Protisovětské hnutí, které obdrželo neoficiální jméno „Lesní bratři“ působilo na území Lotyšska, Litvy a Estonska v letech 1940–1950. Poslední estonský lesní bratr August Sabbe zemřel ale až v roce 1978. Ukrýval se v lesích až do své smrti téměř po tři desetiletí.
Smrt vytrvalého bojovníka proti sovětské moci stále vyvolává řadu otázek. Před válkou s Německem, jak píší A. I. Balašov a G. P. Rudakov ve své publikaci Historie Velké vlastenecké války, tvořili převážnou část „Lesních bratrů“ rolníci, kteří uprchli do lesů před mobilizací do Rudé armády. Jedním z nich byl také estonský rodák August Sabbe. Narodil se v roce 1909. Když mu bylo 10 let, zemřel jeho starší bratr Jindřich za takzvané estonské osvobozenecké války. Tu vedly ozbrojené síly Estonské republiky proti Rudé armádě. Jindřichův osud zřejmě ovlivnil i Augusta. V roce 1920 byla mezi RSFSR a Estonskem uzavřena mírová smlouva. V červnu 1940 však nezávislost republiky skončila, když SSSR zemi okupoval. Sabbe se nechtěl připojit k Rudé armádě a ukryl se v lesích. V té době už přišel téměř o všechny blízké příbuzné a vlastní rodinu nezaložil. Z lesa vyšel až poté, co bylo Estonsko obsazeno Němci.
V Estonsku působila vojenská organizace Omakaitse (dnes v Rusku označovaná jako „fašistická“.) Ta byla založena v roce 1917 po bolševické revoluci. V předvečer okupace Estonska Německou říší jednotky Omakaitse ovládly hlavní města v zemi, což umožnilo Estonskému výboru spásy vyhlásit nezávislost. Po německé okupaci byla Omakaitse prohlášena za nezákonnou. Byla znovu obnovena během operace Barbarossa v roce 1941 „Lesními bratry“, kteří převzali kontrolu nad zemí, než dorazily německé jednotky. Němci vzniklou prozatímní vládu rozpustili, ale povolili existenci ozbrojených jednotek Omakaitse, když se stalo Estonsko součástí německého okupačního Reichskommissariatu Ostland. Jednotky Omakaitse existovaly od 3. července 1941 do 17. září 1944.
Sabbe do těchto jednotek vstoupil. Členové Omakaitse žili doma a docházeli na velitelství k plnění úkolů. Po příchodu Rudé armády do Estonska se oddíly Omakaitse proměnily na množství malých jednotek a odešly do lesů a s nimi šel i August.
Na podzim roku 1945 byla vyhlášena amnestie a Sabbe se pokusil začít nový život. Několik let legálně pracoval jako mlynář. V červenci 1949 byl však zatčen, ale podařilo se mu uprchnout. Opět do lesů.
Podle jedné verze, která je zmíněna v knize Ajaloolise tõe otsinguil (Enn Tarvel, Jüri Titov), byl útěk úspěšný, protože Sabbe byl naverbován do KGB pod krycím jménem „Ivan“. Měl kontaktovat Jaana Rootse, který vedl oddíl „Lesních bratrů“ zvaný Orion. Sabbe se opravdu připojil k Orionu, ale nikdy se nevrátil. V roce 1952 Roots zemřel a od té chvíle byl Sabbe posledním „lesním bratrem“ a zůstal v lesích úplně sám. Celkem tam strávil 28 let svého života. Po celou tu dobu, podle Neila Taylora, autora knihy Estonsko, se živil hlavně rybařením.
Jeho konec je zahalen tajemstvím. Zahynul 28. září 1978 v řece Võhandu a není jasné, zda se utopil nešťastnou náhodou při útěku před příslušníky KGB, nebo spáchal sebevraždu. Je známo, že byl objeven dvěma muži z KGB, kteří se vydávali za rybáře. Dal se před nimi na útěk a skočil do řeky. Ta byly mělká a mohl by dosáhnout břehu, ale to se nestalo.
Dnes je poblíž místa jeho smrti umístěn kámen s připomínkou jeho osudu.
(Zdroj: Russian7.ru, en.wikipedia.org, europebetweeneastandwest.wordpress.com)
