Před dvěma týdny, přesně 17. listopadu, oslavil osmdesátiny jeden z vůbec nejdůležitějších režisérů v dějinách poválečné světové kinematografie Martin Scorsese. Dokázal natočit výjimečný film v každé z posledních pěti dekád a přímluvou, jako mentor nebo rovnou jako výkonný producent, pomohl v začátcích kariéry dlouhé řadě talentovaných mladých tvůrců.

Když Scorsese v roce 2007 dostal Oscara za režii filmu Skrytá identita (2006), požádal na vyhlašování Výročních cen Akademie hvězdnou trojici předávajících ve složení Steven Spielberg, Francis Ford Coppola a George Lucas, aby výsledky v obálce radši ještě jednou zkontrolovali. Trefně tak okomentoval fakt, že byl předtím na tuhle cenu navržen už pětkrát za naprosto vynikající snímky a nikdy ji nedostal. Okamžik, kdy si konečně mohl dojít pro vytouženou zlatou sošku, byl pro tehdy pětašedesátiletého tvůrce dojemný i proto, že ji přebíral z rukou svých velkých kamarádů a generačních souputníků, se kterými od sedmdesátých let minulého století změnil tvář americké i světové kinematografie. Skrytá identita sice určitě není jeho nejlepším filmem a dost možná ani nebyla nejlepším a nejlépe zrežírovaným filmem, který byl za hodnocený rok natočen, přesto bychom však toho večera v publiku těžko hledali někoho, kdo by Martinu Scorsesemu tuhle cenu nepřál. Bouřlivé ovace vstoje mu totiž nepatřily jen za jeden konkrétní snímek, ale za celou fantastickou kariéru, která nemá v současné filmařské branži obdobu.

Pozorovatelem špinavých ulic New Yorku

Budoucí tvorbu slavného amerického režiséra zásadně ovlivnilo dětství a dospívání v New Yorku. Narodil se ve čtvrti Queens, ale ještě než začal chodit do školy, přestěhovala se rodina do italské čtvrti na dolním Manhattanu přezdívané Little Italy. Malý Marty tady vyrůstal v prostředí, kterému vládly mafián­ské rodiny a které později tak autenticky a s porozuměním vylíčil ve svých filmech Špinavé ulice (1973), Mafiáni (1990) nebo Casino (1995).

I když zrovna netočí přímo o gangsterech, stejně si Scorsese na svém rodném městě všímá především jeho temných a zneklidňujících stránek. Jako kdyby už někde v jeho základech zůstalo všechno…