Americký ministr zahraničí Antony Blinken zpochybnil rozhodnutí Kazachstánu požádat Rusko o vojenskou pomoc s řešením současné krize a vlny nepokojů. V projevu k novinářům doslova uvedl, že lekce z nedávné historie ukazují, že „jakmile jsou Rusové u vás v domě, je někdy velmi obtížné je přimět, aby odešli“.
Jeho vyjádření pochopitelně nezůstalo dlouho bez reakce. Odpověď ruského ministerstva zahraničí příliš diplomatickým jazykem neoplývá a hovoří o Blinkenově „typickém hulvátském způsobu vtipkování“ na naprosto legitimní výzvu Kazachstánu k poskytnutí bezpečnostní pomoci.
Následovalo poučení z dějepisu, kde je vyjádření amerického ministra podle ruského mínění zřejmě vtipně rozšířeno: „Když jsou Američané ve vašem domě, může být těžké zůstat naživu, aniž by vás okradli nebo znásilnili.“ A následuje výčet zahrnující severoamerické Indiány, Korejce, Vietnamce, Iráčany, Panamce, Jugoslávce, Libyjce, Syřany a „mnoho dalších nešťastníků, kteří měli tu smůlu, že se tito nezvaní hosté ocitli v jejich domovech“.
Chtělo by to k tomu dodat neméně dlouhý seznam, na němž by figurovali třeba Lotyši, Litevci, Estonci, krymští Tataři, Češi, Slováci, Afghánci, Ukrajinci, Poláci, Maďaři a „mnoho dalších nešťastníků“. Ti všichni měli smůlu, že je doma navštívila okovaná bota, o jejíž návštěvu rozhodně nestáli.
Ostatně i vyjádření moskevského pravoslavného patriarchy Kirilla k situaci v Kazachstánu do této situace plně zapadá: „Všichni víme, že na území naší kdysi jednotné obrovské země dnes dochází k velmi těžkým událostem. Lidé čelí velmi vážnému občanskému konfliktu, dochází ke skutečnému krveprolití. A to je nám velmi blízké, je to na území historického Ruska, a proto nemůžeme být lhostejní k tomuto krveprolití, k těmto střetům, k tomuto lidskému nepořádku.“
Jen tu chybí v hořkých anekdotách z ještě relativně nedávné doby užívaná věta, kterou Rusové končili jakékoliv diskuse o svých imperialistických choutkách: „Vy zase bijete černochy!“