Tentokrát uvedu čtvrtý díl seriálu Vyprávěj mi o komunismu trochu osobněji. Když jsme s Pavlem Šafrem mluvili o té spoustě každodenních věcí, které člověk, který v tom obludném režimu nežil, nemůže znát, právě debata o Národní frontě pro mě byla asi nejvíce šokující. Proč? Protože ta obludná organizace ukazuje, kam až byli komunisté schopni zajít, aby ovládali občany Československa.

Národní frontu jsem měla vždycky spojenou s politickými stranami. Skutečnost, že do ní patřil opravdu každý, dokazuje, že jakákoli debata o tom, zda předlistopadový režim byl nebo nebyl totalitní, je úplně zbytečná. Samozřejmě že šlo o totalitu, když člověk nemohl nic dělat sám. A je naprosto neuvěřitelné, že by snad mohl existovat někdo, komu připadá normální, že musí být v Národní frontě ve Svazu včelařů nebo zahrádkářů.

Velkým objevem jsou samozřejmě také radioamatéři. A samozřejmě také Svaz žen! Člověku to nedá a musí si prostě pořád představovat, jak tyhle soudružky diskutovaly o svém ženství. Fascinující záležitost, ještě tedy ve spojení s oslavou opilců v pracovních kolektivech, tedy s Mezinárodním dnem žen.

Je také dobré říci, že je to ďábelsky vychytralé dostat do Národní fronty ještě další strany, aby to vypadalo, že je tu snad na výběr. Zjevně se vždycky našli lidé, kteří chtěli udělat kariéru, ale kolaborovat byli ochotni o něco méně, a pak mohou říkat, že oni se vlastně neušpinili. Přitom to je to, co ten režim potřeboval.

„Každý věděl, že ty strany mají nulovou váhu. Politický život už nebyl o rozhodování lidí, ale stal se součástí volnočasových aktivit á la po práci legraci. Někdo byl filatelista, nebo včelař a někdo jiný byl v straně lidové. Šlo o degradaci jakéhokoli jiného názoru než byl ten komunistický na zájmovou činnost,“ zazní v podcastu – a je to přesně tak, jak Pavel říká.

Zajímavé je také zmínit církve, které do Národní fronty nepatřily. No, komunisté, ti totiž dobře věděli, že Bůh neexistuje, a tak je prostě jen sledovali a šikanovali, jak se dalo.

Národní fronta, to je děsivé sousloví. Ale tenhle díl podcastu rozhodně stojí za poslech. Děkujeme, že nám píšete a že nás posloucháte.