Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Soudní senát moskevského městského soudu potvrdil beze změny rozsudek nad Alexejem Navalným. Obhajoba požadovala úplné zproštění viny. Podle jejich názoru byl rozsudek nespravedlivý a byl vynesen s četnými procesními pochybeními. Státní zastupitelství naopak požadovalo, aby konečné rozhodnutí zůstalo nezměněno, a tvrdilo, že stížnost advokátů nemá oporu v zákoně. Sám Navalnyj se rozhodl u soudu pronést protiválečný projev.
Hlavní myšlenky z Navalného projevu cituje Novaja Gazeta Europe. Poté, co všichni promluvili, vyzvala porota Navalného, aby řekl své poslední slovo. Ten prohlásil, že se snaží rozpomenout, jestli to bylo jeho šesté nebo sedmé poslední slovo za poslední rok a půl. Ve vězení je Navalnyj už přes 500 dní.
„Moje poslední slovo se mění v komedii a dobře charakterizuje, co se v naší zemi děje. Během mého posledního slova však došlo k povzbudivé události, která vypovídá o potřebě je vyslovit. Jak probíhalo jednání v mé věznici: v místnosti byl vždy přítomen soudní technik. Všichni jste ale velmi mazaní. V den mého projevu nebyl přítomen soudní technik, místo něj tam seděl soudruh major. A co dělal?“ ptal ve své řeči Navalnyj.
„Pokaždé, když jsem řekl slovo ‚válka‘, stiskl tlačítko a přede mnou se objevil přeškrtnutý mikrofon. Soudce i tento ‚odborník‘ byli spokojeni. Strašně mě to naštvalo. Máte všechno, máte moc. Všechno jste uchvátili a bojíte se, že odsouzený něco řekne, a tak tam dodáte převlečeného zaměstnance, aby stiskl tlačítko,“ pokračoval.
„Nemám nic proti vám osobně, ale když říkám ‚vy‘ a mluvím o soudu, myslím tím veškerou moc. Putina, jeho bezpečnostní radu složenou ze starých senilních hlupáků, Státní dumu a další (…) Z mé věty vyplývá, že jsem soud urazil. Sám dobře víte, že v Rusku nikdo nerespektuje soud. Lidé se ho prostě bojí – že je lidé v černých hábitech mohou nezákonně poslat do vězení. Obvinění z ‚urážky soudu‘ na mě nesedí, lepší paragraf by byl ‚pohrdání soudem a touto vládou‘. Pohrdám vaším soudem, vaším systémem a vaší vládou. Nebojím se tohoto systému, nebojím se vás všech. A vyzývám všechny ostatní, aby se vás nebáli. Váš systém je založen na strachu. Bát se vás je zločin proti budoucnosti své i vašich dětí,“ prohlásil dále Navalnyj.
„Váš systém, váš Putin a jeho činovníci jsou nepřátelé lidu. Zrádci a vrazi ruského lidu. Nikdo nezabil v posledních letech více ruských lidí než váš Putin,“ vzkázal.
V tuto chvíli se soudce pokusil Navalného přerušit. „Alexeji Anatoljeviči, žádám vás, abyste se vrátil k argumentům soudního řízení,“ zaznělo v soudní síni.
Navalnyj se však přerušit nenechal. „Prosím vás, nestaňte se tlačítkem, které se snaží umlčet… Tato válka, stejně jako vaše soudy, je postavena na lžích. Není v tom jediné slovo pravdy. Celý den se tady dívám na televizi, je to jako nějaký trest, tři měsíce po sobě se v každé reportáži říká, jaký je nesmysl, že vpadneme s vojskem,“ sdělil Navalnyj.
„Alexeji Anatoljeviči, máme poslouchat vaše námitky proti rozsudku lefortovského soudu,“ protestoval opět soudce.
Navalnyj ale pokračoval dál. „Válku používám jako metaforu pro svůj soudní verdikt. Prosím, nepracujte s tím tlačítkem… uplynulo několik měsíců lhaní a pak všichni zapomněli. Paměť, jako má ryba. Vaše vláda se snaží, aby celá populace měla paměť jako ryba. Všechna fakta, která jsou v rozsudku uvedena, jsou stejně nepravdivá jako ta, která byla použita na začátku války,“ nenechal se přerušit.
„Všechny ty vaše procesy proti mně jsou zbytečné. Čeho chcete dosáhnout? Získat kontrolu? Zastavit pokrok v Rusku? Bojovat se současnou generací? To, co říkáte, je vcelku nesmysl. Nepochybně utrpíte v této hloupé válce, kterou rozpoutal Putin, historickou porážku. Nemá žádný účel ani smysl. Proč vedeme válku? K čemu chceme Ukrajince donutit? Co musí udělat, abyste je nechali být?“ pokračoval ve své řeči Navalnyj.
„Představme si, že v Charkově žije například soudce. A funguje skvěle. Jednoho dne, 24. února, je prohlášen za nacistu, přiletí k němu raketa a zabije jeho dítě. A nechápe, co má dělat, aby se našich úřadů zbavil. Rozhodně jsem ochoten sedět ve vězení, abych světu i sobě řekl, že ne všichni v Rusku jsou takoví šílení, vyšinutí úchylové a krvežíznivci,“ řekl v soudní síni.
Soudce se opět neúspěšně snažil Navalného zastavit, ten si ale trval na svém. „Já, vážený soude, ve vaší tváři vidím Šojgua, Golikovovou (Taťána Golikovová je místopředsedkyně ruské vlády, médii obviňovaná z korupce, pozn. red.), a všechny lidi, o kterých jsme vedli vyšetřování, všechny je mám před sebou v jedné tváři. Chci říct jedno: bez vás by se v naší zemi žilo skvěle, neměli bychom žádné nepřátele a žádnou válku! Země by byla bohatá a krásná i bez vás. Přál bych si, abyste byli pryč. Přál bych si, abychom měli pravidlo: ‚Žij a nech žít.‘ Aby všichni odešli v klidu, aby nechali Ukrajinu na pokoji (…) Jste silou temnoty a ta vás oživuje. A to je vaše podstata, že jste všichni darebáci a každého se zmocňujete a zabíjíte. Ale váš čas pomine, až se všichni budete smažit v pekle, dřevo do vašeho ohně přiloží vaši dědové, kteří nechtěli, abyste jejich portréty použili k novým válkám v jednadvacátém století,“ uzavřel Navalnyj.
Trojice soudců se dlouho nerozhodovala a nechala vše beze změny. Navalnyj může být v blízké budoucnosti převezen do trestanecké kolonie se zvýšenou ostrahou.
