Většinově není v těchto dnech v Česku o podpoře Izraele pochyb. Masarykovská a havlovská tradice u nás zkrátka funguje.  S těmi, kdo Izrael permanentně kritizují při každé příležitosti, polemizovat nechci. Nesouhlasím s nimi, ale nehodlám jejich právo na názor zpochybňovat. Chci se ale vyjádřit k mnoha hlasům, které upozorňují spoluobčany, že „příběh není černobílý“ a většinové podpoře Izraele v Čechách vytýkají jednostrannost. Vyslovují se ve prospěch obligátní „vyváženosti“. Ale ta není v tomto případě na místě.

To, čeho jsme nyní svědky, totiž není příběh střetu mezi Izraelem a Palestinci. Ten skutečně NENÍ černobílý. Tohle je příběh střetu mezi státem Izrael, který je nejen vyústěním odvěké touhy mít vlastní stát, ale také výsledkem rozhodnutí OSN z roku 1947 a teroristické organizace Hamás. A jako takový ten příběh černobílý JE. Je to příběh dobra a zla. Zabralo by mnoho místa jej převyprávět, chci proto upozornit alespoň na pět, snad srozumitelných, bodů:

1/ Když po druhé světové válce OSN (včetně Československa) rozhodla, že vzniknou dva státy, židovský a palestinský, Izrael rozhodnutí (byť s těžkým srdcem) akceptoval. Okolní arabské státy ale ne. A místo toho, aby Palestincům jejich stát dopřáli, tak jejich území okupovali. Ano, okupace pásma Gazy a Západního břehu Jordánu (jak si Samařsko a Judeu nazvali Jordánci) nezačala až šestidenní válkou v roce 1967, ale právě tehdy, v roce 1948. Celý koncept tzv. „okupovaného území“, který zastává převážná většina Evropy, je tak problematický. Jedná se více o území sporná než okupovaná.

Dále čtěte

Izraelský velvyslanec: Bojujeme proti teroristům i za Evropu. Česká podpora je neuvěřitelná

Izraelský velvyslanec Daniel Meron poskytl deníku FORUM 24 exkluzivní rozhovor, v němž hovořil o konfliktu, který v jeho zemi momentálně…

2/ Izrael učinil gesto dobré vůle a jednostranně se „v zájmu míru“ z pásma Gazy stáhl v roce 2005. Mnoho z nás si ty dramatické obrázky pamatuje. Izraelský stát musel nasadit tisíce speciálně vycvičených policistů, aby z pásma Gazy, mnohdy násilím, „vyvlekl“ své vlastní občany. Ti zde nechali domy a těžce budované zemědělské farmy. Bylo to nesmírně obtížné, ale Izrael tuto oběť přinesl. Která jiná vláda světa by si na něco takového troufla? Výsledek? Farmy izraelských osadníků byly zničeny, místo toho, aby byly převzaty. A nejen to. Po stažení Izraelců nastala v Gaze nemilostná válka mezi stoupenci Fatáhu a Hamásu. V ní Hamás zvítězil, mnoho příslušníků Fatáhu vyvraždil a Gazu ovládl. Výsledek toho, když Izrael udělá to, co po něm „světové veřejné mínění“ žádá.

3/ Spouštěcím mechanismem nynější eskalace násilí není izraelsko-palestinský spor, ale právě vnitřní boj palestinských frakcí. Palestinský prezident a vůdce Fatáhu Mahmúd Abbás rozhodl o odkladu voleb. Protože se obával prohry s Hamásem. Izrael do jeho rozhodnutí nemluvil a dopředu deklaroval, že bude rozhodnutí Abbáse respektovat, ať je jakékoliv.

4/ Jak můžeme všichni vidět z obrázků nebe nad Tel Avivem, kde obranný systém Iron Dome sestřeluje stovky raket, útočí Hamás na Izraelce, a ne naopak. Cílem Hamásu není jen desítky Izraelců zabít, ale statisíce jich terorizovat. Tedy klasická teroristická strategie. Tohle Izrael druhé straně opravdu nedělá.

5/ Ano, odvetné akce izraelské IDF v Gaze stály životy „civilistů“. Každého zmařeného lidského osudu je škoda.  NICMÉNĚ: izraelské armádě se už od počátku daří mezi těmito „civilními“ oběťmi spolehlivě identifikovat mnoho operativců Hamásu. Odpovědnost za civilní ztráty jednoznačně nese Hamás, který využívá odpornou taktiku lidských štítů. Běžně vypaluje rakety ze škol, z nemocnic a podobně. IDF je armádou, která se nejvíc na světě snaží vyhýbat civilním obětem. Zjišťuje mobily lidí, kteří mohou v zaměřené oblasti bydlet. Posílá jim esemesky, aby utekli. Pak nalétává se zvukovými bombami, aby civilisty vyhnala. A teprve pak útočí. A v některých případech, pokud hrozí enormní civilní ztráty, má dokonce CIVILNÍ SOUD! právo akci vojákům zakázat. (Kdysi takto rozhodnutí civilního soudu zhatilo operaci proti tak strategickému cíli, jakým byl vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh!) Takový systém nemá žádný jiný stát na světě.

Všechno ale málo platné, Izrael informační bitvu prohrává. Jenže je na to zvyklý a poradí si s tím.