
Čínský prezident Si Ťin-pching FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Kremlin.ru / Wikimedia Commons / Public Domain

KOMENTÁŘ / První reakcí Pekingu na nepřetržitý příliv chaosu rozpoutaný Donaldem Trumpem bylo rozhodnutí změnit sebestylizaci na mezinárodní scéně. Pro tuto revizionistickou mocnost může být nyní výhodnější prezentovat se spíše jako zastánce statusu quo. Ani tento obraz však nemusí vydržet příliš dlouho. Těžké oslabení USA a celého Západu, které Trump způsobil, nabízí unikátní příležitost zmocnit se Tchaj-wanu, zatímco svět je zaměstnán katastrofálními důsledky politiky amerického prezidenta.
Čína právě skončila další kolo agresivních vojenských manévrů kolem Tchaj-wanu. Tentokrát nacvičovala i údery na přístavy a energetickou infrastrukturu. Analytici nepochybují, že s variantou vojenského obsazení ostrova to Peking myslí naprosto vážně.
Podmínky pro případnou vojenskou akci Číňanů se neustále zlepšují. Donald Trump zpochybnil americké spojenecké závazky. Jeho postoj k Ukrajině ukázal potenciálním agresorům, že USA jsou teď ochotny připustit odměnění agresora okupovaným územím, ale i porážku spojence. Cla podkopala mezinárodní postavení americké ekonomiky a mezi jiným ohrožují i americkou obrannou výrobu. Ale dodávky objednaných zbraní na Tchaj-wan kvůli průtahům americké strany vázly dokonce ještě předtím.
Mezinárodněpolitické, vojenské, a teď už dokonce i ekonomické podmínky jsou tedy pro čínskou akci příznivé. Poslední protiargument zněl, že útok proti Tchaj-wanu by přerušil přísun klíčových čipů na světový trh a tím vyvolal ekonomický šok, kvůli němuž by se Peking mohl stát nepopulárním. Ve srovnání s tím, co právě provedl Donald Trump, se ale (pravděpodobně jen dočasný) výpadek v zásobení čipy jeví jako trivialita.
Jediným zbylým limitem případné invaze se tak stávají technické přípravy náročné obojživelné operace, s jakou čínské ozbrojené síly dosud nemají žádné zkušenosti.
Peking staví invazní flotilu, Pentagon propouští
Ve výstavbě jsou gigantická čínská invazní plavidla schopná vysadit bojovou techniku v oblastech, kde na to obránci ostrova dosud nebyli připraveni. Některá z nich už se účastnila posledních manévrů. Zároveň se americké základny a letadlové lodě dostaly na dostřel nových čínských leteckých raket, což výrazně mění poměr sil.
Ve stejnou dobu Pentagon kvůli škrtům schváleným ministrem obrany Petem Hegsethem připravuje masivní propouštění příslušníků ozbrojených sil. O práci možná přijde až 90 000 amerických vojáků.
Studie renomovaných amerických institucí již za minulé administrativy ukazovaly znepokojivý trend velmi těsného výsledku nebo i americké porážky v případě střetu o Tchaj-wan. Spojené státy v letectvu a námořnictvu začínaly zaostávat. Současné vrcholně nekompetentní americké vedení, které se neustále samo střílí do nohy a podkopává vlastní mezinárodní postavení i vojenské kapacity, je pro Peking doslova výhrou.
Samotný Tchaj-wan si je velmi dobře vědom toho, že vztahy se Spojenými státy jsou mnohem nejistější než kdy dříve, a snaží se podnikat kroky, které by v takové situaci zajistily jeho bezpečnost. Ani zdaleka však není jisté, že to, co je v silách samotných Tchajwanců, bude stačit.
Vzhledem k diplomatickým omezením jsou pro Tchaj-pej USA prakticky jediným možným zdrojem nákupu zahraniční výzbroje. Pokud tento zdroj dosud zpožďoval dodávky, a teď navíc hrozí, že situaci dál zhorší Trumpem zaviněný rozpad dodavatelských řetězců amerických zbrojovek, zůstává v zásobě pouze vývoj vlastních obranných technologií. Vzhledem k časovému rámci možné čínské invaze – v úvahu připadá už rok 2027 – však obránci jen těžko mohou v závodu uspět.
Narativ, podle nějž Trump cíleně omezuje pomoc Ukrajině a angažmá v Evropě jen proto, že se chce soustředit na čínskou hrozbu, představuje ubohou krycí historku. Ve skutečnosti se obranné vyhlídky Tchaj-wanu, který představuje nejbližší cíl čínské imperiální expanze, za Trumpa rapidně zhoršují.
Diplomaticky je na tom Tchaj-wan mnohem hůře než Ukrajina
Ukrajina, kterou Trump tlačí ke zdi a vnucuje jí územní ústupky agresorovi plus neokoloniální smlouvu o přírodních zdrojích, je mezinárodně uznávaným státem s křeslem v Organizaci spojených národů. Spojené státy jsou signatářem Budapešťského memoranda, jímž se zavázaly hájit územní celistvost Ukrajiny v hranicích z roku 1991.
Naproti tomu se Pekingu podařilo masivně podkopat mezinárodní postavení Tchaj-wanu, takže oficiálně jej prakticky nikdo neuznává jako suverénní stát. O členství v OSN ostrov přišel v rámci diplomatických manévrů, jimiž se v závěru studené války USA snažily o získání ČLR na svou stranu. A konečně neexistuje žádný oficiální závazek Spojených států bránit Tchaj-wan. Vše, co bylo dosud na stole, je „strategická nejednoznačnost“. Washington záměrně udržoval Peking v nejistotě ohledně toho, zda by do případné války na ostrově sám zasáhl. Nic víc.
V situaci, kdy Trump zpochybnil jasné smluvní závazky vůči členům NATO, odtahuje se od Ukrajiny, a dokonce některým spojencům vyhrožuje vojenským napadením, může Peking dosavadní americkou „strategickou nejednoznačnost“ ohledně Tchaj-wanu interpretovat jediným způsobem: že pravděpodobnost přímého zapojení Američanů do případné války o ostrov výrazně klesá.
I kdyby nakonec vyšly Trumpovy fantastické plány ohledně průmyslové renesance a výrazného navýšení kapacity amerických doků, stalo by se tak v časovém rámci pro případný konflikt o Tchaj-wan irelevantním. Přesunout automobilku na jiný kontinent může trvat dekádu. Postavit doky tam, kde nejsou k dispozici potřebná infrastruktura ani personál, zabere srovnatelně dlouhou dobu. Tolik času ovšem obránci tchajwanské nezávislosti nejspíše nemají. Jejich osud odměřují hodiny, jejichž ciferník je rozdělen na měsíce a roky, nikoliv na dekády.
Lze přitom s vysokou mírou jistoty předpokládat, že v případě invaze se nedočkáme žádného zásadního překvapení. Tak velkou útočnou operaci dnes dost dobře nelze utajit. Dostaneme zřejmě předběžné varovné signály v podobě obsazení ostrovů mezi Tchaj-wanem a pevninou. Následovala by úplná námořní a letecká blokáda. Pokud by v této fázi USA nezasáhly, osud Tchaj-wanu by byl prakticky zpečetěn.
Pozemní obranné boje s početnějším nepřítelem, který plně ovládl vzdušné i námořní přístupy k ostrovu, by už nemohly mít rozhodující význam a byly by předem odsouzeny k neúspěchu.