Americké prezidentské volby budou až za 15 měsíců a hlasování o tom, koho která strana do voleb nominuje, začne až v únoru příštího roku volbami v Iowě, ale souboj uchazečů o nominaci demokratické strany do souboje se stávajícím prezidentem jede na plné obrátky. Spojené státy mají díky svému volebnímu systému v podstatě neustále před nějakými politickým kláním. V loňském roce touto dobou žila celá země kampaní před takzvanými poločasovými volbami do Sněmovny reprezentantů a třetiny Senátu. Díky vypjatému soupeření obou hlavních stran se pak významnou mediální událostí s celonárodním dosahem staly i doplňující volby v jednotlivých obvodech, které proběhly mimo hlavní kampaň. Zdá se, že média i veřejnost už vlastně neustávající kampaň berou jako normu.

Zatímco u Republikánské strany je jisté, že nominaci získá úřadující prezident, Demokratická strana prožívá ve výběru kandidáta či kandidátky do všeobecných voleb trochu zmatečný souboj čtyřiadvaceti významných kandidátů a celkově se jich u volební komise do primárek registrovalo přes 250. Proto byly zatím obě kola debat rozdělena na dva večery, aby byly jednotlivé diskuze přehlednější. Příští debata, která nás čeká v září, už bude mít striktnější pravidla. Pro pozvání budou muset mít kandidáti ve čtyřech nezávislých průzkumech podporu alespoň dvě procenta a zároveň 130 000 dárců, kteří jim na kampaň přispěli. Musí to stihnout do 28. srpna a v tuto chvíli má účast jistou 7 kandidátů. Další tři k tomu mají velice blízko.

Pokud se do další debaty kvalifikuje deset a méně lidí, pak proběhne v jeden večer. To by bylo ideální, protože takhle vlastně nedošlo na to hlavní a to je souboje nejvýraznějších tváří dvou směrů, které se v současné Demokratické straně střetávají. První se dá s jistou nadsázkou označit za revoluční a to nikoliv proto, že tito lidé chtěli státní převrat, ale jimi navrhované reformy zdravotnictví, vzdělávání a imigračního systému by znamenaly skutečnou revoluci.

Sanders, Harrisová a Warrenová například prosazují rozšíření stávajícího systému státem placené zdravotní péče pro lidi nad 65 a lidi s postižením, tzv. Medicare. Ten v současnosti využívá asi 60 milionů Američanů. Progresivní návrhy by znamenaly, že by se stal základem pro státem hrazenou zdravotní péči dostupnou všem, určitou obdobu systémů zdravotní péče, jaké fungují v Evropě. Ačkoliv to z našeho břehu Atlantiku nemusí vypadat jako nijak radikální návrh, v americkém kontextu se jedná o dosti odvážný plán.

Obdobně Warrenová a Sanders navrhují odpuštění dluhů ze studentských půjček a zavedení univerzitního vzdělání zdarma. Julián Castro a Elizabeth Warrenová pak prosazují, aby nelegální překročení hranic bylo napříště nikoliv prohřeškem trestním, ale správním (tzv. civil offense). To by znamenalo, že úřady nesmí za takový čin člověka zadržet a věznit. V praxi by se tak jednalo o revoluční změnu systému vynucování imigračních zákonů.

Zatímco výrazných zastánců progresivistických návrhů je v souboji poměrně dost, jedinou opravdu známou tváří umírněnějších Demokratů je bývalý viceprezident Joe Biden. První večer dvoukolové debaty se jeho role zhostil bývalý zástupce Marylandu ve Sněmovně reprezentantů, John Delaney. Ten se poměrně ostře vymezoval proti Sandersovi a Warrenové, ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl od Biden převzít žezlo zástupce středovějších voličů. Spíš tak pomohl právě Bidenovi, který se stal pro změnu ústřední postavou druhého večera. Harrisová, Gillibrandová i Castro, hlavní zástupci levicovějšího proudu toho večera, se všichni vymezovali především vůči němu.

Svědčí to o dvou věcech. Zaprvé, Joe Biden je zatím neotřesitelným favoritem konzervativnějších členů strany. I proto se jej zatím příliš nedotkly různé hloupé a kontroverzní výroky. V průzkumech se pořád pohybuje okolo 30 %. Přízeň radikálnějších členů strany se naproti tomu tříští mezi více výraznějších osobností. Sanders, Warrenová a Harrisová se dle průzkumů pohybují okolo dvouciferných čísel voličské podpory.  Zadruhé, součet pro levicovější kandidáty a výsledek Joe Bidena jsou poměrně podobné a stranu tak čeká napínavý souboj.

Je vysoce pravděpodobné, že do začátku primárek a nejpozději po hlasování v prvních dvou státech se pole pročistí a zbyde nanejvýš 5 až 6 vážných kandidátů. Zároveň to vypadá, že stranu čeká poměrně náročný a lítý boj dvou táborů, který může být daleko těsnější, než minule, kdy Clintonová Sanderse porazila po tuhém boji poměrně přesvědčivě o zhruba tři a tři čtvrtě milionu hlasů, tedy nějakých 12 %. Sanders minule odmítal odstoupit i v momentě, kdy už bylo matematicky vyloučeno, aby nominaci získal jiným způsobem, než že by nevolení tzv. superdelgáti houfně a proti vůli voličů opustili Clintonovou.

Je poměrně dost pravděpodobné, že díky jeho zaťatosti pak někteří jeho voliči z primárek zůstali doma a napomohli tak vítězství současného prezidenta. Je tedy otázka, jestli se budou uchazeči a uchazečky o nominaci tentokrát chovat rozumněji a budou ochotni obětovat osobní ambice, když souboj bude možná ještě těsnější. Clintonová to třeba v roce 2008, kdy při započtení sporných výsledků z Michiganu a Floridy Obamu na hlasy dokonce o více než půl procenta překonala. Klíčem bude kompromis mezi oběma frakcemi, protože silové vítězství jedné či druhé znamená, že zklamaní voliči poražených buď k volbám nepůjdou, nebo budou volit republikánského kandidáta. Zároveň je důležité, aby programový kompromis nebyl natolik nalevo, aby odradil nezávislé středové voliče, kteří prostě volby v USA rozhodují.