Dlouho jsme se tak nenasmáli. Nejvyšší státní zástupce osvětlil své rozhodnutí nepodat žalobu kvůli premiérově konfliktu zájmů tím, že musí dbát na rovnost občanů před zákonem. Pro Deník N doslova ke kauze předsedy vlády uvedl, že se nemůže zabývat jednotlivostmi každého občana. Je to tak dokonale směšné, že by to snad ani nestálo za rozbor. Přesto se podívejme na Zemanovo vysvětlení blíže.

Pavel Zeman vysvětluje, že správní žalobu používá jen zřídka. „Všude tam, kde rozhodnutí správního orgánu porušuje nebo je způsobilé narušit práva více lidí, anebo kde se jedná o více vadných rozhodnutí správních orgánů ve věcech stejného nebo obdobného typu,“ říká žalobce. Tedy kdyby podal žalobu ve věci, kdy jde jen a pouze o jednotlivý případ, který se již nikoho dalšího netýká, tak by tím prý Pavel Zeman zjednal Babišovi nevýhodu oproti ostatním. Jistě, žádný jiný premiér tu není a žádný jiný politik nemá nejsilnější rádio, troje noviny, desítky serverů a asi padesát časopisů. Tento „každý občan Andrej Babiš“ má velmi mnoho jednotlivostí, jimiž se ale nejvyšší žalobce nemůže zabývat.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Pavel Zeman přitom prý maximálně odhlédl od skutečnosti, že se jedná o premiéra a také odolal „mediální masáži“. Kde takovou masáž vidí, to je záhada. Na TV NOVA, PRIMA ani na České televizi není. Žádný deník ani zpravodajský server takovou masáž nepořádají. Noviny i televize tu jsou již léta bezzubé. Souvisí to mimo jiné i s tím, že Babiš ovládá média.  

Je tedy velký výkon nejvyššího státního zástupce, že odhlédl od faktu, že je Babiš předseda vlády a má moc nejméně nad půlkou veřejného mediálního prostoru v zemi. Normální by bylo naopak k tomu přihlédnout. Deficit v oblasti rovnosti by přeci měli pociťovat všichni ostatní hráči v politické soutěži, což je samotný smysl zákona, který měl znemožnit politikovi ovládat média. Tento zákon se tedy podařilo vyřadit ze hry. A rovnost před zákonem tu chybí nám všem, kteří bychom nikdy nemohli pobírat dotace a vykonávat veřejnou funkci. Nikdo tu nesmí dělat totéž, co Babiš. To je tvrdá realita našeho středoevropského emirátu.

Když se probíráme různými historickými příklady odstraňování či zmanipulování demokratických režimů, tak pokaždé narážíme na gejzír lží a nesmyslů. Veřejný prostor je vždy zaplavený zejména agresivní propagandou, ale k tomu se navíc vždy pojí i veřejné vytáčky a omlouvání těch, kteří se s autoritářskou a nedemokratickou mocí vezou a posluhují ji. Musí sobě i jiným vysvětlit, proč to dělají. A protože je úbytek svobody a demokracie vždy nevyhnutelně spojený s úbytkem racionality a pravdivosti, tak musíme být v takové chvíli svědky nesmírně nedůstojného divadla, kdy celkem vzdělaní a dosud relativně slušní lidé začnou provozovat veřejné sebezneuctění prostřednictvím šířením nesmyslů, nelogických konstrukcí a absurdit. Je to vskutku hrozný pohled.