomíná Babiš dodat.

Naposledy se o ní a o Šafra otřel Babiš tento týden na schůzce s aktivisty před setkáním s občany v Kroměříži. Před začátkem akce ho navštívili jeho odpůrci ze skupiny AUVA, kteří si s Babišem chtěli domluvit otevřenou diskusi na začátek září.

Jakmile se ale Babiš dozvěděl, že jedním z mnoha témat této diskuse bude i případ tragicky zesnulého podnikatele Milana Sládečka, změnil Babiš své dosavadní vstřícné chování a začal být až vzteklý.

[ctete]147655[/ctete]

Reportáž o podnikateli Milanu Sládečkovi přinesl server Seznam Zprávy, s nímž Slonková spolupracuje. V reportáži šlo o to, že Sládeček v roce 2010 prodal Babišovi svou firmu na zpracování masa, ale pak se kvůli následným finančním sporům s Babišem dostal do spirály dluhů a exekucí, které ho dovedly nad ekonomickou propast a nakonec až k sebevraždě.

Nikdo samozřejmě netvrdí, že Babiš dovedl podnikatele k smrti. Nikdo nemůže s jistotou určit, co všechno probíhalo panu Sládečkovi v hlavě a co všechno mělo podíl na jeho rozhodnutí vzít si život. Tento případ ale minimálně poukázal na brutální Babišův postup při přebírání firem, na etiku jeho byznysu a na jeho tvrdost a nekompromisnost bez ohledu na to, jak dopadnou osudy těch, kdo Babišovi zkříží cestu.

Babiš se už dříve proti reportáži ohradil a označil ji za vylhanou. Co mě ale nyní překvapilo, byla suma Babišových argumentů a styl a způsob, jakým své výhrady tento čtvrtek na veřejné akci podal.

Za prvé.

Označil podnikatele Sládečka za podvodníka. „Mně je strašně líto, že (pan Sládeček) spáchal sebevraždu, ale on okradl – a opakuji – okradl – 78 firem o 140 milionů,“ zaburácel Babiš, aby ukázal, že on se v podnikání střetl s gaunerem. Takže grázl není on, ale pan Sládeček.

Byl to zbytečný a zbabělý útok Babiše proti někomu, kdo se nemůže jakkoli bránit. Navíc mi to přijde vůči rodině zesnulého za nestoudné a vlastně i odporné.

Pokud by měl Babiš rozum, řešil by tento případ jinak a citlivěji. Zejména teď, kdy emoce ještě nepominuly.

Za druhé.

Aby Slonkovou ještě více dehonestoval, prozradil, jaký měla plat, když pod ním pracovala. „Slonková brala 200 tisíc v Mafře,“ řekl tento čtvrtek Babiš. A pak se naklonil do nejbližší kamery, která ho právě snímala, a zdůraznil: „Slonková je sprostá lhářka. Okej? A Kubík je taky sprostý lhář.“

Ke Kubíkovi se za chvíli dostanu. Teď se zastavme u platu.

[ctete]147823[/ctete]

Údaj o platu mi přijde nepodstatný. Minimálně v tomto kontextu. Jakou vypovídající hodnotu to má při konstatování, že s někým nesouhlasím? Žádný. Jen to má vyvolat ve společnosti negativní emoce. Jako by chtěl Babiš svým voličům říct: „Podívejte se, ona brala tolik peněz, a ještě je drzá.“

Připomíná mi to slavný a tragikomický projev vrcholného pohlavára KSČ Milouše Jakeše v červenci 1989 z Červeného Hrádku. Jakeš tehdy dehonestoval umělce za jejich protirežimní postoje, třeba Hanu Zagorovou: „Je to milá holka, ale ona už třetí rok po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, ale milion, dva miliony berou, Jandové a jiní.“ (Jakeš měl na mysli frontmana kapely Olympic Petra Jandu.)

(Když nad tím nyní uvažuji, vychází mi z toho, že je Babiš vlastně ještě horší než Jakeš. Ten o Zagorové aspoň řekl, že je to milá holka…)

Nebo jinak. Chce tím Babiš vyjádřit míru svého pohrdání Slonkovou za to, že není loajální? Jako by z jeho úst znělo: „Ty jsi na mě takováhle, a já ti přitom dával 200 tisíc měsíčně!“ Pokud by platila tato logika uvažování, ponořilo nás to do temné hlubiny jeho duše, v němž jde o princip: „Když někoho platím, kupuju si ho (na celý život).“

Nutno dodat, že Slonková se nyní chová statečně, když pracuje na reportážích o Babišovi. Nicméně za invektivy od Babiše si může sama, protože mu na ně nahrála, když vstoupila – i když dočasně – do jeho služeb.

[ctete]147024[/ctete]

Novinář Seznam Zprávy Jiří Kubík se objevil na Babišově seznamu novinářské žumpy zjevně jen proto, že se se Slonkovou podílel na zmiňované reportáži o podnikateli Sládečkovi. Což jen dokresluje Babišovu zvrácenou logiku: kdo je proti mně, je gauner. Kubík je totiž, až na jedno nešťastné klopýtnutí, velmi korektní a poctivý novinář.

Jeho zaváhání spočívá právě ve vztahu s Babišem. Kubík setrval v deníku Mf DNES se Slonkovou ve vedení listu i poté, co ho ovládl Andrej Babiš. Tím oba pomohli Babišovi k hladšímu a bezproblémovějšímu převzetí tohoto nejvlivnějšího média v zem, aniž by Babiš musel řešit problémy hromadných odchodů či projevy ostrých nesouhlasů větší části redakce.

I tady je nutné něco malého dodat. Kubík byl do takové situace Babišem vystaven, protože Babiš koupil médium, v němž Kubík pracoval nepřetržitě od roku 1994. Zatímco Slonková tam po přátelské dohodě s Babišem přišla, možná v naivní představě, že půjde dělat svobodnou a nezávislou žurnalistiku pod politikem Babišem. (Kubík pak odešel z Mafry dva měsíce po Slonkové.)

Za třetí.

Když s někým nesouhlasím, nemusím o něm rovnou říkat, že je psychopat. Což Babiš dělá často. Zejména pokud jde o jeho kritika, šéfredaktora serveru Forum 24 Pavla Šafra. I teď ve čtvrtek v Kroměříži aktivistům před mítinkem řekl: „Vy tady jste jen proto, že chcete být slavní. To, co děláte, pak publikuje Šafr. Nikdo neví, kdo ho financuje. A on stále blije na Babiše. Přitom je to psychopat.“

[ctete]111992[/ctete]

To už je podle mého soudu za hranicí jakékoli zdravé kritiky. Je vidět, že Babišovi ujíždějí nervy a vybíjí si zlost na slovních potyčkách se svými „nepřáteli“, které si stvořil ve své hlavě.

Za čtvrté.

Že to Babiš kosí hlava nehlava, je přitom zřejmé z drobného detailu – jinak velmi cenné – snahy aktivistů debatovat s Babišem. V jednu chvíli mu tam v hloučku lidí řekne jeden muž, že je Babiš populista. Babiš se k němu nakloní a řekne: „Jděte si dát mokrej hadr na hlavu, pane.“ A po chvilce se k němu ještě vrátí a dodá: „Vezměte si prášek, neurol je dobrej.“

Někdo se tomu možná zasměje, ale tohle nemá s chováním novodobého politika nic společného. Vím, že podobně se chová Miloš Zeman nebo v cizině třeba Donald Trump. Ale to ještě neznamená, že to máme tolerovat. Je to nejen sprosté, ale je to neúcta k člověku jako takovému. A také neúcta ke svobodě projevu a názoru druhých.

Za páté.

Po tom všem si nyní dávám jeden slib. Budu k Babišovi stále tvrdý a kritický jako dosud. Ale nikdy se nesnížím k tomu, abych ho nazýval psychopatem nebo abych jeho příznivce posílal pro neurol.

To už je vážně „cez čáru“, pane Babiši.

Jaroslav Kmenta