Český ombudsman Stanislav Křeček FOTO: Wikimedia Commons / Jindřich Nosek / CC BY-SA 4.0
FOTO: Wikimedia Commons / Jindřich Nosek / CC BY-SA 4.0
NÁZOR / Na odhalení „protilidové činnosti“ plukovníka Otakara Foltýna už se vystřídali prakticky všichni, takže je třeba vytáhnout ze skladů pozapomenuté kádry. Zjistili jsme, že ještě existuje veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. Je třeba uznat, že přes návodné otázky, které mu položili v Parlamentních listech 23. září, neklesl vždy k naprostým nesmyslům. Odmítl třeba označovat Foltýna „vojenský představitel vlády“. Celkový dojem z rozhovoru ale je, že se to u nás s tím bojem proti dezinformacím přehání a že ve skutečnosti je pro naše svobody nebezpečná snaha dezinformace potírat.
„Nebojím se nějaké nové totality. Prostřednictvím snahy o politickou korektnost nebo woke kultur jí i tak máme dost. Spíše se bojím nadužívání nového politického náboženství a tím je ‚boj proti dezinformacím‘. Je to však podle mého názoru slepá ulička, prohlubující rozdělení společnosti. Dezinformace je součástí propagandy a je definována jako nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí. Jistě, snad morálně pochybné jednání, ale co dál? Je to trestné? Detekce toho, co je dezinformace či fake news, je často velmi obtížná. A lidé by nepodléhali dezinformacím, pokud by věděli, že mají k dispozici pravdivé a věcné informace. A tento dojem rozhodně nemají,“ říká Křeček.
Ta první věta je poněkud nesrozumitelná. Křeček říká, že se nebojí nějaké nové totality, že i tak jí máme dost. Tak buď ji máme, nebo nemáme. Ale to se stane, že se někdy člověk poněkud neobratně vyjádří. Spíše by bylo zajímavé zjistit, kde se u nás nebezpečně projevuje politická korektnost nebo „woke kultura“. U nás nemáme žádnou politickou korektnost, protože nemáme ani korektnost. Vyjadřování některých politiků spíše budí dojem, že se pokoušejí vytvořit hojný materiál, z kterého se jednou sestaví čítanka typických příkladů politické nekorektnosti.
Vyjadřování činovníků ANO Andreje Babiše nebo SPD Tomia Okamury je nejen nekorektní v běžném slova smyslu, ale často se jedná o naprosto primitivní hanobení, které nemá žádný základ ve skutečnosti. SPD zatím prošla i naprosto ohavná předvolební agitace s krvežíznivým černochem a nechutné tažení proti Ukrajincům, zatímco Babiš už se za své pomluvy musel po nařízení soudu omlouvat.
A dále pak Křeček tvrdí, že je obtížné dezinformaci odhalit a že by jim lidé nevěřili, pokud by měli „dojem“, že mají k dispozici informace pravdivé.
Tady ale nejde o to, jaký dojem lidé mají, ale jaká je realita. Tvrdit v roce 2024 v Česku, že lidé nemají přístup k pravdivým informacím, je směšné. Potíž je pochopitelně s tím, když se seriózním informacím hanlivě říká mainstream, takže se lidé uchylují k naprosto obskurním zdrojům. Onen „dojem“, o kterém mluví Křeček, je sám dezinformátory cíleně vytvářen.
Dezinformátoři využívají celkem běžného lidského sklonu, že lidé jsou potěšeni, když mají pocit, že nepatří ke stádu a mají přístup k něčemu exkluzivnímu, až skoro tajnému. Už to dospělo tak daleko, že jsou za naivní ovce pokládáni lidé, kteří pořád ještě věří, že Země je kulatá.
Přesvědčení o ploché Zemi zatím naštěstí většina populace nepropadla, ale hodně lidí už se povedlo přesvědčit, že na Ukrajině vládnou nacisté, že tam CIA postavila tajné laboratoře na výrobu biologických zbraní specializovaných na slovanskou DNA, že za vypuknutí války mohou Spojené státy, NATO, celý Západ, Evropská unie, Petr Fiala a Jana Černochová. Lidé s takto propláchnutými mozky pak jdou a pod vlivem těchto bludů se rozhodují, komu mají dát hlas ve volbách.
Není potřeba vytvářet speciální zákony proti dezinformacím, stačilo by, kdyby se důsledně dbalo na to, aby se neporušoval zákon trestající popírání, schvalování a omlouvání genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, stejně jako šíření poplašné zprávy. Ani v tom jsme ještě velkých výsledků nedosáhli. Kde to může skončit, je zjevné z osudu Slovenska, který může brzo postihnout i nás.
