ANALÝZA / Znovuzvolený ruský prezident Vladimir Putin 7. května zahájil na honosné inauguraci v jednom ze sálů Kremlu své páté funkční období v čele Ruska. Celý ceremoniál se ale odehrával ve zcela jiném kontextu než ty předchozí. Putinovi se podařilo zcela zničit své politické oponenty, rozpoutat nejničivější konflikt v Evropě od konce druhé světové války a jeho armáda stále chřestí jadernými zbraněmi.

Ruští prezidenti na začátku každého volebního období jmenují novou vládu, včetně nového premiéra. Kabinet tak podal v den inaugurace staronového šéfa Kremlu– v souladu s ruskou ústavou – demisi. Novou vládu získalo Rusko přesně o týden později, když Putin podepsal dekret o jejím jmenování. Kromě nové vlády má ale Putin i nové poradce ve své administrativě.

Struktura nové vlády zůstává nezměněná. Stejně jako v té předešlé bude mít staronový premiér Michail Mišustin k ruce desítku místopředsedů, včetně jednoho prvního místopředsedy, a 21 ministrů. Pouze několik kosmetických změn a jedna obrovská a překvapivá změna sestavy. Asi tak by se dal popsat nový kabinet prezidenta Vladimira Putina, který se svým opětovným zvolením z poloviny letošního března stal nejdéle sloužícím kremelským vůdcem od dob Josifa Stalina.

Putin nikdy nevypadal více jako car. U těch ale bylo vždy jasné, kdo bude jejich nástupcem. Putin žádný takový plán, zdá se, nemá. Mezi novými tvářemi v ruské vládě a administrativě Vladimira Putina se objevují synové jeho přátel a spojenců i někteří úředníci, o nichž se podle ruského deníku The Moscow Times mluví jako o možných nástupcích kremelského vůdce.

„Hlavní věcí, která vzejde z reorganizace ve vládě a v Kremlu, je odstranění těch, kteří selhali při vojenské invazi (na Ukrajinu, pozn. red.), přestože jejich nové pozice signalizují opak,“ řekl deníku bývalý zaměstnanec ruské vlády Alexej Levčenko.

Nejhorší premiér v ruské historii

Není asi žádným překvapením, že se předsedou nové – či staronové – ruské vlády stal loajální technokrat Michail Mišustin. O tom, že právě na něj ukáže Putinův prst, se spekulovalo ještě před samotnou inaugurací. Mišustin je předsedou vlády Ruské federace od roku 2020.

Podle jednoho z úředníků Kremlu, který mluvil pod podmínkou anonymity s ruským webem The Bell, je Mišustin dobrým aparátčíkem a citlivým podřízeným. Rozumí náladám v Kremlu a snaží se jim „nejen odpovídat, ale předbíhat je“. Další zdroj ale kritizoval jeho horlivost. „Spěchá s plněním každého úkolu, je to skutečně šéfův mazlíček,“ řekl další vysoce postavený úředník.

„Myslím, že Mišustin je asi nejhorší premiér v ruské historii,“ napsal na sociální síti X ruský analytik a profesor ekonomie na Chicagské univerzitě Konstantin Sonin, když ho kritizoval za nezvládnutou pandemii koronaviru a to, že za jeho vlády Rusko napadlo Ukrajinu.

„Rusko mělo ve své imperiální, sovětské i postsovětské historii řadu špatných premiérů. Mišustinovým přímým předchůdcem byl například Dmitrij Medveděv, Putinův mazlíček, klaun jako státník a nyní nezodpovědný troll. A přitom Mišustin byl ještě horší,“ dodal.

Srovnávat ho s jeho předchůdci by ale nebylo spravedlivé. Mišustin se musel v posledních čtyřech letech vypořádat se dvěma velkými hospodářskými výzvami. On a jeho tým byl ale pro Putina velmi efektivní, zejména v době války. Zároveň během války na Ukrajině rozšířil podle think-tanku Atlantic Council svůj vliv a pro Kreml by mohlo mít smysl ho přesunout jinam, aby se nestal příliš mocným. Nyní, když byl znovu jmenován, bude muset Putinova administrativa použít jiné mechanismy, aby ho udržela pod kontrolou. Nejde přitom pouze o moc, ale i o jeho popularitu.

V dubnovém průzkumu nezávislé ruské agentury Levada Center, v němž měli Rusové jmenovat politiky, kterým důvěřují, se Mišustin navíc umístil na druhém místě. Hned za Putinem. Setrvat v nastoleném trendu tak bylo pro Putina i celý Kreml pravděpodobně nejjednodušší možností.

A ačkoliv by se Mišustin díky své funkci stal podle ruské ústavy úřadujícím prezidentem Ruské federace v momentě, kdy by se 71letému Putinovi něco stalo, nutně si ho podle novinářky Faridy Rustamové Kreml nepřipravuje jako Putinova nástupce. „Mezi Putinem a Mišustinem nevidíme žádný zvláštní vztah, měli jen málo otevřených soukromých setkání a obecně se spolu před kamerou objevují jen zřídka,“ napsala na komunikační platformě Telegram.

Putinův nástupce Ďumin?

Dlouho trvající dilema Kremlu – kdo se stane nástupcem Vladimira Putina – tak Mišustin, zdá se, nevyřeší. Mohl by ho ale vyřešit člověk, který sice není součástí změn ve vládě, ale v úterý i přes to povýšil. Šlo asi o nejneočekávanější personální změnu, kdy se Alexej Ďumin, bývalý osobní strážce ruského prezidenta, dostal do funkce jeho poradce.

S kým a jak často se Vladimir Putin setkává a jedná, ví snad jen on sám. Kreml všechny jeho schůzky nezveřejňuje. O té poslední s Ďuminem ale informoval. To může naznačovat, že bývalý náměstek ministra obrany a zástupce šéfa vojenské rozvědky GRU je osobou s vysokým významem v plánech Kremlu.

Posledních osm let působil jako gubernátor Tulské oblasti jižně od Moskvy, která je klíčovým centrem vojenského průmyslu. Po návratu do Moskvy má nově dohlížet na vojensko-průmyslový komplex. Byl to právě Ďumin, kdo byl v médiích často označován jako potenciální nástupce ministra obrany Sergeje Šojgua nebo dokonce i samotného Putina.

Jenže dlouholetého spojence Sergeje Šojgua v novém složení vlády nahradil ekonom Andrej Bělousov. Ten má Putinovi zřejmě přinést větší kontrolu nad obřími výdaji, které směřují do armády. O největší a nejpřekvapivější změně v ruské vládě jsme psali ZDE. Právě ministerstvo obrany je v kontextu pokračující války na Ukrajině klíčovým resortem, který sleduje Západ, Ukrajina i Kreml.

A i jeho mluvčí Dmitrij Peskov v komentáři k výměně na resortu obrany poukázal na rostoucí roli vojenského a bezpečnostního sektoru v ekonomice země a prohlásil, že rozpočet se v poslední době více než zdvojnásobil z tří na téměř 6,7 procent HDP, čímž se přiblížil úrovni z poloviny 80. let.

Na jedné straně bude dohlížet na ministerstvo obrany a na druhé straně vyvažovat Šojgua a omezovat jeho vliv.

„Dnes na bojišti vítězí ten, kdo je otevřenější inovacím, otevřenější k jejich co nejrychlejšímu zavádění. Proto je přirozené, že v současné fázi se prezident rozhodl, aby ministerstvo obrany vedl civilista,“ prohlásil také mluvčí Kremlu a dodal, že nejde pouze o civilistu, ale o člověka, který velmi úspěšně vedl ruské ministerstvo hospodářského rozvoje a který byl dlouhou dobu prezidentovým poradcem pro ekonomické otázky.

I Ďumin ale bude mít v Kremlu své úkoly. „Na jedné straně bude dohlížet na ministerstvo obrany a na druhé straně vyvažovat Šojgua a omezovat jeho vliv,“ řekl deníku The Moscow Times vládní úředník, který hovořil pod podmínkou anonymity.

Příbuzní vůdce jako nejspolehlivější potenciální nástupci

Sergej Šojgu jako ministr, který vedl ruskou armádu během rozsáhlé invaze na Ukrajinu, končí a přesouvá se do vedení ruské Rady bezpečnosti, která radí ruskému prezidentovi v otázkách národní bezpečnosti. De facto si polepšil, když po nedělním otřesu získal funkci, která je technicky nadřazená jeho postu na resortu obrany. Ve funkci nahradil Nikolaje Patruševa, jestřába, který bývá považován za jednoho z Putinových nejbližších. Spolu se Šojguem patřil k nejvýraznějším postavám kremelské válečné mašinérie.

Právě jeho syn Dmitrij se z funkce ministra zemědělství přesunul na post místopředsedy vlády. Nejde ale jen o něj. Čím blíže je předání moci, tím častěji se nejbližší příbuzní vůdce jeví jako nejspolehlivější potenciální nástupci. Například Nursultan Nazarbajev v Kazachstánu a Islam Karimov v Uzbekistánu se pokoušeli předat moc svým dcerám – ale oba neuspěli. O monarchickém nástupnictví sní také Alexandr Lukašenko v Bělorusku.

Bývalý zaměstnanec ruské vlády Alexej Levčenko tvrdí, že důležitým rysem posledních změn v Kremlu a ve vládě je vzestup knížat – mužů blízkých Putinově rodině nebo synů mužů blízkých Putinovi. Zmiňuje i kariérní postup syna Jurije Kovalčuka, který je pokládán za osobního bankéře Vladimira Putina, do čela Účetní komory nebo Sergeje Civiljova, který byl jmenován ministrem energetiky a údajně je ženatý s Putinovou praneteří.

Boj klanů o moc?

Kvůli válce na Ukrajině se Rusko snaží vyrábět více tanků, dělostřelectva, raket a munice. Od jejího začátku raketově roste hvězda Denise Manturova, který nově zastává funkci prvního místopředsedy vlády poté, co Putin jmenoval jeho předchůdce Andreje Bělousova ministrem obrany.

Funkce prvního místopředsedy vlády je poměrně významná. Do její působnosti patří dohled nad všemi ostatními místopředsedy vlády a ministry. Jde o de facto stínového premiéra, který dohlíží na všechny, ale podléhá pouze předsedovi vlády.

Bývalý místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu není podle viceprezidenta organizace Free Russia Foundation Vladimira Milova vizionářem. „Všeobecně se má za to, že pouze lobbuje za zájmy Sergeje Čemezova, generálního ředitele Rostecu, celostátního konglomerátu strojírenských a vojenských továren a významného výrobce zbraní a munice,“ napsal.

Právě mezi Čemezovem a Patruševem podle mnohých analytiků docházelo k mocenskému sporu o vliv v Kremlu. Čemezov tak podle Milova nejspíš Putinovi poradil, aby svého chráněnce Manturova povýšil do vyšší funkce s širšími lobbistickými pravomocemi a menším dohledem, a upevnil tak monopol Rostecu při získávání lukrativních dlouhodobých vojenských zakázek od vlády.

Tato změna ve vládě je zásadní proto, že přibližně dvě třetiny ruského vojenského rozpočtu, 65 až 70 procent, se nevynakládají na samotnou armádu, ale na nákup zbraní a munice. Ministerstvo obrany je pouze prostředníkem mezi státním rozpočtem a vojenským průmyslem. „Konflikt s mocnými vojenskými výrobci definoval také pád Šojguova předchůdce Anatolije Serďukova v roce 2012,“ připomněl Milov. „Obecně se zdá, že nově jmenovaný kabinet je mnohem více ovládán oligarchickými silami Putinových kumpánů než předchozí verze Mišustinovy vlády,“ uzavřel.