Osmdesáté narozeniny Karla Gotta rozpoutaly velkou diskusi o tom, zda je povinné „Mistra“ obdivovat, nebo se může svobodně mluvit i o jeho charakterových přešlapech. Oheň do ohně přilil i Miloš Zeman, když v dopise zpěvákovi zkritizoval ty umělce, kteří si „dovolují“ s ním nesouhlasit. Kolem gratulace se následně strhla mediální mela kvůli Gottově dojetí z psaní od prezidenta a nepřímém vyjádření podpory hlavě státu.

Jak moc je ovšem ve skutečnosti pro Zemana nedostižný Slavík důležitý a nakolik byla slova, uvedená v dopise, myšlena vážně, však vyjadřuje mnoho věcí, které se dějí kolem. Ty však ukazují, že se jednalo pouze o zdvořilostních pár řádek, kterými chtěl Zeman především urazit své odpůrce a mimochodem také popřál oslavenci, aby se neřeklo.

Tím ovšem veškerý obdiv hlavy státu k populárnímu zpěvákovi ustal. Zato Gott už začal vyprávět o tom, jak se s rodinou chystá Zemana navštívit v Lánech a údajně neskrýval své dojetí. Zkrátka idylka, prezentovaná umělcem.

Prezident ovšem takové nadšení z Gotta evidentně nesdílí. Jinak by se přeci zachoval alespoň tak, jako k Jaromíru Soukupovi. Jeho narozeninovou oslavu totiž navštívil a navíc svůj projev nechal Ovčáčka umístit na oficiální web Hradu. Zeman totiž neví, že se oslava kamarádových narozenin nepočítá jako důležitá událost v prezidentově životě.

Zatímco se tedy Soukup chlubil hodinkami za necelých 40 tisíc, které Zeman nechal koupit z rozpočtu své kanceláře, tedy z peněz daňových poplatníků, Gott nemá nic. Přitom přínos pro naši zemi má majitel TV Barrandov nulový. K tomu je ještě blahopřání konferenciérovi provinční televize pro prezidenta důležitější, než dopis „Božskému Kájovi“.

Není tedy pochyb o tom, že se jednalo pouze o provokaci, kterou chtěl Zeman naštvat ty, na které opět kydal špínu. To ovšem nikoho nepřekvapuje. Prezident si váží jen sám sebe a ostatní jsou v jeho očích pouze poddanými. Pokud se tedy Karel Gott skutečně dojal, měl by mu někdo vysvětlit, s kým má tu čest.