V Berlíně se v roce 1920 objevila jistá Anny Andersonová, která tvrdila, že je princezna Anastázie, která zázračně unikla krveprolití v Ipaťjevově domě 17. července 1918. Tam byla před sto lety zavražděna carská rodina – car Mikuláš II., jeho manželka Alexandra a jejich pět dětí Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej.
Anna Andersonová usilovala mnoho let o uznání svého údajného původu. Od té doby se objevilo více lidí, kteří o sobě tvrdili, že jsou Anastázie nebo Alexej.
Jako konspirační teorie to znělo tajemně, ale zdá se, že od roku 1991, kdy byly z mělkého hrobu u Jekatěrinburgu vykopány ostatky cara, carevny a jejich dětí, jsou tyto historky odsouzeny do říše fantazie.
Ve skutečnosti byla těla nalezena mnohem dříve, už v roce 1979, ale nález se držel v tajnosti. Mluvit se o tom mohlo až po pádu Sovětského svazu.
Přesto ještě chyběly ostatky dvou dětí, Alexeje a Marie. Zbytek rodiny byl slavnostně pohřben za tehdejšího prezidenta Borise Jelcina v katedrále Petra a Pavla v Petrohradě v roce 1998. Chybějící pozůstatky byly nakonec nalezeny až v roce 2007 týmem místních a amerických archeologů asi 60 metrů od původního hrobu.
Byla provedena analýza DNA týmy forenzních vědců v Rusku a Spojených státech a pozůstatky potvrzeny jako pravé. Carevič Alexej a princezna Marie ale nebyli nikdy pohřbeni. Ohořelé kosti dospívajícího chlapce a mladé dívky ležely několik let v krabici v Ruském státním archivu vedle kusu Hitlerovy čelisti a v roce 2015 byly uloženy v jednom z moskevských klášterů. Církev neuznává jejich pravost, a proto je nemůže prohlásit za relikvie svatých. V roce 2019 se objevila zpráva, že byly zničeny při jakési manipulaci a v klášteře už nejsou.
Uznání pravosti těl zemřelých komplikovala ruská pravoslavná církev, a to paradoxně kvůli tomu, že cara a členy jeho rodiny prohlásila mezitím za svaté. Nejdříve to provedla ruská pravoslavná církev v zahraničí již v roce 1981, moskevský patriarchát ji následoval až v roce 2000.
Protože zavraždění Romanovci jsou považováni za svaté mučedníky, jejich pozůstatky jsou svaté ostatky a podle pravoslavného zvyku nemohou být svatí mučedníci pohřbeni stejným způsobem jako obyčejní smrtelníci. Dotyčný pohřeb se církvi nelíbil, a proto se zdráhala pravost těl zemřelých uznat.
Církev požadovala exhumaci mrtvých a další zkoumání, což vyvolalo kontroverze. Nakonec nezávisle proběhl další test, který uskutečnila americká FBI. Ta postupovala jinak, za pomoci porovnání vlasů princezny Alexandry z medailonku s DNA z vlasů dánské královny Louisy, která byla babičkou Mikuláše II. Výsledky odpovídaly těm, které byly získány při nalezení ostatků v Rusku. Z hlediska vědy je tedy jasné, že těla patřila carské rodině zavražděné 17. července 1918.
