Ilustrační foto FOTO: ČTK/Fotobanka ČTK/Švancara Petr
FOTO: ČTK/Fotobanka ČTK/Švancara Petr
Inflace dokáže být velkým strašákem, zvlášť když si člověk připustí její sílu a možnost, že by s námi zůstala delší dobu. Meziroční inflace 9,9 % v lednu, kterou tento týden zveřejnil Český statistický úřad, je už opravdu velké číslo, a to stále ještě nejsme na jejím vrcholu. Zdá se, že nadále poroste a v následujících měsících překoná 10 %. Takové zvyšování spotřebitelských cen samozřejmě dává do pohybu řadu věcí, a nejde jenom o členy bankovní rady České národní banky, kteří rychle a razantně navyšují úrokové sazby, čímž zásadním způsobem ovlivňují dění v celé naší ekonomice.
Zdražování a inflace se v posledních měsících staly obrovským tématem, o kterém se pořád mluví, o němž se všude píše a které skoro všichni v nějaké podobě neustále řeší, a zatím není pravděpodobné, že by se to v dohledné době mohlo výraznějším způsobem zlepšit. Naopak inflace dál poroste, a přestože v druhé polovině letošního roku by měla začít klesat, bude to zřejmě o něco pomalejším tempem, než si původně v České národní bance mysleli, a než se přiblíží k jejímu dvouprocentnímu cíli, ještě to potrvá.
Situace kolem zvyšování cen není vůbec jednoduchá, rada ČNB na jedné straně dělá všechno pro to, aby si lidé na vysokou inflaci příliš nezvykli, nezačali s ní počítat do budoucna a nepromítali ji do svého dlouhodobého chování a konkrétních kroků, ať už dalšího zvyšování cen nebo požadavků na větší mzdu. Zkrátka, jak říká člen bankovní rady centrální banky Vojtěch Benda, aby se neuhnízdilo v hlavách lidí, že inflace je, byla a bude vysoká.
Zároveň však i sám Benda zdůrazňuje, že nelze čekat, že inflace se dostane k 2% cíli v horizontu několika měsíců, a upozorňuje, že růst cen s námi bude ještě poměrně dlouho, i když složky inflace, které jsou výrazně ovlivněny domácí poptávkou, podle něj začnou postupně zpomalovat již v druhém pololetí letošního roku.
Zajímavé je, jak se postupně vyvíjí odhady České národní banky ohledně budoucí výše inflace. Podle zimní makroekonomické prognózy ČNB měla dosáhnout svého vrcholu v letošním prvním pololetí na hodnotách v blízkosti 10 %. Nyní ředitel měnové sekce ČNB Petr Král připouští, že ve světle aktuálních informací je více než pravděpodobné, že v následujících měsících inflace desetiprocentní hodnotu o něco překoná. Zmiňuje, že vrchol inflace by mohl být kolem 10,5 % v průběhu první poloviny roku.
Kdy inflace dosáhne svého vrcholu?
Otázka je, jaká bude skutečnost. Když se v prosinci loňského roku Krále v Hospodářských novinách ptali, jestli počítá, že březnová nebo dubnová inflace bude nad sedmi procenty, odpověděl: „Ano, možná už i lednová. Tím by měla inflace kulminovat. Pak se začne prosazovat odeznívání inflačních tlaků z průmyslové sféry. Vidíme známky toho, že se firmy se situací pomalu vyrovnávají, logistické cesty se začínají zprůchodňovat a výrobní řetězce nacházejí novou rovnováhu. Vliv energií bude působit zhruba rok – to vyplývá z definice meziroční inflace, ale současně se začne postupně obracet i ta domácí složka, tedy jádrová inflace.“
Stačilo pár měsíců, a všechno je jinak, takže uvidíme, zda se zvyšování cen skutečně zastaví na 10,5 %, nebo bude dále pokračovat. Ve zmíněném rozhovoru Petr Král v situaci, kdy byla říjnová meziroční inflace 5,8 %, říkal, že si myslel, že takto vysokou inflaci už nezažijeme. Z toho je zjevné, že veškeré prognózy je třeba brát s rezervou a počkat si na to, jaká bude realita, kam až nakonec inflace vystoupá a jak dlouho v těchto výšinách zůstane.
Vyvíjí se totiž také to, kdy se podle ČNB inflace vrátí do blízkosti jejího 2% cíle – nově je to podle ředitele měnové sekce centrální banky Krále první polovina roku 2023, přitom ještě v prosinci to byl přelom roku 2022 a 2023. A podle Vojtěcha Bendy se k inflačnímu cíli začneme blížit až ve druhém pololetí příštího roku. Benda rovněž upozorňuje na to, že existuje spousta neznámých, přičemž některé z nich (například zvýšení sazeb amerického Fedu) mohou vést k tomu, že ČNB bude muset vyšší úrokové sazby držet déle.
Zvýšený zájem o investování
Když to všechno shrneme, je naprosto logické, že lidé hledají cestu, jak inflaci čelit, bez ohledu na to, zda povede k jejímu dalšímu roztáčení. Zvýšená inflační očekávání, která centrální banka chce krotit a krotí, jsou zkrátka už celkem rozjetá a minimálně zčásti jsou realitou. Veřejnost se snaží s inflací držet krok, a leckde se tak děje dokonce i automaticky. Lze zmínit například zvyšování nájmů o inflaci, které je běžnou součástí nájemních smluv, nebo mimořádnou valorizaci důchodů od června v průměru o 1017 korun právě v důsledku značného zvyšování cen.
Kromě jiného se rovněž zdá, že růst spotřebitelských cen nastartoval v České republice zájem o investování, o kterém se v poslední době hovoří mnohem častěji než v minulosti, a veřejný prostor je tímto tématem bezmála zahlcený. Tento jev má samozřejmě svoji lepší i horší stránku. Osvěta a větší informovanost ohledně investování jsou rozhodně žádoucí.
Na druhé straně vysoká inflace podporuje zájem i o různé rizikové či různou měrou problematické finanční produkty, kterým většina lidí nerozumí a u nichž jim hrozí, že o své peníze mohou z větší či menší části, anebo dokonce zcela přijít. A to není řeč jen o vyložených podvodnících, o které také není nouze. V neposlední řadě pak existuje nebezpečí, že člověk naskočí do nějaké té ekonomické bubliny, která když splaskne, dotyčný na tom může prodělat, i když také proti těmto bublinám působí zvyšování úrokových sazeb centrálních bank.
Ke zmírnění celkového pozdvižení spojeného s velkou inflací je dobré připomenout ještě rozdíl mezi meziroční inflací a průměrnou inflací za daný rok. Zatímco meziroční inflace v prosinci loňského roku byla 6,6 %, průměrná inflace za rok 2021 byla 3,8 % (v lednu pak průměrná inflace za posledních 12 měsíců vzrostla na 4,5 %). To je přece jenom určitý rozdíl a pozitivní zprávou je, že to nižší číslo je výrazně více vypovídající než to vyšší, a proto by bylo dobré se soustředit na něj.
