Ještě pár poznámek k tomu, kdo je Vladimir Jakunin, hodný ruský milardář, který je hostitelem našeho pana prezidenta na konferenci o dialogu civilizací na Rhodosu, protože do jednoho textu se nám to nevešlo, aby to nebylo moc dlouhé. A zajímavostí je dost.
Původem je Jakunin inženýr, studoval letecké konstrukce a údržbu balistických střel dlouhého doletu. V 70. letech pracoval v Institutu aplikované chemie v Leningradu. Po službě v armádě vedl nakonec v letech 1982-1985 oddělení vnějších vztahů Ioffeho Fyzikálně-technického institutu v Leningradě. Vztahy k zahraničí už mu zůstaly, mezi lety 1985 – 1991 patřil k diplomatické misi SSSR u Organizace spojených národů. V roce 1991 opustil vládní služby a stal se podnikatelem.
V 90. letech se stal majitelem dači v Solovjovce v leningradském regionu. Tam mezi jeho sousedy patřil i Vladimir Putin. Spolu s Putinem a dalšími (Andrej Fursenko, Sergej Fursenko, Jurij Kovalčuk, Viktor Mjachin, Vladimir Smirnov a Nikolaj Šamalov) založili v roce 1996 společnost Ozero, která spravovala jejich majetek. (Jde o „dačnyj potrebitělskij kooperativ“, něco jako chalupářské spotřební družstvo). Historie „chalupářů“ je taková, že když se Putin vrátil počátkem 90. let z Drážďan, kde působil ve službách KGB, do Ruska, získal majetek na břehu jezera Komsomolskoje. Jeho dača vyhořela, ale v roce 1996 byla znovu postavena přesně podle té původní. Ostatní jmenovaní si kolem koupili pozemky a vytvořili kolem sebe uzavřenou oplocenou oblast.
Většina jmen „chalupářů“ bude normálnímu člověku neznámá. Jen namátkou, Vladimir Smirnov (* 1957) je podnikatel, další člověk, který studoval v Leningradu letecké technické záležitosti, ředitel Petrohradské ropné společnosti. V roce 1990 založil s německými partnery realitní společnost. (Co asi tak obnáší obchodování s realitami v Rusku, si každý dovede domyslet.) Podílí se na akcích pro nukleární odzbrojení a tak dále.
Andrej Fursenko (* 1949) pochází pochopitelně taky z Leningradu a také studoval na Ioffeho institutu. Rovněž patří mezi někdejší mladé nadějné vědce. Věnoval se podnikání, v roce 1993 se seznámil s Vladimirem Putinem. V letech 2004 – 2012 byl ministrem výchovy Ruské federace. Patří do kruhu politických skupin seskupených kolem prezidenta Putina. (K nim patří právnící a ekonomové z Petěrburgu, lidé z bezečnostních složek, lidé z garnitury bývalého prezidenta Jelcina a takzvaní silovici, lidé z bezpečnostních a armádních složek, často důstojníci někdejší KGB.)
A ještě aspoň do třetice, Jurij Kovalčuk (* 1951), narozen samozřejmě v Leningradu, vedl kdysi Ioffeho institut a je považován za Putinova „osobního bankéře“. Je na sankčním seznamu lidí USA po anexi Krymu. Jeho majetek se podle magazínu Forbes odhaduje na 1,9 miliardy dolarů.
Tolik jen pro běžnou představu, z jakého okruhu leningradských chalupářů pochází hostitel našeho pana prezidenta.
Zpět k Jakuninovi. Ten se v roce 1997 vrátil do veřejného sektoru. Zastával různé vládní funkce týkající se dopravy. V roce 2003 se stal zástupcem ředitele Ruských drah a v roce 2005 jejich ředitelem, kde setrval ve funkci až do roku 2014. Z funkce odešel, údajně do důchodu, ale jeho odchod se dává do souvislosti s tím, že jeho syn požádal o britské občanství, což u hlasatele národních hodnot a bojovníka proti idejím Západu působí poněkud trapně a Vladimir Putin to mohl považovat za jistou zradu. Andrej Jakunin žije jako podnikatel v severním Londýně v bytě, který má hodnotu 35 milionů liber a jeho syn navštěvuje prestižní školu Highgate School.
Po svém odchodu z vedení drah si Vladimir Jakunin postěžoval, že Putin kolem sebe vytváří vládnoucí třídu, jako tomu bylo za časů cara. Jeho syn prý žije v Británii pět let, má na občanství právo, nikdo se s ničím netajil a nikdo proti tomu nic nenamítal, takže se Jakunin otec cítí poněkud ukřivděně.
Jiné hlasy ale říkají, že příčinou vyhazovu mohlo být i to, že Ruské dráhy byly neefektivní a prolezlé korupcí a prostě to chtělo změnu managemenetu. V každém případě se teď Jakunin může věnovat budování „dialogu civilizací“.
Pracoval na tom ostatně už dřív, stejně jako na vlastenectví. Od roku 2001 je šéfem Nadace svatého Ondřeje, založené v roce 1992, která cchce posilovat vlastenecké cítění a obnovovat národní hodnoty. Obnova spočívá v pořádání různých nábožensko-kulturníchh podniků. Například byly do vlasti přivezeny ostatky filozofa Ivana Iljina, kterého rád cituje Putin. Stejně tak carského generála Antona Děnikina. Jakunin také v roce 2006 pomáhal zařídit smír mezi moskevským patriarchátem a ruskou ortodoxní církví v zahraničí, což také podporoval Putin. Usiloval o propojení světa byznysu, manažerů, siloviků a skupin zaměřených na hodnoty z Putinova okolí.
Z tohoto světa tedy pochází pán, který pozval Miloše Zemana řečnit na Rhodos. Svět obrovských peněz, moci, zaměřený proti Západu, spojený s policií, armádou, důstojníky KGB (dnes jen na FSB přejmenované tajné policie). Celé by to bylo legrační, když si představíme rozdíl mezi dačami těchto pánů a Zemanovou chalupou na Vysočině. Méně humorné to je, když si uvědomíme, s kým máme co do činění.
Znovu se vnucuje otázka, proč to ten Zeman dělá?
