Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Meziroční inflace v květnu dosáhla 16 %. Ceny zboží a služeb už několik měsíců rychle stoupají, všichni se tak neustále ptají, kdy inflace dosáhne svého vrcholu a začne klesat. Skutečnost je ovšem taková, že její kulminace a následný pokles se neustále odkládají a slibování inflačního vrcholu, který se pořád nekoná, jen přispívá ke zbytečnému zklamání. Mnohem důležitější je věnovat se tomu, že vysoká inflace nepředstavuje obří plošnou katastrofu pro všechny skupiny obyvatel, nýbrž některých se dotýká výrazně více než jiných.
Končící guvernér České národní banky Jiří Rusnok v sobotním rozhovoru pro deník Právo na otázku, kdy inflace dosáhne svého vrcholu, odpověděl, že prognóza centrální banky říká, že inflační čísla budou kulminovat v červnu, případně ještě v červenci. Zároveň však upozornil na to, že v této nejisté době je to těžké předvídat.
K tomu, kde přesně se inflace zastaví, pak guvernér prohlásil: „Květnová inflace byla zhruba jeden procentní bod nad naší prognózou. Náš původní odhad, pokud jde o kulminaci inflace, byl někde mezi 15 a 16 %. Po zveřejnění květnové inflace je zřejmé, že to bude výš. Pokud se naplní ostatní předpoklady predikce ČNB, pak by to mělo být někde mezi 16 a 17 %.“
Vzhledem k tomu, jak se předchozí výroky představitelů centrální banky ohledně vrcholu inflace nenaplnily a meziroční inflace stále roste, je třeba zachovávat maximální opatrnost, co se týče toho, kdy nastane a jak vysoký bude. Rusnok se kolem toho sice snažil našlapovat opatrně, přesto by ale bylo na místě ještě více zdůrazňovat, že ve hře jsou různé proměnné a nikdo přesně neví, jak se situace vyvine, a není nic horšího než slibovat něco, co nakonec nenastane.
Sebenaplňující se proroctví
Stejně tak je nutné se však vyvarovat malování plošné nedozírné katastrofy, která nyní doléhá a ještě více doléhat bude na naši společnost jako takovou. Čím více se to bude dělat, tím bude výsledný stav samozřejmě horší. Vyvolávání paniky k ničemu nepřispívá a vše jen dále zhoršuje. Sebenaplňující proroctví je fenomén mnohokrát popsaný, který v případě ekonomiky a naší situace a rostoucí inflace je velmi aktuální. Jinak řečeno, čím více se budeme inflace bát, tím víc můžeme mít tendenci dělat kroky, které ji budou ještě více roztáčet a zvyšovat (například chtít maximálně zvýšit mzdy a platy nebo požadovat od státu co největší plošnou pomoc).
Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že vysoká inflace dopadá na různé občany a jejich skupiny velmi odlišně. Jde o celou řadu faktorů, které v tom hrají roli a které přispívají k tomu, že aktuální situace pro někoho může představovat velkou katastrofu, a pro jiného skoro žádnou.
Předně v situaci květnové 16% meziroční inflace to samozřejmě není tak, že se všechno zdražuje stejně. Mouka se zdražila třeba o 64,6 %, maso o 17,3 %, vodné o 5,3 % a obuv o 16,8 %. Jde o to, že různé věci se zdražují různě a každý člověk a domácnost má tak svoji vlastní individuální inflaci odlišnou v závislosti na svém spotřebním koši.
Pak tady máme růst cen energií, kdy energetické společnosti postupně navyšují své ceny. Nejenomže domácnosti mají různé smlouvy a tarify a navýšení ceny se jich dotkne jinou měrou a jindy, ale samozřejmě jde také o to, čím kdo vytápí. Nejhůře jsou na tom tak domácnosti žijící v rodinném domě, které plynem topí, ohřívají vodu a také na něm vaří. Ty by pak například podle nového ceníku společnosti ČEZ platného od července při spotřebě 3000 kubíků zaplatily místo 79 230 korun přes 147 tisíc korun.
Komplexní pohled místo paniky
Dalším faktorem jsou pak mzdy a platy, které meziročně rostou, ale v různých odvětvích jinak. V prvním čtvrtletí 2022 tak průměrná hrubá měsíční nominální mzda vzrostla o 7,2 %. Činila tak 37 929 Kč, ovšem medián mezd byl 31 923 Kč, což svědčí o tom, jak velké množství lidí na průměrnou mzdu vůbec nedostáhne. V peněžnictví a pojišťovnictví tak mzdy rostly o 15,9 %, v odvětví ubytování, stravování a pohostinství o 11,2 %, ale ve veřejné správě a obraně a v povinném sociálním zabezpečení jen o 1,9 %.
Připomeňme, že policistům, hasičům či pracovníkům sociálních služeb se letos od ledna zvedl základ výdělku o 700 korun. Učitelé si polepšili o dvě procenta, zdravotníci o šest procent. Úředníkům, stejně jako pracovníkům kultury, nepedagogům ve školství a dalším profesím se pro letošek výdělek zmrazil.
V neposlední řadě je tady potom faktor zvyšování úrokových sazeb ČNB, které prodražují splátky hypoték. Pro domácnosti, které měly sazbu zafixovanou na nízké úrovni a kterým fixace letos končí a nový úrok jim vyskočí třeba i na trojnásobek, to může být více než nepříjemné, a to zvlášť pokud jedou nadoraz a nyní musejí počítat s vyššími výdaji také na energie a všechno ostatní.
Aktuální situace je tak dnes mnohem barvitější než ta, že by se na společnost valila záplavová vlna, která zasáhne všechny stejně zdrcujícím způsobem. Ve skutečnosti záleží na mnoha různých podmínkách. A to se samozřejmě týká i skupin obyvatel, které jsou tradičně vnímané jako ohrožené. Například důchodci v letošním roce zažijí hned tři zvýšení penzí, to ale ještě neznamená, že mezi nimi nenajdeme část, která na tom bude i tak velmi špatně, a stejně tak i tu, která by letošní inflaci velmi dobře zvládla i bez těchto navýšení.
Klíčovým rozdílem může být například to, zda dotyčný senior topí či netopí plynem a jestli se ho dotknou nové ceníky, ovšem i to, zda daný penzista nepatří do skupiny s výrazně nižším důchodem, než je průměr. Je tedy nutné rozlišovat a nezapomínat na to, že dnešní realita je mnohem komplexnější, než se může zdát z titulků vyvolávajících paniku.
