NÁZOR / Dalo se to čekat: Širší vedení TOP 09 ve čtvrtek odpoledne projednalo svoji část kandidátky do eurovoleb a odmítlo návrh, aby spoluzakladatel strany, bývalý předseda a exministr financí Miroslav Kalousek byl na koaliční kandidátce do Evropského parlamentu. TOP 09 se totiž obává roztříštění koalice SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL).

Dalo se to čekat proto, že jsme již slyšeli z úst premiéra Petra Fialy i z úst předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, že Kalousek by měl raději zůstat doma a že nemůže kandidovat při tak kritických postojích k vládní politice. Kalousek zjevně hledá návrat do toho patra politiky, které by odpovídalo jeho zásluhám i naturelu. Bohužel to u našich demokratů vzbuzuje nelíčenou paniku a nekonečné debaty.

O problémech politických stran se svými odvrhnutými zakladateli a bývalými předsedy by se daly psát celé tuny knih. Základní vlastností takových tvorů je nespokojenost s vývojem, který už neurčují. Přitom z nich může mluvit jak bohatá zkušenost a prozíravost, tak i zahořklost a ublíženost. Už samotná skutečnost, že již nestojí v čele strany, kterou založili, vyjadřuje nějaký problém v jejich fungování, ačkoli může jít i o selhání těch politických dětí, které Otec Zakladatel vynesl na svých zádech do jejich funkcí.

V tomto konkrétním případě není už ani trochu jasné, že by tak výrazný politik, jakým je Miroslav Kalousek, byl sám o sobě příčinou nízké voličské podpory. TOP 09 je slabá i bez něj. Jeho strana se ho přitom ráda vzdala částečně i proto, že straníci uvěřili marketingu oligarchy Andreje Babiše, že je Kalousek oslabuje, že nepatří do politiky a že jim to vlastně všechno kazí.

Sám Kalousek ale k tomuto vývoji svým ustupováním také určitě přispěl. Nedokázal se tomuto kapitulantsví u svých kolegů skoro vůbec postavit. Už v roce 2017 přistoupil na to, že nebude – ačkoli byl předsedou – viditelným lídrem strany, která se panicky bála vyvěsit jeho portrét na své billboardy. Tak silný byl Babišův marketing, že zcela zmátl vedoucí straníky demokratických stran. Lídři demokratů včetně Petra Fialy tehdy přísahali na své pupíky, že nejsou žádní antibabišové. Kdo byl antibabiš, byl přeci psychopat. A tato mentalita v naředěné verzi trvá a platí dosud.

Kalousek kdysi jako jediný politik odvážně demaskoval Babišův mocenský systém, který je postavený na nerespektu k pravidlům a na absurdních lžích. Kalouskův popis naší kolektivní kapitulace před Babišem z rané éry Babišistánu je dodnes nezapomenutelný: Můžeme si myslet, že tygr, kterého pustíme do masny, si vůbec nic neukousne. Ale je to jen naprosto pošetilá domněnka. Dnes samozřejmě již víme, že si tygr ukousnul, a ukousnul si hodně. Stačí se podívat na dotace a zisky Agrofertu.

Viděli jsme, jak Babiš cvičil s dotacemi a v podstatě se mu u nás nikdo kromě Kalouska nepostavil. Média s ním takřka vesměs kolaborovala, pakliže je přímo nevlastnil. Nepostavila se mu ani naše tolik oslavovaná justice. Kritika Babiše vždycky musela být v hlavních médiích jen zdrženlivá, jakoby v přípustných mezích a vždycky ji nějaký intelektuál dokázal rozpatlat do neurčita. A právě proto nám tu ten tygr pořád straší. A připravuje svůj comeback, ovšem už bez předstírání liberální omáčky k hlavnímu jídlu, kterým bude tentokrát naše svoboda, prozápadní (tedy protiputinovská) orientace a celý právní řád a zvyklosti civilizované země. Tohle všechno se chystá pozřít budoucí koalice promoskevské SPD s dominantním a ryze autoritářským hnutím ANO. Děsivé průzkumy voličských preferencí nám to už ukazují skoro každý týden.

Je jasné, že je Kalouskova kritika vládních reforem nepříjemná. Ona je přitom přesně opačná, než je ten jednolitý chór našich populistických médií a ještě populističtějších opozičních stran. Ten jeden chór tu splynul v jednolitý a všudypřítomný křik: Máme špatnou vládu, protože nám dává málo nažrat. Dává nám málo peněz a všichni jsme na tom špatně, země je v krizi a ukažme si na Fialu, který za to může.

Je to odporné a prolhané. Ale je to mediální konstanta této doby. Takže skoro „realita“.

Proti tomuto asociálnímu křiku po větší porci žrádla, jemuž dominují veřejnoprávní média a komerční televize, stál jako takřka jediný politik Miroslav Kalousek a říkal, že vláda je slabá a populistická, protože pořád jenom ustupuje asociálnímu volání po větší porci žrádla z veřejného eráru, kterou musí vždycky někdo zaplatit. Vidíme také, že vláda nehájí zájmy těch, kteří celou tuhle hostinu platí. A je nesmyslné mluvit o krizi v době přecpaných supermarketů a plných nákupních vozíků. Celá ta každodenní mediální masáž o naší chudobě a špatných životních podmínkách je asociální tiráda ignorantů, kteří myslí jen na dávky a na svoje břicho, které se má plnit nejlépe z cizích peněz. A to bez ohledu na skutečný veřejný zájem stability veřejných rozpočtů a hlavně bez ohledu na kontext celosvětové situace, která je nejhorší za posledních 70 let.

Nikdo tu lidem neříká plnou pravdu o situaci naší země v kontextu mezinárodní bezpečnosti. Dokonce ani Kalousek neříká celou pravdu. Příliš mluví o deficitu a málo o ohrožení celého demokratického světa. Kalousek ovšem toho pořád říká nejvíc. Jako vždy.

S Kalouskovými akcenty je třeba polemizovat. Rozpočtová zodpovědnost, na niž klade důraz, je jistě zásadní, ale ještě důležitější je zodpovědnost vůči bezpečnosti svobodného světa. Fialova vláda se v tomto ohledu po věcné stránce chová excelentně, ale v komunikaci už dávno ztratila dech. Hrozí nám, že si neuvědomíme, jak jsme na tom.

Takže si to řekněme konečně naplno: Situace našeho světa, který nám zajistil tolik let blahobytu a bezpečí, je mnohem horší, než si uvědomujeme. Západnímu světu hrozí kolaps, když se ukáže, že nezvládneme udržet Ukrajinu a Izrael v dostatečně silné obraně před současnou osou zrůdného zla, které dominuje hitlerovská postava Vladimira Putina. Místo toho se naše západní a polozápadní společnosti zabývají svými chimérami a strachem o svůj blahobyt, o ceny potravin, elektřiny a tepla, které však nejsou neřešitelné, jsou jen nepříjemné. Pomoci se má přitom jedině skutečně slabým, a nikoli silným, jak to tu pořád chodí. Naše mediální tirády o platech školníků a kuchařek a také o výsluhách doktorů jsou naprosto směšné v kontextu celé naší situace. Vždyť nám jde doslova o krk. Tady už není prostor pro dětinské hry. Ani u odborů a ani u stran vládní koalice.

Odmítnutí kandidatury Miroslava Kalouska je projevem malosti. A ta malost nás vede přímočarou cestou k novému Babišistánu. Už v něm zase vězíme jednou nohou. A to i proto, že jsme se z něj druhou nohou nevyhrabali.

Andrej Babiš přeci jasně říkal, že by měl Kalousek v politice skončit. Naše demokratické strany vládní koalice pana Babiše poslechly a pomáhají tomu, aby Kalousek z politiky zmizel. Je to zbabělost a ubohost.

Naše vládní strany se zatím neznemožnily tak, aby tu mohl Kalousek vybudovat novou úspěšnou politickou stranu. To by nyní zavánělo hazardem a kýčem. Ale zároveň se naše vládní strany nedrží motivů, které je vynesly do vlády. Možná je vůbec nechápou. A proto čelí tak velkému zklamání svých vlastních voličů. Odstranění Kalouska je přesně to, co nemají dělat. Protože nechápou zdroj jeho síly a vidí jen jeho slabiny. Naše demokratické strany nepochopily babišismus, a proto ho nemohou porazit. Když demokraté vyhazují Kalouska z politiky, tak naplňují program hnutí ANO.

Kalousek jistě představuje problém. Ale je to něco jako naše potíž s námi samotnými. Ta hlavní potíž je přitom jinde, je naprosto odlišná. Je to riziko zhroucení polistopadového systému liberální demokracie v kontextu rizika zhroucení soudržnosti svobodného světa. Kritici, kteří stojí pevně na půdě těchto ohrožených hodnot, nás neoslabují, ale posilují. I když jsou někdy nesnesitelní.