Ministerstvo školství pořádá pro rodiče školáků „Hovory o důležitých věcech“. Šéf resortu Sergej Kravcov uvedl, že formát těchto hodin, které jsou v ruských školách zavedeny od září, se nyní rozvíjí. Návrh na jejich pořádání formou speciálních rodičovských schůzek byl již dříve předložen ve Státní dumě. Ministrovi se tato myšlenka zalíbila.
Několik výroků týkajících se nového ideového tažení cituje ruský opoziční web Echo.
„Nápad vyprávět rodičům o úspěších a výchově v naší zemi byl dobrý. Myslím, že by to bylo pro rodiče velmi zajímavé,“ tvrdí ministr Kravcov.
Někteří komentátoři již spekulují o tom, jak by mohly takové hodiny pro dospělé v budoucnu vypadat.
„Pravděpodobně to budou základy lidských práv, o morálce, povinnostech, o tom, jak se děti budou učit být laskavé, chránit slabší a pomáhat těm, kteří pomoc potřebují. Určitě tam bude vlastně i pět minut nenávisti. Všechno orwellovské,“ soudí S. Babinec, ochránce lidských práv.
Ti, kdo si pamatují na éru Sovětského svazu, vyvozují paralely s politickými školeními z minulých dob. „Všechno to bylo až strašně formální. Tady to naopak vyvolá velké podráždění ze strany rodičů, vzhledem k tomu, že z hlediska společenských a politických znalostí jsou mnozí rodiče chytřejší než učitelé,“ konstatuje politolog G. Bovt.
Reinkarnace SSSR, kterou někteří autoři vidí v touze zapojit dospělé do Hovorů o důležitých věcech, se neobejde bez tatínků a maminek. Rodiče ovšem sami říkají, že „Hovory o důležitých věcech“ nezanechávají v myslích jejich dětí příliš velkou stopu.
„V jedné hodině vedl Jegor Krid videoprezentaci, ale všichni z něj měli tak silný dojem, že si nikdo nepamatoval, o čem mluvil,“ říká Jekatěrina z Moskvy.
„Děti o tom moc nediskutují, všichni to berou jako povinnou aktivitu,“ sdělila Ludmila z Essentuki.
Není to nic nového. Snaha „podchytit“ mládež je vlastní všem organizacím, které se snaží hlásat nějakou ideu a zajistit svou existenci pro budoucnost. Zrůdných podob to nabude tam, kde se ona organizace dostane k veškeré moci v nějaké zemi. Tak tomu bylo ve fašistické Itálii, nacistickém Německu a SSSR a pochopitelně také v sovětských satelitech. Zároveň je jasné, že samotná činnost v nějakých režimních spolcích nestačí. Je třeba mládež izolovat od případných rušivých vlivů, což je především vlastní rodina a jiné aktivity. Tady režimy postupují stejně, ať to byli nacisté, nebo dnes „jedinorusové“.
Máme i různé militaristické útvary. Takovým je třeba Junarmija, celoruské dětské a mládežnické vojenské a vlastenecké společenské hnutí, které vzniklo v roce 2016. Cílem je výchova mladých lidí k „vysoké občanské a společenské aktivitě, vlastenectví, oddanosti myšlenkám internacionalismu, potírání ideologie extremismu; studium historie země a vojenského a historického dědictví Ruska, rozvoj místní historie, rozšiřování znalostí o historii“ a tak dále. Také „rozvoj odpovědnosti, zásad kolektivismu, osobní morálky založené na ‚ruském systému hodnot'“.
Jaké ty ruské hodnoty jsou, to teď vidíme na Ukrajině.
V Německu se vládnoucí strana NSDAP ve 30. letech také snažila rozšířit svůj vliv do všech oblastí německé společnosti. Jako mládežnické skupiny NSDAP byly založeny Hitlerjugend (HJ) a Liga německých dívek (BDM) a cílem bylo seznámit děti a mládež s nacionálněsocialistickou ideologií a politikou již v raném věku. Kromě toho tyto mládežnické skupiny připravovaly německou mládež na válku.
„Od roku 1933 hrály Hitlerjugend a Liga německých dívek důležitou roli v novém nacistickém režimu. Prostřednictvím těchto organizací měla být nacistická ideologie ukotvena mezi mládeží. Jednalo se o součást nacifikace německé společnosti. Cílem bylo rozložit stávající společenské struktury a tradice. V nacistických mládežnických skupinách šlo o vytvoření konformity. Mladí lidé po celém Německu nosili stejné uniformy, zpívali stejné nacistické písně a účastnili se podobných aktivit,“ píše se na stránkách United States Holocaust Memorial Museum.
„Hnutí Hitlerjugend bylo prostředkem k dosažení cíle, kterým bylo ovládnutí života německé mládeže. Příslušnost k organizaci znamenala značnou časovou investici. Členové Hitlerjugend se museli účastnit pravidelných setkání a akcí. Ty se překrývaly s dalšími prioritami, jako je návštěva kostela a školy. Časová náročnost a pravidelná indoktrinace nacistickou ideologií oslabovaly vliv rodičů, učitelů, duchovních a dalších autorit. Ve skutečnosti HJ a BDM dokonce nabádaly své členy, aby hlásili svým vedoucím, co se děje v jejich školách, kostelech a rodinách.“
V posledních letech se často říkalo, že Putinův režim není plně fašistický, protože nemá jasně formulovanou ideologii. To se nakonec změnilo. Směs nacionalismu, imperialismu a pravoslaví už takovou ideologii tvoří. Sice jde o ideologii poměrně novou a slepenou rychle dohromady (nějak se tam musí vejít ještě židé, muslimové a buddhisté z Tuvy), ale fašismus a nacismus si taky na nějakou velkou logiku nehrály.
Jak je vidět na indoktrinaci dětí ve školách, která běží od září, a také na snaze zapojit do toho ještě rodiče, režim se snaží nacpat do každého volného místa, které ještě ve společnosti zbylo. Propaganda už zasáhla sport a umění a cílem je „semknout se“ kolem bláznivé mocenské kliky, která vede válku nazývanou „speciální vojenská operace“.
Může být vymývání mozků nakonec účinné? Optimisté by řekli, že nikoli, nebo ne úplně, protože lidská přirozenost úplným lžím vzdoruje. Věci prostě nefungují a je to vidět. (Jak víme z knihy zde zmíněného George Orwella, člověku nepřijde normální, že se obsah cigarety vysype, když ji budete držet svisle. To by se prostě nemělo stát.) Jistě hraje roli také čas. Rok je málo, i několik let. Přinejmenším se dá ale dosáhnout jednoho výsledku, totiž že lidé tváří v tvář takovému bombardování nesmysly nakonec propadnou únavě a apatii, a to někdy stačí. Apatického občana pak můžete „použít“, jak potřebujete. Třeba ho poslat padnout na Ukrajinu v rámci „specoperace“. Problém je jen v tom, že dnes už se v Rusku nerodí tolik lidí jako za cara a SSSR, takže by bylo potřeba to všechno stihnout co nejrychleji. Zatím se to moc nedaří.