O horní komoře parlamentu se traduje, že to má být sbor moudrých, kteří už mají jisté životní zkušenosti, nadhled a nepodléhají kdejakým rozmarům, módám či aktuálním politickým náladám. Nemělo by ale jít o nazlobené mudrlanty, kteří si demokracii pletou s pavlačí, kde se za přikyvování davu cosi vykřikuje. Jeden takový kandiduje do senátu za Komunistickou stranu Čech a Moravy ve volebním obvodu Žďár nad Sázavou. Jmenuje se Zdeněk Střítecký.
V rozhovoru pro bolševický stranický plátek Haló noviny se Střítecký se čtenáři podělil o celou řadu nebezpečně pronikavých postřehů, které jsou místy legrační a místy vzbuzují obavy. Už jen myšlenka vytažená do titulku rozhovoru mluví za vše: „Smyslem života není být boháčem v rozkradené zemi.“
Kandidát do senátu o sobě tvrdí, že přichází z běžného života a praxe, a není proto deformovaný odtržením od reality jako někteří současní politici. Ano, vskutku se Stříteckým by do horní komory přišel čerstvý vítr – až na to, že by to byl celkem fičák a možná dokonce uragán: „Musíme demokraticky správcům státu říci: ‚Dost rabování země, více už od pracujících nedostanete,‘“ hartusí komunista.
Slova odvozená od slovesa „rabovat“ – „vyrabovat“, „rabování“, případně adjektivum „vyrabovaná“ jsou Stříteckého oblíbená. Používá je při svém zlobném hubování velmi často a s neskrývanou radostí: „Stav, kdy jednou za čtyři roky si majetkové elity skrz volební superkampaň s nevymahatelnými sliby ‚koupí‘ vládu nad touto zemí včetně správy jejího majetku a republiku pak nerušeně rabují, je pro republiku zničující,“ hudruje Střítecký.
Na jiném místě hovoří o České republice jako o „vyrabované kolonii“ nebo o stranách, které „v minulosti vyrabovaly republiku v rámci divoké privatizace“. Co je však třeba uznat, je, že kandidátovi do Senátu z celého srdce záleží na demokracii v naší zemi: „Současná totálně ‚zastupitelská demokracie‘ umožňuje politická rozhodnutí i proti většinovým zájmům národa.“ A právě to se Stříteckému nelíbí a chce to změnit.
Komunista chránící nás před totalitou
Spatřuje v tom i roli horní komory parlamentu: když občané zjistí, že ve sněmovních volbách byli obelháni, jediné, co dnes mohou podle komunisty do příštích voleb dělat, je volit do senátu opoziční strany. Proto dodává: „Mnohem lépe by nás však před libovůlí vlád a poslanců chránil zákon o referendu, prostřednictvím kterého by národ měl moc politiky omezovat nebo i odvolat. Totalita totiž nevzniká vládou levé či pravé frakce politické scény, ale vzniká vždy, když se významný politik vymaní kontrole národa!“
A tady se konečně vyjevuje, o co ve skutečnosti Stříteckému jde – chce zabránit totalitě, která podle něj, zdá se, hrozí. Další důvod pro jeho volbu do Senátu snad už netřeba hledat, i když jeho úvaha o chytrosti a moudrosti je rovněž pozoruhodným intelektuálním výkonem, který zaslouží pozornost.
„Chytrost dominuje pravici. Chytráci milují boj a spory, protože jedině tam mohou uplatnit své dovednosti – přechytračit ostatní. Vláda chytráků vede k rozdělení a napětí ve společnosti… Moudrost dominuje levici. Moudří lidé bojům a sporům předcházejí. Moudří hledají pravdu a snaží se pečovat o nejvyšší zákon univerza, a to o zákon harmonie (neboli zákon udržení rovnováhy). Pouze harmonická společnost je šťastná a současně bezpečná,“ vysvětluje Střítecký.
Komunista tak nezapře talent lidové filozofa a jako takový dobře ví, co je a co není smyslem života, a k tomu je navíc ještě optimista. „Myslím, že lidem začíná čím dál více docházet, že smyslem života není jen přechytračit konkurenci a být boháčem v rozkradené zemi,“ zdůrazňuje.
Nejdůležitější ze všeho ale je označit si jasně nepřítele a tím je samozřejmě pravice: „Pravice systematicky vyvolává nenávist proti vlastním předkům a proti všem, co tuto nenávist nesdílejí. Dobře si uvědomují, že nejjednodušší způsob, jak rozvrátit rodinu, je vrazit klín mezi syna a otce a přesně tohle aplikují v rámci státu.“ Není to sice příliš srozumitelné a působí to poněkud zmateně, aspoň je však z toho zjevné, jak strašná pravice je.
Naproti tomu Komunistické straně Čech a Moravy jde podle Stříteckého o štěstí nás všech. „Přeji straně, aby se národ sjednotil a lidé pochopili, že harmonická a šťastná společnost, svět bez válek a násilí, je to, co komunisté chtějí,“ uzavírá své přemítání o světě nadějný mudrc a kandidát do senátu.
