Pavel Šafr a Johana Hovorková v novém díle podcastu Vyprávěj mi o komunismu řeší tři témata: město, venkov a dopravu. Bohužel to ani tentokrát není a nemůže být úplně pozitivní povídání, i když je docela dobře možné, že se přece jen sem tam zasmějete. Tak poslouchejte i vy!

Pokud jde o města, se smutkem se mluvilo o tom, co všechno komunisté zbourali. „Ze všeho, co v Praze zbořili, je asi nejhorší případ nádraží Těšnov. Byla to překrásná novorenesanční budova s monumentálním vítězným obloukem v průčelí s takovými jakoby antickými sloupy a s alegorickými sochami. Kvůli stavbě dálnice ji v roce 1985 nechal zbourat hlavní pražský tajemník KSČ Antonín Kapek,“ říká v podcastu Pavel Šafr.

A to Praha i přes existenci magistrály, která tak poškodila Václavské náměstí i Národní muzeum, dopadla ještě dobře. Podcast Vyprávěj mi o komunismu připomíná, že například Bratislava přišla kvůli plánům strany a vlády o židovskou čtvrť.

Komunisté bohužel kromě bourání také stavěli. A to nejen všechny ty otřesné paneláky. „Tak třeba postavili obchodní dům Kotva. A to bylo pro pracující lid velké terno a lidi tam začali nadšeně jezdit nakupovat. Nám se Kotva nelíbila ani trochu. Srovnávali jsme ji s prvorepublikovou Bílou labutí a připadalo nám, že je Kotva architektonický paskvil. Podobně jsem nenáviděl Novou scénu Národního divadla, protože jsem měl dojem, že je celá její vnější scéna sestavená z televizních obrazovek. Další otřesné stavby byly Transgas nebo Komerční banka na Smíchově. On architekt Karel Prager, který sám osobně nebyl komunista, měl s komunisty společnou aroganci vůči kontextu nové stavby s okolím. Komunistům bylo jedno, že město ničí,“ můžete si poslechnout.

Zabrat nedostala jen města, ale samozřejmě i venkov. „Český a moravský venkov dostal strašně zabrat. Nejprve si jen vezmi, kolik půdy, sadů a lesů ztratilo majitele. Zbyla tu půda po vyhnaných Němcích, po šlechtických rodech, arizovaná půda po zavražděných Židech, půda po likvidaci takzvaných kulaků neboli sedláků, po lidech, kteří uprchli před komunismem do zahraničí. A násilná kolektivizace ten venkov dorazila. Kradli lidem jejich krávy, vepře i koně a zavírali je do kravínů a vepřínů. A koně si na venkově pamatuju jen výjimečně,“ vzpomíná Pavel Šafr.

Co ještě v podcastu uslyšíte? Třeba to, jakým způsobem se lišila cesta vlakem od cesty autobusem, kolik spolužáků ze třídy letělo letadlem nebo proč byla atmosféra ve městech o něco svobodnější než na venkově.

Poslouchejte a posílejte nám svoje postřehy na [email protected]. Děkujeme!