„Já jsem to vyhrál. A znovu to vyhraju,“ řekl Andrej Babiš poté, co bratislavský krajský soud pravomocně zamítl žalobu ve sporu o oprávněnost zápisu jeho jména ve svazcích StB. I když odmyslíme, že označovat zamítnutí žaloby jako žalobcovu výhru je značně rázovité, není možno bagatelizovat tento premiérův výrok pouze odkazem na jeho svérázný přístup k faktům a pravdě.
Premiér v demisi Andrej Babiš, a dlužno říci, že i mnohá média, totiž úspěšně zamlžili podstatu sporu, který Babiš vedl s Ústavem paměti národa.
Tento spor se totiž týkal pouze toho, zda je Andrej Babiš evidován ve svazcích Státní bezpečnosti oprávněně, či nikoli. Nicméně i osoba, která byla jako agent evidována ve svazku StB neoprávněně, mohla být agentem této tajné policie komunistického režimu.
Jak dobří byli v StB úředníci?
Důvody neoprávněnosti zápisu do evidence agentů Státní bezpečnosti totiž ve velkém počtu případů nespočívají v tom, že by daná osoba s StB nespolupracovala, ale v tom, že tento zápis proběhl v rozporu s tehdy platnými právními předpisy.
Ministerstvo vnitra vydalo totiž závazné směrnice, jak má vypadat „verbovka“ agentů a s tím související dokumentace. A toho využilo velké množství lidí, kteří se zdánlivě očistili a docílili soudního rozhodnutí o tom, že byli uvedeni v seznamu Státní bezpečnosti neoprávněně.
Pracovníci Státní bezpečnosti sice zřejmě byli velmi dobří v tom, jak terorizovat své spoluobčany, ale příliš pečliví administrátoři to nebyli.
Pokud se tedy například „verbovky“ neúčastnily osoby, které se účastnit měly, byl zápis do evidence StB neoprávněný, protože proběhl v rozporu s tehdy platnými právními předpisy.
Stejně tak bylo vadou „verbovky“ i to, pokud byla ve vázacím aktu nějaká formální chyba, například špatná textace slibu nebo absence uvedení místa získání agenta.
Neoprávněný zápis není očištění
Z uvedeného je vidět, že prosté konstatování soudu, že někdo byl v evidenci StB veden neoprávněně, nám nemusí říct vůbec nic o tom, zda byl, či nebyl agentem této organizace.
Daleko důležitější jsou důvody této neoprávněnosti, které se však může veřejnost dozvědět pouze z odůvodnění rozsudku a nikoli pouze z jeho výroku.
Andrej Babiš má však pravdu v tom, že může žalobu na vyslovení neoprávněnosti své evidence uplatnit ještě jednou, aniž by jeho žaloba byla zamítnuta z důvodu překážky rozsouzené věci.
Může totiž zažalovat ještě Slovenskou republiku zastoupenou Ministerstvem vnitra a soud se se bude muset danou věcí znova zabývat.
Při rozhodování věci však bude muset přihlížet k právnímu názoru Ústavního soudu, který jeho kauzu rovněž projednával. A zde nastane pro Andreje Babiše závažný problém.
Svědci na jedno použití
Veškerá jeho tvrzení o neoprávněnosti jeho záznamu jakožto agenta jsou totiž opřena o výpovědi bývalých důstojníků tajné policie, kteří byli odpovědní za vedení jeho spisu.
Tito důstojníci vypověděli, že si celý spis vymysleli a že Andrej Babiš neměl o své spolupráci se Státní bezpečností ani ponětí. Ústavní soud ohledně jejich výpovědí vyjadřuje značné rozpaky.
Celkem logicky se ptá, jak je možné je považovat za důvěryhodné, když z jejich výpovědí vyplývá, že při zakládání a vedení svazku Andreje Babiš jednali v rozporu se svými povinnostmi příslušníků Sboru národní bezpečnosti a v rozporu s vnitřními řídícími akty.
Stejně tak se Ústavní soud podivuje nad tím, proč tito svědkové zůstávali ve služebním poměru, v rámci něhož byli podle svých tvrzení svými nadřízenými nuceni své povinnosti porušovat, proč tento nátlak nikomu nehlásili.
Ústavní soud uzavírá pasáž ohledně jejich výpovědí tím, že jsou v rozporu s verifikovanými historickými zkušenostmi z doby nesvobody.
Zdá se tedy, že Babišovy výroky o jeho výhře ve sporu a budoucí výhře ve sporu obdobném jsou podobné jeho tvrzení, že nezná vlastníky Čapího hnízda.
Text byl publikován na serveru Hlídacípes.org