Lidská apokalypsa a zásadní změna ve vedení válek. I těmito několika slovy se dá popsat 70. výročí svržení americké atomové bomby na japonskou Hirošimu. Nukleární arzenál, který mají některé země nadále k dispozici, zůstává pro mnohé i dnes strašákem. Jenže realita je jiná.
Jednoduché hodnocení totiž zní: Jaderné zbraně, což je paradoxní, pomáhají udržovat mír mezi velkými státy.
Typickým příkladem je období studené války a často vyhrocené vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Propaganda, média a nejrůznější aktivisté samozřejmě neustále varují před jadernými zbraněmi, jenže právě ony udržovaly a udržují velmoci v určitém odstupu. Všichni víme, že použití nukleárních zbraní hromadného ničení by mohlo skutečně vést k apokalypse. Proto je spíše pravděpodobné, že je nikdo nepoužije, že slouží jako prvek k odstrašení, vyjednávání a získání lepší pozice.
Od doby, co mají v držení jaderné zbraně odvěcí nepřátelé, Indie a Pákistán, se sice občas střílí ve sporném Kašmíru, ale opakování někdejších konvenčních válek se nekoná. Byla by to příliš velká nezodpovědnost, která by nakonec smetla politické reprezentace obou stran.
Svoji pozici na velmocenském poli si vývojem jaderných zbraní zásadně posílila Čína. K lepší vyjednávací pozici, jak jsme to viděli v posledních letech, se dostal, bohužel, díky nukleárnímu programu, Írán. A daleko lépe se vydírá i Severní Koreji.
Například Izrael je ve svém nejbližším i blízkém okolí obklopen desítkami islámských diktatur, které by ho nejraději smetly do moře. Jenže silná izraelská armáda vlastnící jaderné zbraně drží šílence na uzdě. Že by chtěl Izrael použít tyto vojenské prostředky, je představa z říše fantazie. Má je ale k tomu, aby mohl vůbec existovat.
Lidská katastrofa, která se před 70 lety odehrála v Hirošimě a Nagasaki, byla něčím, co si nešlo ani představit. Jenže současně odstrašila do budoucnosti zloduchy typu Hitlera, který uvrhl do zkázy půlku světa.
Barack Obama nám před lety na pražském Hradčanském náměstí naivně sdělil, že svět by měl dál pokračovat bez jaderných zbraní. Jak je ale vidět, na takovou situaci ještě nejsme připraveni. Dokud budou nukleární hlavice udržovat ve vztazích velkých světových hráčů určitý balanc, do té doby je budou vlastnit.