NÁZOR / Byla to jedna z klíčových událostí II. světové války. V těchto dnech si připomínáme 80 let od chvíle, kdy se americké, britské, kanadské a další jednotky vylodily (6. června 1944) na plážích v Normandii. Začala největší vyloďovací akce nejen v dějinách II. světové války, ale v historii vojenství vůbec – operace Overlord.
Nicméně přínos západních spojenců na porážce nacistů byl daleko významnější, protože se nejednalo pouze o západní frontu otevřenou v červnu 1944, ale také o letecké útoky na německá města, masivní americkou pomoc Sovětskému svazu, bez níž by Stalinova říše měla v boji s hitlerovským Německem velké problémy, a také o předchozí vylodění americké armády v severní Africe v listopadu 1942 a spojeneckých sil o rok později v Itálii, o nichž se moc nemluví.
Američané slíbili Rusům, že jejich armáda vstoupí do přímého boje s nacistickým Německem a jeho spojenci nejpozději do konce roku 1942. To se také stalo, protože 8. listopadu 1942 začala operace Torch, při níž se angloamerické jednotky vylodily v severní Africe. To byl de facto konec německých a italských vojsk v této oblasti, protože od východu je před sebou tlačila 8. britská armáda vedena maršálem Bernardem Lawem Montgomerym a od Západu nyní Američané. Na konec do kouta zahnaný Afrikakorps kapituloval společně s Italy v květnu 1943 v Tunisku. Spojenci zajali na čtvrt milionů vojáků Osy (zhruba stejný počet nepřátel zajali Sověti u Stalingradu). Celkově Němci a jejich spojenci přišli v severní Itálii o téměř milion vojáků, 2500 tanků a mnoho dalšího vojenského materiálu.
Po osvobození Afriky se angloamerické jednotky vylodily v rámci operace Husky 10. července 1943 na Sicílii. To mělo velmi důležitý dopad i na východní frontu. Ve stejné době totiž německá armáda zahájila v kurském oblouku operaci Citadela, která měla za cíl obklíčit a zničit zde umístěné jednotky Rudé armády. V reakci na sicilské vylodění 16. července 1943 nařídil Adolf Hitler, aby elitní II. tankový sbor SS, který do té doby docela úspěšně útočil na pozice Rudé armády, byl odebrán Skupině armád Jih pod velením polního maršála Mansteina a poslán do Itálie. Tím se hlavní německý útok prakticky zastavil.
Manstein dobře věděl, že bez těchto tanků nemá jeho další ofenzíva smysl, a ostře proti tomuto rozhodnutí u Hitlera protestoval. Ten nakonec svoje původní rozhodnutí zrušil a tanky, které už byly připraveny na vagonech k transportu na Apeninský poloostrov, vrátil Skupině armád Jih. Bylo však už pozdě, protože v klíčovém okamžiku do kurské bitvy tyto tanky nezasáhly. V září 1943 se pak západní spojenci vylodili na jihu Itálie.
Důležitým prvkem, který oslaboval Německo a přispíval k demoralizaci německého obyvatelstva, byly i masivní nálety spojeneckých strategických bombardérů na německá města, jež na sebe vázaly po celou dobu trvání minimálně milion německých vojáků, kteří rovněž chyběli na východní frontě.
Nejedná se o zlehčování hrdinství obyčejných vojáků Rudé armády, i když ti byli často obětí fanatických bolševických politruků a velitelů, kteří je mnohokrát hnali na jistou smrt proti dobře opevněným německým pozicím, ale o důkaz, že podíl Západu na porážce Hitlera a jeho satelitů byl daleko významnější, než připouštěla komunistická propaganda.
Autor je středočeský krajský zastupitel za ODS.