Kavárna a bistro Modrý domeček uprostřed Řevnic poskytuje chráněná místa pro lidi se zdravotním postižením. Kavárnu založila Zuzana Dudáková s neziskovou organizací Náruč už v roce 2007. „Chtěli jsme vytvořit místo, kde lidé se zdravotním postižením najdou uplatnění,“ říká. Na náměstí v malém městečku nedaleko Prahy tak vznikla zářivě modrá stavba, které si všimne každý kolemjdoucí. Stačí projít prosklenými dveřmi a vykoukne na vás vitrína s domácím pečivem. Díky přistavěné dětské herně je dvoupatrový dům oblíbeným útočištěm rodin s dětmi. Nově má Modrý domeček kromě kavárny i vlastní pekárnu.

Modrému domečku předcházelo založení neziskové organizace Náruč, za níž stojí doktorka Vladimíra Hejmová. Vznikla počátkem nultých let, tedy v době, kdy ještě v Česku nebyl ve školách inkluzivní program. „Děti s postižením tehdy zůstávaly často doma, což mělo negativní dopady na celé rodiny. Vlaďka vycházela z vlastní rodinné zkušenosti a viděla, že hledání důstojné práce bývá pro lidi s handicapem problematické. Do Náruče jsem se přihlásila jako dobrovolník v období mateřské dovolené. Jsem fyzioterapeutka a ergoterapeutka,“ vysvětluje Zuzana a dodává, že kromě zkušeností z tuzemska působila také v Anglii a Dánsku.

Dále čtěte

Nepřípustné a urážející. Zmocněnkyně odsoudily výroky místostarostky z hnutí ANO o romských dětech

Vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková považuje výroky místostarostky Ostravy-Přívozu Aleny Pataky (za ANO) o…

Do Náruče se zapojila i kvůli tomu, že vznikla v Řevnicích, kde Zuzana žije, tudíž chtěla pomáhat v místě, kde bydlí. Zpočátku jezdila k rodinám, kde se narodilo dítě s postižením, jakožto fyzioterapeutka. „Učila jsem maminky, jak dítě přebalovat, kojit, jak si s ním hrát, ale i jak si odpočinout,“ vzpomíná. V roce 2003 otevřeli s Náručí denní stacionář pro děti se zdravotním postižením, kam chodilo kolem dvanácti členů na různé druhy terapie. Díky tomu začali budovat systematickou péči a podporu nejen pro děti, ale i jejich rodiny. Věkové rozpětí ve skupině bylo poměrně velké a Zuzana s kolegy začala přemýšlet, co s dětmi bude, až vyrostou.

Modrý domeček

V roce 2006 se naskytla možnost získat dům na náměstí v Řevnicích, kde by se potenciálně mohlo vybudovat místo pro uplatnění těchto dětí. „Tehdy se sešlo několik věcí dohromady. Chyběla tu občanská vybavenost, město chtělo dům zvelebit, a navíc jsme díky Evropskému projektu získali osmnáct a půl milionu korun z dotací.“ Dům prošel rekonstrukcí a do roka se otevřelo. Při přemýšlení, co vše by se s domem dalo udělat, byla kavárna hned mezi prvními nápady. „Inspirace vzešla z mé zkušenosti v Dánsku, kde jsem se poprvé setkala s chráněnou kavárnou,“ popisuje jednatelka.

Modrý domeček se snaží systémově měnit pohled na zaměstnávání lidí s postižením. Podle Zuzany v sociálních podnicích stále ještě čelí předsudkům, a proto chce tyto stereotypy bořit. Modrý domeček, jak už sám název napovídá, má modrou barvu, tudíž je na náměstí v Řevnicích nepřehlédnutelný. V dolní části mají kavárnu kompletně na starost lidé se zdravotním postižením.

„Samozřejmě je týmu poskytovaná podpora, ale všechny pozice zastávají nějakým způsobem nemocní lidé, od baristy přes číšníka až po vedoucí směny,“ říká. Kvůli zaměření Modrého domečku poskytují svým zaměstnancům možnost postupovat v pracovní hierarchii nejen nahoru, ale také dolů. „Především duševní onemocnění jsou nevyzpytatelná. Jestliže je někdo z našich zaměstnanců v horším stadiu své nemoci, může z vyšší pozice sestoupit na nižší, jež nebude tak náročná, ale zároveň tím nepřijde o práci,“ vysvětluje Zuzana.

Práce jako každá jiná

Dolní část kavárny slouží všem návštěvníkům, patro je více uzpůsobené pro rodiny s dětmi. Jestliže má někdo zájem v Modrém domečku pracovat, musí projít výběrovým řízením jako všude jinde. „Máme několik požadavků, mezi něž patří schopnost odpracovat alespoň čtyři hodiny na směně, verbální komunikace, i když nemusí být stoprocentní, práce s penězi a s počítačem,“ říká Zuzana a dodává, že mezi zaměstnanci je padesát procent lidí se zdravotním postižením.

I když kavárna funguje jako každá jiná, přístup k pracovníkům je trochu odlišný. „Někteří kolegové berou prášky na spaní, po nichž nemohou ráno vstát, takže chodí na odpoledne. Jednoduše trochu přizpůsobujeme pracovní režim tomu soukromému, ale náš přístup není nijak opečovávací. Se všemi kolegy se bavíme stejně, nejsou to ani naši klienti, ani pacienti,“ tvrdí. Zaměstnanci mají klasické pracovní smlouvy, výměry, dovolené i neschopenky.

Dříve se v Modrém domečku zaměřovali především na zaměstnávání lidí s mentálním a duševním onemocněním. „Dnes je u nás takový mix. Mezi kolegy rozdíly neděláme,“ zdůrazňuje Zuzana. Lidé s mentálním postižením jsou podle jejích zkušeností velmi optimističtí a stabilní, zatímco ti s duševními problémy bývají zase více kvalifikovaní. „Lidé s tělesným postižením jsou většinou mentálně i duševně v pořádku, ale musíme u nich respektovat pohybové limity a nepřetěžovat je.“

Otevřeno je od osmi ráno do šesti večer. Denně se vystřídají tři směny, protože zaměstnanci pracují minimálně čtyři hodiny denně. Kromě poskytnutí práce a nových zkušeností se snaží své zaměstnance vzdělávat. „Díky projektu Dobrý šálek se školí v obchodních dovednostech nebo v komunikaci se zákazníky,“ říká. I když se snaží připravit své kolegy na otevřený trh práce, málokdo touží na něj vstoupit. V Modrém domečku totiž mají stabilitu i kolektiv. Mezi kolegy nacházejí přátele a díky tomu nezůstávají osamocení, jak tomu v jejich případě většinou bývá.

Oblíbená kavárna

Modrý domeček je dnes součástí nejen vzhledu městečka, ale také komunity. „Dali jsme si opravdu záležet a ze začátku jsme intenzivně pořádali všelijaké akce, od trhů, dětských dnů, plesů, výstav a autorských čtení až po módní přehlídky, aby místní pochopili, že chceme přinášet kvalitní služby,“ říká Zuzana. Naprosto chápe, že být ve styku s handicapovanými lidmi některým lidem nedělá dobře, ale zdůrazňuje, že jsou primárně kavárnou s dobrým jídlem a kvalitní kávou. „Nikdy bych neprodávala něco, za čím si nestojím, a využívat lidi s postižením k nějakému citovém vydírání je pro mě absolutní nesmysl,“ zdůrazňuje. Jediné výtky, s nimiž se občas setkává, se týkají rychlosti. „V Praze si na kafe taky počkáte i dvacet minut. Nejsme fast food, ale kavárna,“ směje se.

Dále čtěte

Na makovec do Malé pekárny se sjíždějí zájemci z celé republiky. Recept neprozradím, říká Pohlreichová

Vystudovala ekonomii a celý život strávila v korporátním prostředí luxusních hotelů. Naďa Pohlreichová si před pěti lety otevřela vlastní cukrárnu s názvem…

Charakteristika podniku se do cen nepromítá. „Dcera na mě občas tlačí, ať zdražíme, ale ceny odpovídají tomu, kde se nacházíme,“ tvrdí. Kromě snídaní vaří i lehčí obědy a polévky. Mezi populární snídaně patří špenátové lívance s lososem. Obědoví návštěvníci zase nedají dopustit na místní koprovku. Velkým trhákem jsou i kváskové chleby a tradiční buchty a koláče. Vedle kavárny provozují cateringové služby, jež nejčastěji putují do pražských firem. Na podzim otevřeli v Řevnicích vlastní pekárnu, kde mohou zákazníci sledovat proces pečení. Kávu na filtr odebírají ze sociálního podniku Revenium. Na přípravu káv na bázi espressa používají zrna z místní Pražírny Voznice. Kromě vlastních výrobků prodávají i produkty z dalších sociálních podniků, jako je třeba Dobroládovna vyrábějící domácí marmelády a čatní.

V roce 2016 se Náruč od Modrého domečku oddělila. „Stále spolupracujeme, nicméně fungujeme jako dvě oddělené entity. Služby, které v Náruči poskytujeme, se také během let změnily. Zaprvé začalo fungovat inkluzivní školství a vznikly různé programy a za druhé nám začaly přibývat děti s duševním onemocněním, tudíž je dnes z Náruče služba sociální rehabilitace pro lidi s duševním onemocněním,“ vysvětluje Zuzana. Tým dvanácti sociálních pracovníků spolupracuje s řadou nemocnic, pomáhá lidem vrátit se zpět do života, do školy, do práce, hledá jim bydlení, pomáhá s oddlužením a podobně. „Značná část našich kolegů se zdravotním postižením stále tuto službu využívá.“

Díky dlouholetým zkušenostem klade Zuzana velký důraz na práci s lidmi s duševním onemocněním. „V Česku zaznamenáváme nárůst duševně nemocných lidí, ale ve firmách to nereflektujeme. Když zaměstnavatelé poskytují multisportku pro zlepšení fyzické kondice, měli by se starat i o duševní zdraví svých podřízených,“ upozorňuje Zuzana. Důležitou změnou je i reforma psychiatrické péče.