Radnice v Rovensku pod Troskami
Přesně před osmdesáti lety se v Rovensku pod Troskami, malém městečku na Semilsku, odehrálo závěrečné tragické dějství dvou mužů z výsadku Antimony, který byl do vlasti vyslán z Velké Británie.
V dnešní Tyršově ulici se v domku číslo 428, jenž byl součástí místní plovárny a bydlel v něm Emil Lukeš, ukrývali v lednu 1943 npor. František Závorka a svobodník Lubomír Jasínek z výsadku Antimony. Parašutisté byli vysazeni 24. října 1942 nedaleko Kopidlna, ačkoliv původně měli být vysazeni asi u 30 kilometrů vzdáleného Nymburka. Letoun po vysazení parašutistů pokračoval nad Pardubice, kde zaútočil na tamní letiště. Němcům byl osamělý letoun podezřelý, a zesílili proto pátrání po případných parašutistech.
Příslušníkům výsadku Antimony, tvořeného zmiňovanou dvojicí doplněnou o Stanislava Srazila, se podařilo napojit na domácí odboj ve Studenci, když jim tamní adresy poskytl Václav Knotek, pozdější člen výsadku Chromuim. Odboj se však již z důvodu ukončení bojů neuskutečnil. Na různých adresách na Semilsku, ale i v okolí Prahy přebývali parašutisté z Antimony až do ledna 1943. V té době se Závorka s Jasínkem díky zprostředkování řídícího učitele Karla Hlaváčka ubytovali v Rovensku na plovárně Emila Lukeše. Stanislav Srazil přebýval tou dobou v Horní Kalné v domě Boženy Horákové.
Mužům ukrytým v Rovensku se 15. ledna doneslo, že Karel Hlaváček byl zatčen, a rozhodli se proto, že druhý den změní úkryt. Netušili, že na gestapu v Jičíně již kolem poledne Hlaváček uzavřel pod nátlakem a hrozbou vyhlazení Rovenska jako Lidic dohodu, že parašutisty vydá pod podmínkou, že s nimi bude zacházeno jako s válečnými zajatci a on sám se bude moci zastřelit.
A tak ve večerních hodinách byla plovárna neprodyšně obklíčena německými vojáky a českými četníky. Do domku na plovárně vstoupili jako vyjednávači Karel Hlaváček a starosta Rovenska pod Troskami Josef Kouřil, kteří vojáky vyzvali, aby se vzdali a Rovensko tak nepostihl osud Lidic či Ležáků.
Parašutisté na dohodu na oko přistoupili pod podmínkou, že budou zatčeni českými četníky. Když byl npor. Závorka vyváděn vrchním četnickým strážmistrem Jaroslavem Kodetem, rozkousl ampulku s jedem. A totéž o chvíli později provedl i svobodník Jasínek.
Oba parašutisty, kteří začali vykazovat příznaky otravy, gestapo urychleně převezlo do ordinace v domě MUDr. Arnošta Kruse na nedalekém náměstí Prof. Drahoňovského. Ovšem ani František Závorka, ani Lubomír Jasínek již nemohli být zachráněni. Npor. Závorka byl do ordinace přinesen v bezvědomí, svobodník Jasínek dokázal ještě přijít sám v doprovodu gestapa. Jak v poválečné výpovědi uvedl MUDr. Arnošt Krus, oba stateční vojáci zemřeli v jeho domě okolo tři čtvrtě na šest ráno.
„Jisté bylo, že jed byl prudký, pro daný případ úplně spolehlivý. Hrdinnou smrtí skončivší bojovníci neměli během účinku jedu nijakých trapných potíží, ani sval v obličeji se již nepohnul, ani slovem neprojevili nářek co projev utrpení. Odešli z boje klidní, s příkladnou hrdinností,“ popsal poslední chvíle obou vojáků MUDr. Krus.
Dnes tuto událost připomíná pamětní deska na fasádě domu i na zdi místní radnice.
Poslední člen výsadku Stanislav Srazil byl rovněž 16. ledna 1943 v Horní Kalné v důsledku konfidentské činnosti Karla Čurdy zatčen a odvezen do vězení v Jičíně. Gestapo jej následně převezlo do Prahy na Pankrác, kde pod hrozbou represí vůči rodině přistoupil na spolupráci s gestapem. Účastnil se rádiové hry s Londýnem, ovšem do depeší vkládal varovné znaky, které Brity varovaly, že pracuje pod nátlakem. Poté, co protihru s názvem Hermelín gestapo v říjnu 1943 ukončilo i Srazilovou zásluhou bez hmatatelných výsledků, byl 16. dubna 1944 převezen do Malé pevnosti v Terezíně a o čtyři dny později bez soudu popraven.
