Není to nonsens? Copak nacionalisté mohou být internacionální? Vždyť to byla přeci doména komunistů, ta jejich potřeba „spojit proletáře celého světa“, ne? Na první pohled to tak vypadá, jenže… Ta Moskva, zkrátka. Co se v mladém bolševismu naučíš, to ve starém nacionalismu jako když najdeš.

V posledních letech se ukazuje, že Putin a jeho věrní vydatně podporují po celém světě nikoliv komunisty (i když…), ale nacionalisty, v Evropě pak primárně ty, kdož odmítají myšlenky spojené Evropy. A naproti tomu, což je zajímavé, komunisté podporují Putina a jeho tvrdě prosazovaný velkoruský nacionalismus. 

To ale není paradox. V podstatě všechny komunistické strany v zemích, kde se chopily moci, postupně během docela krátké doby převzaly do oficiální rétoriky vypjatý nacionalismus. Tak, jak ho nastavil Stalin v letech, následujících po agresi nacistického Německa do SSSR. Navenek se tyto partaje tvářily jako pokrokově internacionální, ale faktem je, že jediná internacionalita v jejich jednání byla v organizování celosvětových mítinků mládeže a v podpoře různých „národněosvobozeneckých hnutí. A tato byla obvykle více či méně teroristická a ultralevicová.

I vlivem stárnutí populace kdysi mladých internacionálních revolucionářů se v komunistických partajích, zejména pak po roce 1989, šedovlasé kádry stavěly výrazně na stranu nacionalismu. Moskva ale šla dál, nikoliv k podpoře těchto uskupení, ale cíleně ke stranám, které mají nacionalismus jasně zakotvený v programu jako jedno z hlavních, tedy nosných témat. 

Vzhledem k nedávné uprchlické krizi tyto strany nabraly na síle a mnohdy se staly vládními, ba dokonce vítěznými. Jejich politické rozpětí kromě nacionalismu osciluje v rozmezí od hloupě populistických (SPD), antimuslimských (strana Gerta Wilderse), přes nacionálně-bolševické (viz např. program FN paní Le Pen), katolicky konzervativní (PiS či rakouští Svobodní)), až ke stranám, které se přehouply z původní liberální pravice k masivnímu konzervatismu (maďarská FIDESZ). 

V každé zemi dále existuje řada dalších politických subjektů, které více či méně kopírují postoje a programy hlavních hráčů na nacionalistickou notu. A vcelku často se jak na ty velké, tak na ty malé provalí, že tak či onak jsou (především pak finančně) podporovány z Ruska. Podivná půjčka pro francouzskou FN od krachující ruské banky, vztahy Viktora Orbána a jeho FIDESZu k Moskvě atd. 

A pokud ještě nějaká strana podporována není, jakmile se naskytne možnost dostat nějaké peníze z Moskvy, skočí její představitelé na špek kdekomu. Jako se v posledních dnech ukázalo v případě rakouského vicekancléře Stracheho. Nacionalistům ruské peníze nesmrdí a na dobrých vztazích s Putinem a jeho režimem nevidí nic hloupého. 

Mimochodem, takou internacionálu jsme mohli vidět nedávno na Václavském náměstí. Před několika stovkami hejslovanů a národovců se tam na podiu vedle sebe nadšeně culili Wilders, LePen a Okamura. Ten zářil nejvíc, evidentně si uvědomil, jak je úžasné, že vedle jmenovaných veličin evropského nacionalismu stojí i on, klaun z marginální a směšné strany z Česka.

Tudíž – lze říct zcela jasně. Že vzniká jakási internacionála stran (a nyní se zabýváme jen Evropou), které jsou a) nacionalistické, b) antimuslimské, c) antiEU. A kromě společných zájmů je spojuje také podpora Ruska, ať už finanční, nebo prostřednictvím jím řízených dezinformačních a propagandistických webů.

Důvod, proč se něco takového děje, je nasnadě. Rusko má EU za primárního nepřítele. Sjednocená a spolupracující Evropa se Putinovi a jeho věrným pochopitelně nelíbí. A každý krok k oslabení EU je vítaný. Zvlášť, když ty kroky dělá někdo jiný než Rus, někdo zevnitř Unie. 

A vzhledem k tomu, že v Rusku vznikl režim, který jako by z oka vypadl tezím nacionálního bolševismu Ernsta Roehma, je pak ještě lepší, že ty strany a straničky, hnutí a hnutíčka mají s jeho vizemi mnohé společné. Někdo méně, někdo víc. Někdo dokonce tak, že se netají touhou, aby v jeho zemi vládli Rusové. Což je absurdita nacionálního internacinalismu dovedená k dokonalosti.