Ministryně financí Alena Schillerová FOTO: FB Úřad vlády
FOTO: FB Úřad vlády
Všichni víme, že ministryně financí Alena Schillerová přistoupila na vyplácení podpory živnostníkům postiženým dopady pandemie koronaviru jen s daleko slyšitelným skřípěním zubů. Teď přišla chvíle pomsty. Vláda, jejíž je Schillerová členkou, na příjemce peněz z podpůrných programů zaklekne.
Finanční správa, která se za vlád Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše stala peněžním gestapem s bezbřehými pravomocemi a zanedbatelnou odpovědností, dostala od Aleny Schillerové jasný pokyn: u podezření na neoprávněné čerpání prověřovat, zjišťovat a zajišťovat, pokutovat, sankcionovat.
Pokud by snad paní ministryně chtěla svou živnostnickou politiku vysvětlovat v zahraničí, dovolím si jí usnadnit život: Squeeze them like a lemon. Vymačkat živnostníky jako citron.
Kdybychom žili ve státě, jehož vláda se zabývá tím, co je její skutečnou povinností, tedy respektovat, dodržovat a kultivovat právo a spravedlnost, neměl bych s prověřením efektivity čerpání státních podpor žádný problém. V takovém státě ale nežijeme. Prověrky finančního gestapa nejsou ničím jiným než nástrojem útlaku, šikany a likvidace střední třídy. Ta představuje pro hnutí ANO i jeho komplice z ČSSD jasné nebezpečí. Každý podnikatel je v jejich zvrhlé optice především člověkem, který se odmítá stát glajchšaltovaným „lidským zdrojem“, vděčným za občasný milodar v podobě bezvýznamných přilepšení.
Rád bych žil v zemi, kde jsou podnikatelé vnímáni jako ti, kteří živí sami sebe, své zaměstnance a svými daněmi i celou zemi. Místo toho vidím, že nás vláda bere jako podvodníky a zloděje. Není na tom nic překvapivého. Jednou ze základních lidských vlastností je přisuzovat ostatním svoje vlastnosti.
Je nepřijatelné, že jsou tvrdě trestáni živnostníci a drobní podnikatelé, kteří se rozhodli řešit svou situaci sami a nespoléhali jen na nejistou pomoc státu. Pokud v době, kdy zůstali zcela bez příjmu, měli jen minimální příjem třeba z brigád, musí nyní „pětadvacítku“ vracet. I když o ni požádali a obdrželi ji bez větších problémů, dnes na ně stát nahlíží jako na podvodníky a zloděje.
Ve srovnání například s Německem se ukazuje, jak strašně na tom Česko je. Německá pomoc byla rychlá, její vyřízení trvalo čtyřiadvacet hodin. Pro přežití nejmenších podnikatelů vláda zavedla program okamžité pomoci. Živnostníci do pěti zaměstnanců mohou žádat o finanční příspěvek až 9000 eur (250 tisíc korun) měsíčně po dobu až tří měsíců. Podnikatelé do deseti zaměstnanců mohou požádat o jednorázový příspěvek 15 tisíc eur (416 tisíc korun). Pro tyto účely stát vyčlenil 50 miliard eur (1,4 bilionu korun).
Ve Velké Británii živnostníci dostávají 80 procent měsíčního příjmu až do 2500 liber (76.700 korun) měsíčně, a to minimálně po dobu tří měsíců. Ještě významnější je ale přístup britské vlády k živnostníkům. Britská daňová správa poplatníky, kteří mají na pomoc nárok, sama přímo kontaktuje a poskytne jim informace, jak se o ni mají přihlásit. „Živnostníci představují klíčovou část naší pracovní síly, která přirozeně čeká na ujištění a podporu v současném stavu nouze,“ řekl britský ministr financí Rishi Sunak.
Jak se asi při čtení takového vyjádření ministra financí cítí čeští živnostníci? Je jim do pláče, nebo jimi lomcuje bezmocný vztek?
Autor je místopředseda TOP 09.
