V posledních dnech jsme se díky chaosu okolo předražené zakázky na zavedení elektronických dálničních známek dozvěděli spoustu věcí. Třeba to, že k vyřešení problému s předraženou zakázkou za stovky milionů stačí panu premiérovi tvářit se, že je spravedlivě rozhořčený, o ničem nevěděl a vyfotit se na hackathonu.

Dnes však chci psát o něčem jiném. Díky tomuto chaosu také vyšlo najevo, že jednou z funkcí systému na elektronické dálniční známky má být i nepřetržité sledování každého z nás. Systém má totiž ukládat a shromažďovat údaje pokaždé, když pod kamerou projedete. Nespokojí se tedy s tím, že rozliší, zda auto má či nemá zaplacený dálniční poplatek, ale zpětně bude dohledatelné, kdo, kdy a kam svým autem jel. To není žádný výmysl, ostatně veřejně to potvrdil i nový ministr dopravy Karel Havlíček.

Ministr Havlíček to vysvětluje požadavky tajných služeb na bezpečnost. Samozřejmě vždy platí jednoduchá přímá úměra – čím více bezpečnosti, tím méně svobody, a naopak. Musíme proto velmi zodpovědně nacházet ten správný poměr, abychom občany nevystavovali zbytečnému riziku, ale ani abychom jim nezasahovali do života víc, než je nezbytně nutné. V tomto případě si myslím, že překračujeme pomyslnou hranici a vytváříme systém všudypřítomného Velkého bratra. Bohužel to není jediný případ, vlády s účastí Andreje Babiše již zavedly řadu nástrojů na sledování lidí. Od EET přes prolomení domovní svobody kvůli kontrolám topení nebo zákon o prokazování původu majetku až po současný plán sledovat, kdo kam jezdí.

Již nežijeme ve svobodné zemi, rozdíl oproti slavnému románu George Orwella je v tom, že v jeho knize byli lidé na přítomnost Velkého bratra stále upozorňováni. U nás se to děje potichu, po malých krocích a potají.

Autor je místopředsedou strany TOP 09.