Ilustrační foto FOTO: Pixabay
FOTO: Pixabay
Levicoví extremisté a radikální environmentalisté se v roce 2021 výrazněji neprojevovali, přesto ale pořádali akce, na kterých byl porušován zákon. Protimluv? Bez bližších podrobností se to můžeme dočíst ve výroční zprávě Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), vydané v těchto dnech. Popis údajného protiprávního jednání klima-aktivistů ovšem ve zprávě chybí.
Zmínku o hnutích věnujících se boji proti fosilním palivům najdeme ve zprávě na jediném místě a zmínka je to krátká. V kapitole věnované terorismu a extremismu se objevil následující odstavec: „Levicově-extremistické, anarchistické a radikálně-environmentální hnutí se rovněž výrazněji neprojevovalo.“
Vzápětí ovšem policisté tvrdí, že zase tolik nečinní aktivisté za klima nebyli. „Radikální environmentalisté prosazují i nadále kampaň proti užívání fosilních paliv, všeobecný zájem veřejnosti podněcují i skrze akce doprovázené často protiprávním jednáním.“
Jaké protiprávní jednání mají policisté z NCOZ na mysli, se ve zprávě nedočteme. Není tak ani zřejmé, zda jde například o přestupky při narušení hranic důlních prostorů, nebo zda může jít dokonce o vážné trestné činy, zasluhující pozornost národní centrály pro boj s nejtěžším zločinem.
Co naopak víme daleko lépe: sama policie byla v posledních několika letech opakovaně usvědčena z toho, že proti klimatickým aktivistům nepostupovala v souladu se zákonem. HlídacíPes.org zmapoval v letech 2017 až 2019 několik případů, kdy se aktivistů musel zastat až soud.
Policie nemůže svévolně trestat
Typickou ukázkou jsou protestní akce zvané Klimakempy. Tři roky po sobě, v letech 2017 až 2019, byl během severočeských protestů ze strany policie porušován zákon. Týkalo se to jak diskriminace novinářů, tak protestujících ekologických aktivistů.
Až po pěti letech skončil spor o to, jestli policie postupovala nezákonně při zásahu proti dvěma účastnicím Klimakempu z roku 2017. Městský soud v Praze vyhověl žalobě slovenské aktivistky a řekl, že policie porušovala zákon.
Aktivistka Lenka Kukurová v žalobě popsala, že musela strávit více než sedm hodin v nočním transportu s pouty na rukou, stěžovala si na pobyt v horkém dni na přímém slunci bez dostatku vody, na urážky, ponižující jednání, nemožnost kontaktovat právní pomoc a vykonání malé potřeby jedině s pouty na rukou před zraky policistky. Podobně soud postupoval již dříve u obdobné žaloby, kterou podala další účastnice Klimakempu, a oba rozsudky jsou nyní pravomocné.
K zajištění aktivistek došlo 24. června 2017. Tehdy 144 protestujících vstoupilo do dolu Bílina, kde požadovali konec těžby uhlí. Policie účastnice legitimovala a následně je rozdělila, podle toho, zda měly české občanství, nebo ne. Účastnice, které neměly české občanství, byly následně spoutány a transportovány dohromady v jednom autobuse.
„Soud potvrdil, že policie nemůže svévolně trestat protestující. V době, kdy politická reprezentace selhává v řešení klimatické krize, je nevyhnutelné usilovat o změnu i nenásilnými přímými akcemi,“ komentovala rozsudek Lenka Kukurová.
„I když vás policie zajistí kvůli podezření z přestupku, neznamená to, že ztrácíte všechna svá práva a že s vámi může jednat, jak se jí zlíbí. Praktiky jako paušální používání pout trvající celé hodiny, přestože okolnosti nic takového neodůvodňují, jsou v dnešní době nepřijatelné,“ dodává advokát Jaromír Kyzour.
Klimakempy jako učebnice přešlapů
Už loni v říjnu Ústavní soud vyhověl stížnosti jednoho z návštěvníků Klimakempu v Louce u Litvínova z roku 2018. V jeho případě konstatoval, že policie nesmí preventivně zjišťovat totožnost účastníků shromáždění, dokud pro to nemá objektivní důvod. A ten musí kontrolovanému vysvětlit, a to nejen řečí paragrafů, ale právě s ohledem na konkrétní situaci.
Stěžovatel cestoval do obce Louka u Litvínova kvůli účasti na akci Klimakemp 2018. Ihned po svém příjezdu byl ještě v prostorách nádraží hlídkou policie vyzván, aby prokázal svou totožnost. Výzvě vyhověl a současně se ptal na její důvody. Policie svůj postup odůvodnila obecným odkazem na ustanovení, které policistu opravňuje vyzvat k prokázání totožnosti „při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné činnosti“.
Jeden z policistů provádějících ztotožnění kromě odkazu na zmíněné ustanovení dále uvedl, že „je to k zabezpečení bezpečnosti veřejného pořádku, bezpečnosti osob a majetku“ a že není povinen stěžovateli sdělovat, jaký úkol v dané chvíli policie plní. Stěžovatel se pak obrátil na Městský soud v Praze s žalobou na určení nezákonného postupu.
Text nálezu Ústavního soudu včetně disentních stanovisek najdete zde.
Soud ale žalobu zamítl, a to především na základě vyjádření žalovaného ministerstva vnitra, v němž byly konkretizovány důvody ztotožnění stěžovatele. Podle ministerstva Klimakemp 2018 navazoval na obdobnou akci konanou o rok dříve, během níž docházelo k protiprávnímu jednání ze strany některých účastníků – blokování důlních zařízení v hnědouhelném dole Bílina. A městský soud ve svém rozhodnutí skutečně uvedl, že zákonnost zásahu policie je třeba hodnotit v kontextu těchto skutečností. I Nejvyšší správní soud pak zamítl kasační stížnost stěžovatele s odkazem na rizikovost akce Klimakemp 2018 s ohledem na průběh jejího předchozího ročníku.
Stěžovatele se zastal až Ústavní soud, konkrétně senát předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře.
„Do práva pokojně se shromažďovat lze neústavně zasáhnout i prostřednictvím opatření s takzvaným odrazujícím účinkem. Ve stěžovatelově případě takovým opatřením bylo zjišťování jeho totožnosti ze strany policie,“ řekla při odůvodnění soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Soud dodal, že policie musí kontrolovaného člověka vždy poučit o důvodech svého postupu, a to tak, že nestačí jen odkaz na konkrétní ustanovení zákona o policii. „Policista je povinen právní důvod svého postupu vztáhnout na konkrétní okolnosti prováděného ztotožnění a náležitě jej vysvětlit, byť to nemusí být obsáhle,“ uvedla Šimáčková.
„Pátráme po pohřešovaných“
Klimakempy měly na podobné spory „štěstí“. Ústavní soud připomněl, že i z veřejně dostupné judikatury správních soudů vyplývá, že v minulosti byli účastníci akce k prokázání totožnosti vyzýváni na základě různých ustanovení zákona o policii. Třeba v roce 2017 policie vyzvala jednoho z návštěvníků k prokázání totožnosti nejdřív s odůvodněním, že v rámci dané akce provádí kontrolu všech osob, a až následně toto odůvodnění upravila tak, že ztotožnění provádí z důvodu pátrání po hledaných a pohřešovaných osobách.
Jiné účastníky, kteří na Klimakemp 2017 cestovali dvěma různými zvlášť objednanými autobusy, policie k prokázání totožnosti vyzvala s dvěma různými odůvodněními, a to z důvodu pátrání po hledané či pohřešované osobě a podruhé s ohledem na důvodný předpoklad, že se v autobuse zdržují cizinci bez oprávnění k pobytu.
„Ústavní soud samozřejmě nijak nehodnotí postup policie v právě uvedených případech, to nyní není jeho úkolem. Uvedené příklady nicméně dokreslují širší kontext stěžovatelovy věci a zvýrazňují nutnost náležitého poučování osob, vůči nimž policie jako orgán veřejné moci postupuje a do jejichž práv zasahuje, tedy i poučování ztotožňovaných osob o materiálních, a nikoliv jen formálních důvodech ztotožnění. Při absenci takového poučení se nabízí vysvětlení, že policie výzvu k prokázání totožnosti nadužívá, respektive k ní přistupuje i v jiných, než zákonem taxativně vymezených situacích,“ uvádí se v nálezu Ústavního soudu z loňského října.
V demokratickém právním státě ovšem nelze podle soudců připustit, aby policie ke ztotožňování, jenž může být zásahem do práva pokojně se shromažďovat a zpravidla je zásahem do práva na soukromí a na informační sebeurčení, přistupovala bez ohledu na zákonem vymezené podmínky a užívala jej k účelům, jež zákon nedovoluje, například k manifestaci své moci.
Nechte novináře natáčet
Další případ se týkal novinářů. Městský soud v Praze loni na konci září rozhodoval o případu novinářky Saši Uhlové, která byla v roce 2019 zadržena na Klimakempu v dole Vršany na Mostecku. Podobně jako při jiných blokádách tohoto typu, i tehdy část demonstrantů vnikla do dolu a byla na místě zajištěna. Spolu s nimi i novinářka Uhlová, která měla reflexní vestu a prokazovala se novinářským průkazem.
Policie posléze vyzvala aktivisty i novináře, aby opustili lom. Když Uhlová policejní výzvu neuposlechla, byla policií přenesena k zajištěným demonstrantům. Uhlové pak bylo zabráněno i v tom, aby pokračovala v pořizování videozáznamu s odůvodněním, že tak nemůže činit, neboť je omezena na svobodě, popsala události Česká justice.
Uhlová ve své žalobě argumentovala, že se policie dopustila výzvou k odchodu, jejím zajištěním a posléze i zákazem pořizování záznamu po zajištění nezákonného zásahu. Na samotném protestu se nepodílela a jednala prý ve veřejném zájmu na dokumentaci případných excesů. „(Žalobkyně) má za to, že její přítomnost na místě byla nezbytná z důvodu veřejného zájmu na informování veřejnosti jak o postupu policie vůči demonstrantům, tak o chování účastníků protestu a jeho samotném průběhu. Tohoto účelu přitom nebylo možné dosáhnout jinak, jak dokládají výstupy jiných médií, jejichž zástupci se k překročení hranice lomu neodhodlali,“ uvedla v žalobě.
Podle ministerstva vnitra naopak nelze akceptovat plošný pardon pro neomezenou činnost novinářů v místech, kde dochází k protiprávnímu jednání a k zákrokům policie, a to ani z důvodu činnosti ve veřejném zájmu. To by prý mohlo vést k tomu, že by novinář měl mít zajištěnou přítomnost i u těch nejrizikovějších policejních zákroků, např. při zásazích vůči pachatelům zvlášť závažných trestných činů nebo teroristických útoků.
Soud konstatoval, že k nezákonnému zásahu došlo. Vykázání reportérky z místa demonstrace nebylo nezbytné, a to právě s ohledem na to, že se protestu neúčastnila, vykonávala svoji práci a byla jako novinářka také viditelně označena, napsala Česká justice. Soud zdůraznil, že i podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné přísně posuzovat jakýkoliv pokus vykázat novináře z místa protestu, neboť jejich práce mj. přispívá k tomu, aby se zabraňovalo excesům při zásazích policistů.
Jako nezákonný zásah naopak soud nevyhodnotil samotné zadržení Uhlové, neboť se odmítla podrobit výzvě a její pasivní odpor byl překonán odpovídajícími prostředky, když byla přenesena. Policie jí ale měla umožnit dál pořizovat videozáznam, což neučinila. „Policisté nejenže neměli žádný zákonný podklad pro vyslovení zákazu pořizování videozáznamu žalobkyní po dobu jejího zajištění, ale v dané situaci takový zákaz zjevně nebyl ani nezbytným opatřením, neboť k němu policisté neměli žádný objektivní důvod. Strohé odůvodnění, že žalobkyně natáčet nesmí, protože je omezena na svobodě, postrádá jakoukoliv racionalitu,“ uvádí se v rozhodnutí soudu.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org. Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.
