Pracující voličský lid zřejmě v létě nějak zlenivěl. Už dlouho jsem neslyšel žádné výzvy k defenestraci. Ještě před nějakou dobou bylo toto volání poměrně populární. Zřejmě proto, že lidé nedomýšlejí, co se tím myslí. Defenestrace znamená, že někoho vyhodíte z okna a zabijete ho. Mnoho lidí se připojovalo k tomuto volání a nepřišlo jim to divné, asi proto, že se jim to zdálo jako taková taškařice. Ctihodní otcové a matky a demokraté všeho druhu se hlásili k vyhazování z oken.
V tyto dny jsem narazil na jednu takovou osobu, která to myslí dobře a na svém FB profilu napsala, že nějaký nebohý mladý muž trpí rakovinou, zatímco politici se starají o koryta a kradou. Když jsem naznačil, že ty dvě věci spolu nemají nic společného, schytal jsem to, jako kdybych sám byl parazit a korupčník. Ale nemohu si pomoci. Je mi líto, že někdo nejspíš umře, ale se stavem naší politické scény to nemá co dělat. V tomto případě jsou politici jen představitelé jedné profese, ani lepší ani horší než někdo jiný. Politika je pochopitelně nápadná tím, že je to profese, ke které patří usilování o moc, což je samo o sobě trochu podezřelá ambice a navíc tam jde často o peníze, takže jsme hned doma. Jak je někdo politik, chce nejspíš krást a ovládat druhé. Na tom pochopitelně něco bude, asi tak, že když někdo studuje na chirurga, nebojí se krve, a když je pohřebák, nevadí mu mrtvoly, nebo aspoň ne tak moc, aby to nedokázal skousnout. Nemůžete být politik a zároveň nechtít moc. Když je někdo hasič, předpokládá, že bude hořet, a vlastně tak trochu chce, aby hořelo, protože jinak není užitečný. To se dá pochopit, hloupé by bylo, kdyby ty požáry sám zakládal. Záchranář taky ví, že kdyby se lidi nerozmlátili na motorkách, tak je bez práce. Nikdo si ale o záchranářích nemyslí, že jsou sadisté toužící po krvi. Jen jim ta krev nevadí jako ostatním smrtelníkům, což je dobře. Někdo to dělat musí.
Kde najít ty čisté?
Defenestrace je jakýsi mýtus, který naznačuje, že se můžeme zbavit lumpů a místo nich dosadit někoho čistého. Proč by tím čistým měl být někdo, kdo druhé vyhazuje z oken, ale není jasné. Civilizovanou formou defenestrace mělo být takzvané kroužkování zespoda, jak ho hlásal třeba jeden jaderný fyzik. Dopadlo to tak, že voliči skutečně obnovili Sněmovnu, ale tak, že se do ní dostali i někteří dost podezřelí jedinci. Recept byl k ničemu. Jako všechno, co hlásá, že něco půjde snadno a rychle.
Politika je profese a volič, pokud chce být k něčemu, má být informován. Od politiků i voličů čekáme, že své roli dostojí, jinak demokracie fungovat nebude. V Íránu mají také volby a není jasné, kdo bude předem zvolen. Mají to tam lepší, než jsme to měli u nás za místodržícího Gustáva Husáka. O kandidátech tam ale rozhodují duchovní z islámského politbyra, takže smůla. Svoboda jako poznaná nutnost.
V něčem je demokracie příšerná nuda. Samá schůze a žvanění. Jenomže právě v tom je podstata věci. Drobná práce politická, jak by řekl Masaryk. Normální strany a normální volby. Strana je seskupení lidí, které zastupuje zájmy určité skupiny lidí, velmi často zájmy ekonomické. Tedy příslušný metr koryta. Nezní to vznešeně, ale má to svůj smysl, o ten kus koryta jde. Duchovno je věcí církví a guruů, od toho je máme. Ostatní je schůze a nuda.
Dnes se pořád mluví o tom, že demokracie je v krizi. Demokracie v žádné krizi není, je na tom jako kdykoli jindy. Údajně jí chybí charismatičtí lídři. To samozřejmě pořád, kde by se měli brát a proč. Není válka.
Jakmile se objeví nějaký charismatický spasitel, je třeba větřit průšvih. Bude to nejspíš nebezpečný člověk.
