Současná vláda sestavená Andrejem Babišem je menšinová. K tomu, aby měla ve sněmovně většinu hlasů, podepsala dohodu s KSČM a v tomto složení dovedla Českou republiku do katastrofy. Nyní komunisté spolek opustili. Proto je potřeba vážně hovořit o vyslovení nedůvěry.

Na počátku byla morální frustrace z toho, že 30 let po revoluci vládnou zemi dva agenti Státní bezpečnosti. Ale prošlo jim to oběma. Potom se bohužel ujala teze, že program „antibabiš“ je k ničemu.  Je to selhání všech, kteří na tento trik Babišových marketérů přistoupili a nechali si namluvit, že bojovat proti největší hrozbě nemá cenu. Že je tu cosi důležitějšího.

Pokračovalo to podřizováním státního aparátu potřebám holdingu Agrofert. Rozklad státu organizovaný dvojicí Zeman–Babiš vedl k zavlečení naší země do vlivových a mocenských sítí Ruska a Číny. Vzpomeňme na Jaroslava Kuberu, na vrbětickou katastrofu.

V pandemii si vláda vedla tragicky. V počtu mrtvých na milion obyvatel jsme na smutné světové špičce. Děti nechodí do školy, všechno je zavřené, jen fotbal má přednost. Taková vláda musí být odstavena. Nelze nedělat nic. Neplatí hrozba, že tak dáme všechny karty do rukou prezidenta. Copak mu je už Babiš dávno neodevzdal? Kdo určuje obsazení vlády? V nejhorším vymění jedny loutky za druhé.

Je třeba rozhodnout v hlasování. Každý z poslanců musí říci, zda takovou vládu podporuje, či ne. Zda chce, aby vládní marasmus bez omezení trval. Občané si ověří, jak je jejich poslanci zastupují. Vláda v demisi má každopádně menší prostor, je oslabena, je na odchodu. Každé omezení jejích možností je v životním zájmu České republiky.

Autorka je senátorka za ODS