Petr Pellegrini, Robert Fico, Andrej Danko FOTO: Úřad vlády SR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády SR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Na rozdíl od dnů bezprostředně následujících po zvolení Roberta Fica premiérem teď v Česku převažují jiné hlasy. Ozývá se, že bychom prý neměli „poškozovat vztahy se Slovenskem“ a uznat tamní vývoj, ať už je jakýkoliv. – Takový přístup si ovšem neláme hlavu s faktem, že současná slovenská vládní garnitura záměrně poškozuje vztahy nejen s ČR, ale s celým demokratickým Západem.
Připomeňme si několik klíčových skutečností. Slovenský premiér Robert Fico ve vztahu k obráncům Ukrajiny jednoduše opakuje kremelskou imperiální propagandu. A jeho nově zvolený prezident Peter Pellegrini zpochybnil i slovenské závazky vůči spojencům v NATO.
Kdo se snaží tvrdit, že chyba je údajně na české straně hřiště, obrací problém naruby. To většina Slováků – jistě ne všichni, ale většina – si vybrala mafiánskou politickou reprezentaci, která kromě demolice právního státu doma také cíleně mění Slovensko ve špatného souseda.
Premiér Fico tvrdí, že je špatné se bránit agresorovi a oběť je vinna. A jeho podržtažka v nejvyšší ceremoniální politické funkci k tomu dodává, že pokud útočník příště napadne ještě někoho jiného, ani jemu jeho země nepomůže – třebaže přesně to od ní vyžadují závazky vyplývající z členství v Severoatlantické alianci. Výroky i praktické chování obou nejvýše postavených slovenských politiků nutno minimálně označit jako „nevlídné“ nejen ve vztahu k Ukrajině, ale také vůči baltským státům a Polsku, které jsou další na řadě v seznamu obětí ruského imperialismu. A v důsledku totéž platí i pro ČR.
Slovensko Roberta Fica a Petera Pellegriniho se tak stává ekvivalentem souseda, který se chlubí odhodláním do společného domu bez sebemenšího zaváhání vpustit lupiče. A aby toho nebylo málo, ještě zločince horem dolem vychvaluje za to, jaký „pořádek“ prý v domě udržuje.
Jestliže odpovědnost za následky uplatňování uvedené mentality – mentality sympatizování s gangstery – někdo připisuje českým novinářům a politikům, nelze než to označit za nanejvýš absurdní. Kdo opakuje podobný nesmysl, jinými slovy říká toto: Je špatné bránit se před útokem gangsterského státu. Je správné smířit se s tím, že vás špatný soused adorující gangstera v obtížné situaci podrazí a podkope možnosti vaší obrany.
Prasečí radost českých „konzervativců“
Ta část našich „konzervativců“, která se vidí v Orbánovi a Trumpovi, netají svou radost. Natolik jí chybí pud sebezáchovy, že možnost škodolibě si „vychutnat liberály“ je považována za nekonečně důležitější než cokoliv ostatního, včetně bezpečnosti vlastní země.
Tito antiliberálním resentimentem nasáklí jedinci se chorobnou a ve svých důsledcích sebevražednou „antiestablishmentovou“ mentalitou nesmírně podobají zemanovskému křídlu bývalé ČSSD nebo zahořklým ultralevicovým aktivistům. Posedlost zničením statu quo, který pokládají za jakousi „diktaturu“ liberálů, má přednost před jakýmikoliv dalšími ohledy.
Tedy i před dodržováním závazků vůči spojencům, zajištěním bezpečnosti vlastní země či uchováním liberální demokracie a právního státu.
To že Slovensko vydalo maďarskou cestou má logické a zcela pochopitelné důsledky v podobě sílící mezinárodní izolace. Stejně jako Budapešť, také Bratislava bude přinejmenším pasivně napomáhat ruským destabilizačním operacím proti sousedům. Stejně jako Orbán, i Fico se paktuje s naším nepřítelem.
Stejně jako maďarští zpravodajci, ani ti slovenští nebudou napříště v rámci NATO dostávat nejcitlivější informace, protože by je jejich nadřízení mohli obratem předat do nesprávných rukou.
V žádném případě to nejsou čeští novináři a politici, kdo se rozhodl ze Slovenska udělat nespolehlivého partnera a mezinárodního vyděděnce. Naši sousedé rekordně oblibující všelijaké konspirační teorie si sami vědomě zvolili politickou reprezentaci, která pozici mezinárodního vyděděnce promyšleně buduje.
Pokud by příští americké prezidentské volby vyhrál Trump a Evropa nedokázala zorganizovat vojenskou pomoc pro Ukrajinu v potřebné struktuře a rozsahu, mohl by Kyjev válku s Moskvou prohrát. Pak by ovšem bylo už jen otázkou času, kdy ruská vojska stanou na východní hranici Slovenska.
A Fico s Pellegrinim jsou těmi, kdo by „osvoboditele“ beze všeho vpustili na Slovensko pět minut poté, co je Moskva požádá.
Naše bezpečnost vyžaduje změnu postoje ke Slovensku. A úpornou obranu informačního prostoru
Kdo tvrdí, že máme za každou cenu udržovat nadstandardní vztahy se sousedem, který plánuje vpustit do společného domu lupiče a nájezdníky, možná během časného nástupu tropických teplot příliš chodil na slunce.
Snaha chovat se přátelsky k někomu, kdo vás přede všemi kope do holeně a vychvaluje ty, co vás zapsali na seznam nepřátel, je všechno jiné, jen ne projev „suverénní“ politiky. Naopak, jde o zřetelně slouhovskou subalternost – a navrch ještě projev dětinského strachu, že si to „rozházíte“ s někým, kdo by vaše vzájemné vztahy ve skutečnosti značně vylepšil, kdyby na ně už pouze kašlal, místo aby je aktivně podkopával a ohrožoval.
Visegrádská čtyřka, tento postkomunistický kočkopes zbožňovaný antievropskými (ultra)pravičáky, je mrtva. Maďarsko a Slovensko v EU a NATO nadále reprezentují ruské zájmy. Naším zájmem je naopak nalézt nový formát spolupráce s Polskem jakožto geograficky nejbližší zemí bezprostředně ohroženou ozbrojenou ruskou agresí.
Kromě toho nastal opravdu nejvyšší čas navzdory licoměrným hlasům těch, kdo si pro politický kšeft pěstují vztahy s dezinfoscénou, podniknout všechny myslitelné legální kroky pro obranu českého prostoru před ruskými vlivovými a dezinformačními operacemi.
V současnosti totiž plánování naší obrany vypadá tak, jako bychom měli v úmyslu nakoupit supertajné americké letouny F-35 – a pak je za společné vlády ANO s ficujícím křídlem ODS u nás mohli Rusové bez potíží rozebrat na šroubky a do detailů prostudovat.
