Myslel si, že může říkat, co ho napadne. Český premiér teď ale vidí, že se lidé snaží před jeho útoky bránit a že se dokážou napříč názorovým spektrem spojit k vyjádření nesouhlasu s jeho chováním. Na padesát novinářů se podepsalo pod výzvu, aby se Andrej Babiš omluvil jejich kolegům z Deníku Referendum za hrubé urážky.
Babiš během interpelací v poslanecké sněmovně označil tento deník za nejhorší novinářskou žumpu, která lže. Byla to jeho neotřelá reakce na zodpovědně připravenou reportáž o děsivé ekologické havárii na řece Bečvě, která nastoluje zcela legitimní otázky ohledně viny. Podezření přitom míří na Babišův podnik DEZA tím silněji, čím více se státní úřady, jež jsou v Babišově moci, snaží věc zamlžit a ututlat. A jelikož Babišův ničím nevyprovokovaný výrok o novinářích z Deníku Referendum nepostrádal silné emocionální nasazení, je zřejmé, že se nám tu ozvala potrefená husa. Kdyby měl premiér Babiš čisté svědomí, opravdu by potřeboval tak hrubě a hystericky pozurážet bez jakéhokoli věcného sdělení interpelujícího poslance, demokratickou opozici i investigativní reportéry?
Výzva novinářů, aby se premiér Babiš omluvil, má zásadní význam. Nejsme naivní, abychom předpokládali, že se premiér náhle vzpamatuje, přečte si knihu Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského o slušném chování a začne klást důraz na slušnost, čestnost, skromnost a úctu k lidem. Spíše si své prudké emoce vylije příště v soukromí. Podstatné ale je, abychom mu neustále ukazovali hranice, za které nesmí jít. On je sice bude nejspíš nadále překračovat, ale musí mu to být nepříjemné. Musí vědět, že jeho vyjadřovací brutalitu stejně jako jeho predátorské činy lidé odmítají.
Premiér rád staví své spory s kritickým okolím do osobní roviny. Jako by každý, kdo vyjadřuje nesouhlas s jeho činy a projevy, měl být posedlý temnou nenávistí k jeho osobě. Odmítá přistoupit na prostý fakt, že je jako veřejný funkcionář podrobený legitimnímu zkoumání a kritickému hodnocení. Ukazuje to na značný kulturní deficit, který už nejspíš nedokáže dohnat. Přesto má ale zásadní smysl, aby byl Babiš konfrontován s odmítavými postoji a aby měl stále před očima tu pomyslnou čáru, za kterou nesmí.
Výchova premiéra v Čechách má jeden klíčový význam. Zdánlivě jde o obranu slušného chování. Ve skutečnosti jde ale o principiální hájení svobodné a demokratické společnosti. Novináři tu přitom nejsou nějakou zvláštní kastou, která by si zasluhovala speciální úctu ze strany premiéra. Zastupují ale veřejnost a usilují o to, aby občané měli dostatek informací. Sprosté chování vůči jednotlivcům z novinářského oboru je sprostým chováním vůči veřejnosti jako takové.
Navíc je velice důležité, aby se česká novinářská obec více emancipovala a získala sebevědomí, jaké vidíme u novinářů jinde ve světě. Proto si každý, kdo se k výzvě připojil, zaslouží poděkování.