
Vojáci polské armády. FOTO: commons.wikimedia.org/CC A 3.0/Ministerstwo Obrony Narodowej
FOTO: commons.wikimedia.org/CC A 3.0/Ministerstwo Obrony Narodowej

NÁZOR / Ruská agrese na Ukrajině donutila Polsko budovat masivní opevnění na jeho východních hranicích. Ruské impérium opět představuje pro Polsko životní hrozbu. Ovšem polská východní hranice je hranicí, která od pravděpodobného agresora dělí celou Evropskou unii. Takže bychom na ten polský „Východní štít“ měli přispět všichni, všichni členové EU. Bude totiž chránit i nás.
Zpráva ČTK: „Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s Ruskem a Běloruskem, včetně výstavby opevnění, ohlásil premiér Donald Tusk. Šéf vlády podle médií dnes představil plán zlepšení obrany asi 400 kilometrů dlouhého úseku polské hranice.“ To opevnění se má jmenovat „Východní štít“ a měli bychom jej financovat i my, ostatní členové EU.
Polská zkušenost
V Polsku nemají ani ruská propaganda, ani proruské dezinformace zdaleka takový dopad jako v České republice. Stejně tak Polsko na rozdíl od ČR nepřestalo budovat velkou armádu připravenou na klasickou „velkou válku“ – naše armáda byla dlouhá léta budována přes nespornou vysokou profesionalitu jako především expediční sbor, ne armáda pro klasickou „tankovou“ válku.
Polsko totiž nezapomnělo na otřesnou zkušenost, kterou historicky učinilo s Ruskem. I poslední ruská lekce uštědřená Polsku v průběhu druhé světové války byla otřesná. Jde o oblouk událostí od Katyně (kde Stalinovi vojáci vyvraždili tisíce příslušníků polských elit) až po Varšavské povstání, které ruská armáda nechala vykrvácet v boji proti německým nacistům, přestože technicky vzato mohla velice snadno přispěchat bojující Varšavě na pomoc.
Poláci tedy i nyní ve srovnání nejen s ČR, ale s celým zbytkem Evropy mnohem lépe vědí, co mohou od Rusů čekat, a připravují se na tradiční ruskou pohostinnost tak, jak je třeba – budují masivní opevnění na své východní hranici. Musíme si však uvědomit, že polská východní hranice sice je hranicí, která odděluje Polsko od potenciálního pravděpodobného agresora, ale také je hranicí, která od toho agresora odděluje celou Evropskou unii. Včetně naší země. Polská východní hranice je v současnosti východní (a horkou) hranicí našeho civilizačního prostoru.
Jako s migrací
V tom kontextu bychom měli na ruskou hrozbu (a budovanou polskou bariéru proti ní) pohlížet podobně, jako Evropa hledí na migraci z Jihu. Řada českých populistů káže bludy, že migraci z Jihu by měly řešit státy, přes jejichž hranice do EU migranti vstupují. Naštěstí je tento (až příkladně hloupý) postoj v EU okrajový, a autority EU si uvědomují, že migrace z Jihu je problém celé unie. Proto máme migrační pakt, který počítá s celounijní solidaritou se zeměmi na „horké hranici“, proto Fialova vláda iniciovala další jednání o dalších opatřeních k řešení ilegální migrace z Jihu. Jsme totiž v Schengenu. A chtě nechtě musíme chápat, že jižní hranice Itálie, Španělska a Řecka jsou z hlediska ilegální migrace i hranicemi ČR, Polska či Slovenska.
Když migrant projde jižní hranicí Itálie, už může docestovat do Prahy bez toho, aby musel nějakému úředníkovi ukazovat pas. Nemusí překračovat žádné střežené hranice, nemusí řešit kontroly hraniční policie. Proto je samozřejmostí, že se na řešení ilegální migrace musí podílet i vnitrounijní státy, přes které se ilegální migranti do EU v podstatě nemohou dostat. Průchod ilegálního migranta přes ruzyňské letiště je spíše teoretickou možností.
Migrační pakt proto zcela legitimně vyžaduje po unijních státech solidaritu se státy na jižní hranici. Je třeba (vzhledem k mimořádně rozšířeným lžím populistů o migračním paktu) opakovat, že ta solidarita neznamená „nařízené kvóty pro přijímání migrantů“, ale spoluúčast na řešení problému. Tedy vnitrounijní státy mohou participovat na řešení ilegální migrace finanční spoluúčastí, nebo technicky – především vysláním lidí z bezpečnostních složek, pohraničníků.
Schovat potřebuje celá EU
Úplně to samé jako pro migraci platí pro východní hranice EU, pro Poláky budovaný „Východní štít“. Stejně jako u ilegální migrace, ani pro případný útok ruské armády z Východu na EU neplatí, že po překonání východní hranice už nebude ruské tanky nic brzdit. Nikdo nechce ustoupit od Schengenu, obnovovat vnitroevropské hranice, a už vůbec ne je opevňovat pro případ války. Kdybychom dospěli do stavu, kdy si bude muset své východní hranice obnovovat a dokonce opevňovat třeba Německo nebo Francie, je celý koncept Evropské unie pryč. Evropa by se vrátila do stavu, jaký byl před desetiletími, byla by opět zásadně rozparcelovaná, a s tím by došlo k poklesu výkonu ekonomik a životní úrovně všech členských zemí.
Unijní integrace zvyšuje výkon evropských ekonomik zcela zásadně, a asi neexistuje v EU nikdo, kdo by byl nadšen z perspektivy ekonomického propadu a celoevropského budování obranných linií uvnitř teritoria EU.
Proto bychom se měli na polský „Východní štít“ a na polskou hranici dívat podobně, jako se díváme na Frontex a jižní hranice Itálie či Španělska. Za polským opevněním bude schovaná celá Evropa až ke kanálu La Manche. „Východní štít“ na polské hranici bude štítem i pro Českou republiku, Holandsko a Francii. Proto by mělo budování opevnění na Východě být teamovou záležitostí, a na jeho financování či technické stránce jeho budování by se měla podílet celá Evropská unie.
Vím, že ani v České republice, ani v bohatších zemích EU tato myšlenka nevyvolá žádné nadšení. Nikdo neplatí rád. Bezpečnost z východní strany však v kontextu událostí na Ukrajině musíme chápat jako klíčovou, a že bude „Východní štít“ chránit všechny členy unie, se prostě popřít nedá. Takže bychom na něj měli – celá EU – Polákům přispět.