Komunisté přestali tolerovat vládu Andreje Babiše a dokonce jsou připraveni hlasovat pro případné vyslovení nedůvěry menšinovému kabinetu. Nastalo ticho, které by se dalo krájet, zejména v řadách demokratické opozice. Taktické mlčení a tanečky kolem shození vlády s obavou, že to posílí pozici prezidenta Miloše Zemana, ukončil toho času asi nejznámější český „řadový“ občan Miroslav Kalousek. „Jako řadový občan s politickými zkušenostmi budu volit jenom toho, kdo téhle vládě řekne ‚ne‘ už zítra,“ napsal na twitteru. Jasné, principiální, srozumitelné.
Samozřejmě, všichni velice dobře víme, že Kalouskovi se to mluví, když už nemá žádnou politickou odpovědnost. Na rozdíl od něj má však nejrychlejší možné řešení v rukou parlamentní opozice, která už dnes disponuje dostatečným počtem hlasů. Čili odpovědnost by tam byla, ale co teprve ta akceschopnost?! Nejdřív se musí domluvit interně ODS, pak ODS s TOP 09 a KDU-ČSL, posléze s dvoukoalicí Piráti/STAN, a když konečně najdou jeden jediný společný průnik, musí ještě jednat s komunisty a SPD.
Ani morálně, ani politicky si žádný demokratický poslanec nemůže před svým svědomím obhájit úvahu: “Podporuji Babišovu vládu až do voleb”. Jako řadový občan s politickými zkušenostmi budu volit jenom toho, kdo téhle vládě řekne “ne” už zítra. https://t.co/5PZvPiKxTu
— Miroslav Kalousek🇺🇦🇨🇿 (@kalousekm) April 14, 2021
Zkusme využít nesnesitelnou lehkost bytí řadového občana Kalouska a zeptejme se na tu nejdůležitější věc. Sedm let (vyjma KDU-ČSL) jste čekali v opozici na svou šanci a teď, když přijde, budete čekat dalšího půl roku do říjnových parlamentních voleb? Sedm let varujete před konfliktem zájmů, nezákonnými dotacemi, státní šikanou firem a lidí, úpadkem demokracie a vzestupem buranství, abyste to všechno hodili za hlavu a hřímali nejnověji strachy z devastujících vrtochů temného hradního pána?
Tak o co tu teda jde v první řadě? Abychom měli digitální stát, anebo svobodný stát? Abychom měli průmyslové inovace, anebo liberální demokracii? Abychom stanuli oběma nohama už v 21. století, anebo měli jasno i v tom, že patříme na Západ a nedělali šašky (čili jakýsi most) mezi Východem a Západem? Nezapomínejme, že tyhle fundamentální otázky jsme si začali klást až po nástupu Andreje Babiše k moci, který udělal z tradičních demokratických stran skutečné a zkorumpované nepřátele lidí, vlastně Čaulidí.
Bude dobré dostat na tyhle otázky jasné a principiální odpovědi, ještě lepší bude zjištění, že jistá prvotní neomalenost byla jenom frontální přípravou na konsenzuální, efektivní a hlavně předčasný konec chaoticky a despoticky řízené menšinové vlády v té nejtragičtější éře po II. světové válce. A když odpovědi a skutky nepřijdou, už dnes alespoň na sto procent víme, co udělá jeden řadový občan. A nemusí to být jenom Miroslav Kalousek.