NÁZOR / Bývalý ruský ministr obrany a nynější tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace Sergej Šojgu označil za nepřekročitelnou podmínku pro mírová jednání odchod ukrajinských jednotek za hranice Ruska. Ve chvíli, kdy ruská armáda okupuje značnou část východní Ukrajiny, lze jeho vyjádření bez váhání označit za nehoráznou drzost.
„Dokud je (ukrajinskou armádu, pozn. red.) nevyhodíme z našeho území, přirozeně s nimi nebudeme vést žádná jednání,“ řekl podle agentury TASS Sergej Šojgu v rozhovoru pro televizní stanici Rossija-24.
A v rozhovoru zazněla ještě jedna stejně hodnotná perla. „Je tu velmi, velmi důležitý bod – to je Kursk. Nevedli, nevedeme a nebudeme vést žádná jednání s teroristy, a to je přesně to, co oni jsou, protože touha provést jaderný teror proti jaderné elektrárně Kursk není nic jiného než taková nejvyšší úroveň terorismu, řekl bych. To znamená, že existovala touha se tam přestěhovat a převzít jadernou elektrárnu Kursk. To se naštěstí nepodařilo,“ prohlásil Šojgu.
Obě tvrzení by se okamžitě dala otočit a Sergeje Šojgua se zeptat, zda tedy Ukrajina má s Ruskem jednat dříve, dokud jeho jednotky „nevypadnou“ z mezinárodně uznávaného ukrajinského území, a to samozřejmě včetně Krymu, a nestáhnou se za své hranice. Ohledně „terorismu“ u jaderné elektrárny by si měl Rus Šojgu opět zamést před svým zabahněným prahem a vzpomenout si, jakým způsobem se jeho jednotky chovaly a chovají v případě Záporožské jaderné elektrárny.
Nemusel by ani příliš přemýšlet. Vždyť jen před pár týdny, 11. srpna letošního roku, vypukl v Ruskem stále obsazené elektrárně požár, jejž způsobili ruští vojáci úmyslným zapálením značného množství pneumatik, které nanosili do chladicí věže. Naštěstí požár, z jehož založení Rusové ihned obvinili ukrajinské drony, neznamenal pro jadernou bezpečnost Evropy žádné přímé ohrožení.
Kdyby to nebylo k pláči a ke skřípání zuby, bylo by to snad i směšné, jak se válečný zločinec a terorista snaží osočovat druhé, že jsou váleční zločinci a teroristé. Ovšem v případě Putinových slouhů i Putina samotného to dnes již nikoho nemůže ani překvapit.
Ale třeba Sergej Šojgu svá slova ani nemyslel vážně. Jen na něj zrovna vyšla řada, aby udělal nějakou propagandistickou show pro média. S ohledem na to, jak to chodí, dal možná přednost trapnosti a lžím před podíváním se z otevřeného okna některé výškové budovy či polknutím nestravitelného sousta v některé z moskevských restaurací.