Další zajímavá výstava začíná dnes v Museu Kampa na Malé Straně. Vedle Adolfa Borna se nyní představuje dílo malíře zcela odlišného naturelu, Tomáše Rajlicha. Museum Kampa chce výstavou navázat na svou snahu představovat české veřejnosti díla umělců, kteří byli nuceni za minulého režimu emigrovat. Jejich kariéra v cizině nám většinou zůstala utajena, přestože se často jedná o osobnosti v cizině respektované.

Původně vystudovaný sochař Tomáš Rajlich se narodil roku 1940. Po studiu sochařství (1963) se začal čím dál více věnovat geometrické grafice, roku 1966 spoluzaložil Klub konkrétistů, který sdružoval české a slovenské umělce tvořící na geometrických principech tzv. kinetické umění. Koncem šedesátých let se ještě Tomáš Rajlich stihl zúčastnit výstavy Nová jména ve Špálově galerii v Praze, roku 1969 emigroval i s manželkou do Nizozemí.

Jeho strohý, jednoduchý styl vzbudil hned ze začátku v Holandsku velký zájem. Tomáš Rajlich se ve své druhé domovině stal respektovaným umělcem. V roce 1994 mu byla dokonce udělena prestižní nizozemská Ouborg cena za celoživotní umělecké úsilí. Přesto se malíř před několika lety vrátil do České republiky, mezi níž a severní Itálií v současnosti rozděluje svůj čas.

V jeho díle kromě geometrické čistoty, nacházíme postupem času čím dál více práce se strukturou a její vizuální proměnou vlivem světla. Často používá metalické efekty. Na několika obrazech vidíme snahu narušit tu neměnnou přesnost mřížky. Jednoduchým až buranským přetřením řídkou bílou či růžovou barvou malíř však naopak prosvítající čtverečky zvýrazní. Jako by se pedant potkal s bohémem. Jeho velkoformátová plátna na rozdíl od jiných autorů nemáte potřebu vidět z odstupu, ale naopak z co největší blízkosti. Tomáš Rajlich se před několika lety vyjádřil, že kdo chce něco v jeho obrazech uvidět, tak to uvidí. A opravdu.

Na výstavě jsou představena díla Tomáše Rajlicha od konce šedesátých let do současnosti. K nejstarším patří grafiky vytvořené ještě v Československu, k nejnovějším potom obrovská plátna, experimentující se světlem a strukturou barev. Výstava v Museu Kampa není malířovou retrospektivou v klasickém slova smyslu, většina obrazů není ani datována, ani pojmenována, čímž návštěvníka může trochu zmást. O to větší svobodu při posuzování děl však každý získá. Výstavu lze navštívit do 30. července.