RECENZE / Deset let po uvedení kultovní první série Temného případu s Woodym Harrelsonem a Matthewem McConaugheym se na HBO Max rozjela čtvrtá řada. Oproti těm předchozím už za ní jako autor nestojí Nic Pizzollato, ale všech šest dílů napsala u nás poměrně neznámá mexická filmařka Issa Lópezová, která se ujala i režie. Povedený první díl přitom ukazuje, že vůbec nešlo o špatnou volbu.

Po Louisianě, Kalifornii a Arkansasu se tentokrát děj seriálu přesouvá na Aljašku a vyšetřování se během mrazivé arktické noci neujímají pochybující a chybující detektivové, ale rázné a nekompromisní ženy. Drobná, něžně vyhlížející šéfka místní policie se slovníkem štamgasta zaplivané putyky Liz ztvárněná Jodie Fosterovou a potetovaná, svalnatá Inuitka s rameny jak stěhovák Evangeline, kterou hraje bývalá boxerka Kali Reisová.

Honba za stíny minulosti

V aljašském městečku Ennis se ztratí skupina výzkumníků a na jejich základně se najde uříznutý lidský jazyk a vzkaz na flipchartu „Všichni jsme mrtví“. Liz rozjíždí pátrání, během něhož nachází také indicie odkazující na několik let starou vraždu inuitské ekologické aktivistky. Ta byla brutálně ubodána poté, co usilovala o uzavření dolu, který znečišťuje okolní přírodu, ale dává práci řadě místních lidí.

Dále čtěte

Víme, kdo bude v nové verzi Studny starý Brůna. Otec, který „byl toho večera poněkud neklidný…“

Začne se točit už v únoru, podle režisérky Terezy Kopáčové vznikne „šest hodin, tedy dílů, opravdové temnoty“. Je to tak! V produkci…

Zločin neúspěšně vyšetřovala Evangeline, jež sice aktuálně pracuje jako obyčejná pochůzkářka, ale nyní cítí šanci dovést ke konci případ, který jí ani po letech pořád nedá spát. Přidává se proto k pátrání, i když se sarkastickou a neústupnou Liz nejsou zrovna nejlepší kamarádky.

Do toho se v Ennis rozehrávají další vztahové linie a na povrch se pomalu derou staré křivdy a traumata. Vedle starousedlíků, mezi nimiž má četné zastoupení inuitská komunita, se přitom příběhem zcela přirozeně pohybují také duchové mrtvých nebo lední medvěd s vyraženým okem. 

Vítejte v Ennis

Čtvrtá řada Temného případu s podtitulem Noční krajina původně vznikla jako samostatný projekt a vlastně nemá s předchozími sériemi mnoho společného. Svým způsobem to sice platí už o druhé i třetí řadě, ty se také odehrávaly na různých místech a s úplně novými postavami včetně hlavních hrdinů, tentokrát jako bychom se ale opravdu ocitli v jiném detektivním seriálu.

Noční krajina má totiž prostředím, v němž se pohybujeme, blíže třeba k prvnímu Fargu či k výbornému islandskému seriálu V pasti a atmosférou se zase podobá spíš Lynchovu Městečku Twin Peaks. Pro úspěšný restart přece jen trochu uvadajícího kultu to ale vůbec nemusí být na škodu.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Nové showrunnerce, scenáristce, režisérce a producentce v jedné osobě Isse Lópezové se totiž minimálně v prvním díle série podařilo představit zajímavé hlavní hrdinky, rozehrát řadu chytlavých mikropříběhů a především dát Noční krajině vizuálně podmanivou mrazivou náladu s přídechem mysteriózního napětí.

Po prvním dílu nejspíš budete mít chuť seriál dál sledovat a budete se těšit, kam události v tom podivně bizarním a zlověstném městečku dospějí. Zároveň se ale při sledování Noční krajiny možná neubráníte dojmu, že podobné záběry nebo motivy už jste viděli u Davida Lynche, Larse von Triera, Terryho Gilliama, bratří Coenů nebo třeba u krajana Issy Lópezové Guillerma del Tora.