Česká lékařská komora, Lékařský odborový klub a Českomoravská konfederace odborových svazů žádají o svolání mimořádného jednání předsedů koaličních stran a představitelů krajské samosprávy, které se má zabývat situací ve zdravotnictví. Předseda ČLK MUDr. Kubek přitom vládu upozornil, že vysoká kvalita péče a vysoká efektivita českého zdravotnictví je dosahována na úkor spravedlivého odměňování zdravotníků. A přitom hrozivě poznamenal, že cca 200 lékařů ročně odchází do zahraničí.

Se zlomyslnou radostí konstatuji, že se premiér Sobotka a ministr zdravotnictví Němeček pomalu ocitají v situaci, do níž někdy před šesti lety pomáhala ČSSD s chutí namočit tehdejší vládu zrádné pravice. Oba se vůči svým budoucím trapičům chovají se stoickou servilitou. Nejsou v dobré pozici: když u nás nějaký profesní okruh tvrdí, že je platově podhodnocen a že jeho resort je v zoufalé situaci, má vždycky jaksi předem pravdu, pokud se to srovná například s Německem (nikoli pokud se to srovná např. s Kazachstánem, ale Kazachstán je daleko.)

Všichni by si zasloužili více, ale ve skutečnosti více získá jen ten, kdo má ostřejší lokty a větší vyděračské schopnosti a možnosti. To, co předvedly LOK a ČLK s akcí Děkujeme, odcházíme, byl ovšem dosavadní český rekord. Donutili Nečasovu vládu a nešťastného ministra zdravotnictví Hegera k sepsání potupné kapitulace, ve srovnání s níž je mnichovská smlouva gentlemanskou dohodou.

Vláda měla během tří let zvýšit lékařské platy o více než 20 procent. Ve splnění tohoto závazku jí zabránila pouze policejní razie a následný pád vlády z léta 2013. Tým ve složení MUDr. Kubek, MUDr. Engel, MUDr. Voleman je pořád v sedle (jen MUDr. Rath, který k nim ovšem ani náhodou nepatřil, měl smůlu, zamotala se mu trochu hlava a má – zatím nepravomocně – na krku flastr nikoli zdravotnické povahy).

TOP 09 se, jak to vypadá, nyní chystá dát ČSSD pěkně do čista vylízat, co jí před časem nadrobila, a požaduje dodržování platového memoranda z roku 2010. Lidsky je to pochopitelné, přimlouval bych se ovšem za křesťanštější postoj.

Jsem zásadně proti tomu, aby demokratická opozice byť jen nepřímo posilovala už tak dost velký vyděračský potenciál profesních lékařských zájmových spolků. Ten, kdo na tom prodělá, budeme my, co jsme v nerovném postavení pacientů.

A neprospěje to ani lékařskému cechu – jistě jsou tam, jako všude, lidé slušní i lidé neslušní, a preference vyděračství staví ty neslušné do výhodné situace, resp. uvádí ty slušné do pokušení, aby se stali aspoň malounko neslušnými. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení!

Proto prosím pány Kalouska, Hegera a další, aby vzali v úvahu, že i pan Sobotka a pan Němeček (a tím spíše my pacienti) jsou jejich bližní, a pracovali k tomu, aby se česká společnost neměnila v obrovitý loupežnický klub, kde jeden vydírá druhého.

Je tu ovšem i jedna analogie, která se dnes nabízí sama od sebe: totiž ta s uprchlickou vlnou. To, co jsme zažili v roce 2010, byla vlastně taky uprchlická vlna (tedy aspoň hrozící). Od té dnešní se ovšem lišila v tom, že ČR tehdy nebyla v situaci německého Schlaraffenlandu, ale rozvráceného Iráku, lékaři na sebe vzali roli trpících a ohrožených, a organizace pánů Engela a Kubka markýrovaly roli převaděčských gangů. S tím, že čeští lékaři na tom byli tenkrát přece jen o dost lépe než např. dnešní iráčtí křesťané.

Mluví se dnes občas o tom, že by české demokratické strany měly společně čelit ohrožení demokracie a projevit schopnost jakési spolupráce a vzájemné loajality. Není tenhle zatím jen lehce naznačený pokus o opakování nestydaté vyděračské akce z roku 2010 dobrou příležitostí?

Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.