Senátor Jan Veleba je předsedou strany práv občanů, které se v dobách, když se ještě myslelo, že by její existence mohla být Zemanovi něco platné, říkalo Zemanovci. Teď jsou to Zemanovci především duchem a odkaz inspirátora nesou dál.
Stranu SPO vede senátor Jan Veleba, který na sebe teď upoutal pozornost kreativními názory na financování veřejnoprávní televize.
Moderátor Martin Veselovský se ho na DVTV, jejíž pořady je možné najít na serveru aktualne.cz, zeptal, zda mají ve společnosti místo média veřejné služby. Veleba na to řekl, že pokud by veřejnoprávní média fungovala tak, jak mají fungovat, to znamená, aby plnila svou veřejnoprávní funkci, tak samozřejmě ano. „Ale pokud to bude tak, jak je to teď, je na místě diskuse, jestli tak malá země, jako jsme my, má mít veřejnoprávní média za tyto náklady sedm miliard korun… Já bych chtěl, aby se Česká televize trošku zamyslela nad svou činností, slezla z toho piedestalu a trošku jakoby vyslyšela tu sílící kritiku, která tu měsíc od měsíce roste. Já jsem sám připravil novelu zákona o poplatcích televizních a rozhlasových.“ Podle Veleby by lidé mohli místo České televizi, kdyby se jim znelíbila, platit někomu jinému.
Na televizní Radu (kterou ale stvořili poslanci) prý nemá cenu chodit, protože „ta byla navolena v jisté situaci, kdy tady byla jistá vláda“. Bylo to prý v době, „kdy tady vládnul Karel Švancenberk“ (takto to p. Veleba opakovaně vyslovoval, aniž asi tuší, co by to v němčině znamenalo). Že je každý „navolen v nějaké situaci“ nechává Velebu klidným. Když je tázán, proč tedy nejde se stížností na televizi za poslanci, řekl, že „to se sice dobře poslouchá“, ale televize už došla tak daleko, že ani nevysílala tiskovou konferenci hlavy státu, míněno hradního mluvčího Ovčáčka, což je podle Veleby totéž. Všechno ostatní je údajně jen hra se slovy.
Je Ovčáček prezident?
Veselovský: „Pan Ovčáček není pan prezident.“
Veleba: „Pane Veselovský, nedělejte si ze mě legraci. Pan Ovčáček nedělá tiskové konference jako Jiří Ovčáček, ale mluví za prezidenta republiky.“
Pak se debata poněkud zacyklila, protože senátor trval na svém. Oficiální postoj ČT je takový, že nebyla avizována žádná důležitá informace, ale jen souhrn událostí z minulého týdne, o kterých již televize informovala. Podle Veleby je ale Zeman do Ovčáčka jaksi vtělen, nejspíš jako Bůh do tesaře Ježíše, takže by měl být vysílán živě, abychom o nic nepřišli.
Veselovský předvedl svůj známý hypnotizující pohled, Veleba zase svůj hypnotizující hlas opakující monotónně tutéž mantru. že totiž pan Ovčáček zastupuje a tudíž by byla slušnost a tak dále… Do půlnoci by to vystačilo.
Pohroma je jinde
O detaily ale v tomto sporu nejde. Pohroma je, že politici vůbec netuší, co je to médium veřejné služby a jak by mělo fungovat. To, co je u nás, je spíše karikatura takové instituce. Ne ale proto, že by národ přicházel o Ovčáčkovy tiskové konference, kde se lid dozví, kde všude prezident jezdí po krajích a jaké kim-čong-unovské moudro tam pronesl. Takového zpravodajství jsme si za normalizační televize užili dost, je to v podstatě totéž, papaláš sestoupil mezi vítající lid a je bodrý, jen v úvodu vidíme novější auta. To je jen detail.
K věci. Pokud jde o média veřejné služby a peníze, byla o tom tady řeč hned na počátku existence Svobodného fóra. Karel Hvížďala tehdy mluvil o tom, jak to mají ohledně poplatků a celého systému veřejnoprávnosti v Německu.
„V okamžiku, kdy o nich (o poplatcích) rozhoduje parlament, fakticky, a ne jen formálně jako v Německu, je to špatně. V Německu se výše poplatků řídí podle parametrů spotřebního koše, takže když jde o několik procent nahoru, navýší se také poplatky a parlament opět rozhoduje pouze formálně. V Německu může ředitele odvolat pouze soud a jinak je neodvolatelný stejně jako členové rad, takže spolu musí nějak vyjít. Navíc tam ještě existuje správní rada, která kontroluje finance. Důležité rovněž je, že je oddělena struktura ředitelská a šéfredaktorská. Každý zodpovídá za něco jiného, ředitel nebo intendant zodpovídá za základní směřování stanice a peníze. Za obsahy a obsazení redakce odpovídají šéfredaktoři, v tom si nejsou navzájem podřízeni.“
Jenomže to neodpovídá velebovskému pojetí světa. Tam je naopak dobře, když politici mohou o penězích rozhodovat, stejně jako se jim líbí, když se generální ředitelé před politiky třesou jako v zimnici.
Těžko uvěřit tomu, že by senátora Velebu znepokojoval pořad Pečený sněhulák a že by měl nějakou zvláštní starost o vkus, něco takového nepředpokládáme u Zemanovců ani v horečném snu. Spíš se Zemana, v jakémkoli převtělení, nemůže nabažit. Tady je ale snadná pomoc. Honem zaregistrovat vhodnou doménu pro hradní televizi, vyhlásit sbírku a pak to rozjet. Občas bych se taky podíval, abych si rozšířil obzory i zorničky.
