Od září se zvýší tarifní platy ve školství, rozhodla vláda. Jistě dobrá zpráva pro všechny učitele i další pracovníky ve školách. Radostná zpráva i pro ředitele škol, kteří teď možná lépe najdou učitele některých předmětů. A hlavně by to mohla být dobrá zpráva pro rodiče, děti a vlastně celou společnost. Protože pouze v kvalitním vzdělání je její budoucnost a bez dobrých učitelů se přitom neobejdeme.

Mohla, ale úplně tak dobrá není. Není možné se zbavit dojmu, že je třeba řešit problém financování školství daleko velkoryseji a hlavně systémověji. Učitelé i po zvýšení platů zůstanou jen mizerně placenými vysokoškoláky, školníci si budou přivydělávat jinde a o přílivu skvělých matikářů nebo fyzikářů do škol si můžeme nadále nechat jenom zdát.

I nadále zůstanou školy institucemi, které nemají žádná systemizovaná místa pro zajištění svého chodu. Vše od bezpečnosti žáků, přes nákup pomůcek, opravy, granty, správní řízení až po právní problémy řeší ředitel, jeho zástupce a jedna hospodářka. Chybějí asistenti pro integrované žáky, psychologové, správci počítačových sítí, knihovníci a mnoho dalších profesí. Umí si někdo představit, že by za podobných podmínek existovala jakákoliv firma s několika stovkami či tisíci klientů, rozuměj žáků a rodičů?

To, že ministr financí hledá potřebné peníze v jakýchsi rezervách a trochu pod tlakem blížících se krajských voleb a že naše země dává i nadále z HDP na školství téměř nejméně ze všech zemí OECD, je prostě fakt. Přesto je naplněnost středních škol šedesátiprocentní, existují školy, kde uměle a z politického rozhodnutí udržujeme obory s několika žáky ve třídě, zavádíme naprosto nepotřebné a finančně náročné jednotné přijímací zkoušky… A o tom, že na mnoha drahých odborných školách vychováváme a vzděláváme zástupy nezaměstnaných, svědčí dlouhodobě všechny dostupné statistiky.

Ale buďme spravedliví. Stát jistě nemá neomezené finanční možnosti a po dlouhé době nějaký ministr školství opravdu za vyšší platy ve svém resortu bojoval. Sympaticky zní i plán zvyšovat platy postupně tak, aby se lidé ve školách za pár let dostali platově na úroveň ostatních zaměstnanců státu. Teď jen abychom na dlouhá léta s přidáváním peněz do školství zase nepřestali. Protože vzdělání je opravdu nejdůležitější, ale také nejpodceňovanější investice do budoucnosti.

Jiří Růžička
Autor je ředitel gymnázia a kandidát do Senátu v Praze 6 za TOP 09, STAN a KDU-ČSL.