Válka Ruska proti Ukrajině, následné sankce Západu a snaha zbavit se energetické závislosti na nepřátelsky se chovající východní mocnosti. To všechno přináší otázky, jak v nejbližší době řešit problém, který si politici měli uvědomit dávno. Překvapivé možná je, že by tady mohla pomoci sama Ukrajina.
Ruské tažení je dost ekonomická pohroma, a to i pro ty, kteří za vojenská dobrodružství nemohou a chtěli by stát stranou. Jenže Ukrajina nemá jinou volbu než se bránit, jinak by jako stát zanikla, lidé na okupovaných územích by byli vystaveni perzekucím a chudobě. Vůdce Putin by byl povzbuzen a diktoval by si dál, na co Západ musí přistoupit. Chamtivý ruský imperialismus se nikdy nenasytí tak, aby si řekl, že už to stačí. Pobaltí, Polsko, Finsko, všechny země východní Evropy mají důvod k obavám. Po hláškách Dmitrije Medveděva o Eurasii od Lisabonu po Vladivostok by měli zpozornět i lidé na evropském břehu Atlantiku.
Ukrajina ale není jen nějaký pasivní příjemce mezinárodní pomoci. Najednou se ukazuje, jak třeba ruská blokáda může způsobit hlad v Africe. Koho by napadlo, že Ukrajina živila obchodem s obilím několik dalších zemí. Nepomohli jsme dostatečně Ukrajině v minulých letech, aby Putin na invazi ani nepomyslel. Takže někde bude hlad, a kdo bude mít hlad, zamíří možná v další uprchlické vlně do Evropy. Bylo krátkozraké nevidět, jak je svět propojený. Pro někoho byly řeči o lidských právech a mezinárodním právu jen abstraktním povídáním pro krasoduchy a vzýval se pragmatismus. Tak teď budou mít „pragmatici“ dost pragmatické problémy.
Zajímavé je, co říkal ministr Jozef Síkela v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Předtím hovořil s ukrajinskou ministryní pro hospodářství Julií Sviridenkovou: „Ukrajina má přebytky elektřiny, které by se mohly v Evropě využít k řešení energetické krize. Nabízí se také možnost využít velký zásobník zemního plynu, který má Ukrajina nedaleko Užhorodu. Dohodli jsme se na dvou věcech: Česko jako budoucí předsedající země EU a já jako předsedající Rady ministrů pro energetiku budeme hledat cestu, jak zajistit, aby Ukrajina mohla dodávat přebytky své elektřiny do Evropy. Dal by se tím nahradit plyn v zemích, které z něj ještě vyrábějí elektřinu. Na druhé straně jsme otevřeli téma jejich zásobníku, který má kapacitu 30 miliard kubíků. Ukrajina pro svou potřebu potřebuje pouze 14 miliard kubíků, takže je tam volná kapacita na 16 miliard kubíků. V našem hledání východiska z energetické krize by to také mohla být jedna z cest.“
Zatím jde jen o úvahy. Co a jak je možné, se ještě uvidí. V každém případě by to mohlo být jedno z témat pro naše předsednictví EU. Je to ale psychologický moment. Ukrajina je nejen kulturně, ale i ekonomicky součástí Evropy. Není to žádná černá díra, kam se jen házejí peníze. Pokud nedovolíme Putinovi, aby tam všechno srovnal se zemí, bude to k prospěchu nejen Ukrajiny, ale všech.
Jediný, kdo utrpí, bude režim v Kremlu. Tam je děsí myšlenka, že by nějaká sousední země mohla prospívat bez jejich protektorství a všichni by to viděli. Už jsme se ale do tamní junty a jejích bludných obav vciťovali dost. Nyní je potřeba se chovat normálně a poradit vyšinutému pacientovi, aby si přiznal problém a vyvodil důsledky ze svého truchlivého stavu. Nějaké přijatelné důsledky, samozřejmě.