Přinášíme text vystoupení Miroslava Kalouska ve Sněmovně. Reaguje na Závěrečnou zprávu Vyšetřovací komise k OKD. Podle Kalouska zpráva kromě řady scestných právních, věcných i ekonomických závěrů osočuje nejen řadu žijících lidí, ale dokonce i mrtvé, kteří nemají šanci se bránit.

Dámy a pánové, nepřihlásil jsem se s přednostním právem, protože nevystupuji jménem poslaneckého klubu TOP 09, vystupuji výlučně se svým vlastním postojem.

Pokud byste se podívali do hlasovací listiny, když jsme projednávali zřízení vyšetřovací komise k OKD, zjistili byste, že jsem byl jediným poslancem, který hlasoval proti.

Ostatní byli pro, nebo se zdrželi. Já jsem hlasoval proti, protože jsem byl a stále jsem přesvědčen, že nebyly naplněny okolnosti, pro které Poslanecká sněmovna zřizuje vyšetřovací komisi. Poslanecká sněmovna zřizuje vyšetřovací komisi ve veřejném zájmu v okamžiku, kdy má nějaký důvod se domnívat, že standardní instituce, které mají šetření na starosti, mohou být pod politickým vlivem, nebo mají nějaký důvod nekonat standardně. Pak tedy nastupuje Poslanecká sněmovna, aby uplatnila svoji kontrolní roli a zřídila vyšetřovací komisi.

Já se nedomníval a nedomnívám, že by bylo možné, aby orgány činné v trestním řízení (ať už v přípravném nebo trestním řízení) nebo soudy nerozhodovaly objektivně. Z té zprávy to ani nevyplývá. Mám pocit, že vyšetřování probíhalo standardním způsobem, a pokud věříme svým institucím, neměli jsme důvod zřídit vyšetřovací komisi. To byl můj názor, který mám dodnes a snažím se vám ho připomenout.

Samozřejmě respektuji, že to byl názor výrazně menšinový a Poslanecká sněmovna vyšetřovací komisi zřídila. Já jsem se obával, že mnohem více než ke skutečnému vyšetření povede k účelovému pranýřování některých osob, a bohužel ten výsledek má očekávání nejenom naplnil, ale dokonce předčil.

Mám pár poznámek k věcné části zprávy, kde jsou závěry a formulace, se kterými nemohu souhlasit a pro které bych nemohl zvednout ruku. Začněme onou úvahou, že stát neměl právo vložit byty do akciové společnosti OKD. Ti, kteří byli nějakým způsobem přinuceni se tou kauzou zabývat – já ano, protože jsem byl ministrem financí v letech 2006 až 2009 a pak 2010 až 2012 a vedl jsem se společností RPG řadu jednání i soudních sporů –, tak víme, že do společnosti stát nevložil žádné byty jako nemovitosti. Ty tam vloženy nebyly. Byly tam vloženy nemovitosti jako domy s nájemními byty. Ono to vypadá jako slovíčkaření, ale není to slovíčkaření, to je po právní stránce úplně jiná kapitola a v žádném případě na to nelze uplatnit § 14 zákona 52/1966. Jsem si tím naprosto jist a mám od řady expertů tento názor mnohokrát potvrzený. Koneckonců, rozvedl ho dokonce i pan místopředseda Zaorálek, který upozornil na další odstavce § 14, že by ty byty musela vláda označit svým nařízením, což nikdy neudělala.

Podobných scestných věcných i ekonomických závěrů je v té zprávě celá řada. Ale prosím, je to nějaký názor těch, kteří byli zvoleni Poslaneckou sněmovnou, aby tam své názory napsali, a instituce, které s tou zprávou mají pracovat, potom s těmi názory nějak naloží.

Důvod, pro který nejsem schopen se jakkoli k té zprávě přihlásit, je ona příloha. Na dvaadvaceti stránkách přibíjí vyšetřovací komise na pranýř 15 až 20 jmen – od federálních ministrů až do předposledního předsedy vlády Sobotky. Dokonce na posledních stránkách vyjadřuje svůj názor na trestní odpovědnost auditorské společnosti KPMG. Je velmi „důsledná“.

Víte, kdyby komise místo téhle přílohy napsala, že dává podnět orgánům činným v trestním řízení, aby tu zprávu prostudovaly a vyvodily možnou trestní odpovědnost vůči jednotlivým osobám, aniž tam ty osoby byly takhle přehledně vyjmenovány, tak jsem v tuto chvíli ani nevystoupil. Prostě bych to vzal na vědomí a řekl bych si: Dobrá, bude to na státním zastupitelství dva roky, pak to dopadne stejně, jako to dopadlo, když to šetřili vždycky. A pokládal bych tu věc tady za uzavřenou.

Ale na těch dvaadvaceti stránkách jsou ta jména důsledně vyjmenována bez ohledu na to, že řada z těch lidí prošla přípravným řízením. Tyto osoby byly prošetřovány orgány činnými v trestním řízení, orgány činné v trestním řízení to odložily a nevznesly obvinění. Bez ohledu na to, že vůči některým z nich bylo vzneseno obvinění a soud je osvobodil. Bez ohledu na to, že u řady věcí ze začátku 90. let proběhly promlčecí lhůty. To ale komise musí vědět. Nemohu se teď zbavit dojmu, že hlavním zadáním rozhodujících členů vyšetřovací komise bylo vystavit seznam potenciálních zločinců. Ať už to dopadne jakkoliv, tak my vám tady říkáme, lidi, že tohle jsou ti, kteří za to můžou. To jsou ti zločinci. Ti to tady způsobili. A že není účelem skutečně dosáhnout objektivního vyšetření a spravedlnosti, ale účelem je pranýřovat jednak složitý transformační proces ze začátku 90. let, kdy byla transformována centrálně plánovaná ekonomika na ekonomiku tržní, a za druhé pranýřovat konkrétní osoby.

Všechny ty živé osoby, které jsou tam vyjmenovány, se aspoň mohou bránit. Ale jak mám reagovat na to, že někteří jsou již po smrti – jmenovitě Martin Brož, Petr Otava, Zdeněk Hrubý. Jak jste tohle mohli napsat? Vy jste se ani chvilku nezastyděli? Vy si opravdu neuvědomujete ty důsledky? Vy nevíte, že mrtvý se nemůže bránit a že se nemůže očistit? Zdeněk Hrubý byl jeden z našich nejskvělejších horolezců a byl několikrát oceněn za záchranu lidských životů v horách. Byl to člověk, který prožil 57 let bezúhonného života. Sloužil České republice jako náměstek ministra financí, dále v orgánech Evropské investiční banky, spolupracoval s univerzitami v Oxfordu a v Cambridge. Po návratu z Himálaje měl nastoupit jako hostující profesor na Australské národní univerzitě, tam už ale nastoupit nemohl, protože zahynul. Na jeho životopisu bude navěky váš plivanec, protože ti všichni ostatní, kteří jsou živí, se mohou bránit. Mohou udělat tiskové konference, mohou argumentovat, koneckonců mohou třeba pasivně čekat, že orgány činné v trestním řízení provedou to, co předpokládám, že provedou – zjistí, že pro to nejsou relevantní důkazy, a případy odloží. Všichni ti živí budou očištěni. Ti mrtví ne. Proti mrtvým se nedá zahájit přípravné řízení. Ty jste navždycky poplivali pro krátkodobé politické body pana poslance Černohorského a dalších. To je prostě „eklhaft“, kolegyně a kolegové.

Kdyby vše ostatní v té zprávě bylo takové, že bych s tím mohl souhlasit, jakože není, tak tahle jediná pasáž mi zabraňuje udělat cokoliv, abych se s tou zprávou ztotožnil nebo jí snad vyjádřil svou podporu. Já se výrazně ohrazuji a jsem si vědom, že budu asi v menšině, ale výrazně se ohrazuji proti stylu, kterým tahle komise pracovala. Výrazně se ohrazuji proti stylu, kterým poplivala bezúhonného člověka, který se nemůže bránit, protože už je sedm let mrtvý. A kdybych se proti tomu neohradil, kdybych proti tomu nehlasoval, tak bych se cítil tak trochu jako srab, a taky trochu jako prase. A to opravdu nemám v úmyslu, proto jsem si vám to dovolil říci.

Děkuji vám za pozornost.