Nadcházející volby budou výrazně ovlivněny snahou zabránit zvolení jednoho z kandidátů. Výzvy k odstoupení Pavla Fischera a Marka Hilšera jsou logické, okomentovali politologové, které oslovil deník FORUM 24, to, že se z řad veřejnosti ozývají výzvy k odstoupení senátorů z prezidentských voleb. Podle posledních průzkumů se v boji o Hrad utkají tři kandidáti. Favority dělí od zbylých šesti uchazečů téměř desetiprocentní propast.

Podle výsledků průzkumu DATA COLLECT a Kantaru má aktuálně Pavel Fischer 5,5procentní a Marek Hilšer 4procentní šanci, že se stane prezidentem republiky. Před Fischerem se umístila Danuše Nerudová, která se svými 23,5 procenty uzavírá trojici favoritů. Rozdíl mezi třetím a čtvrtým uchazečem v průzkumu je značný a ve veřejnosti podnítil otázku, zda má smysl, aby se Fischer a dalších pět kandidátů dále pokoušeli o své zvolení.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Výzvy jsou logické

Na internetu se spekuluje zejména o možnosti odstoupení senátorů Marka Hilšera a Pavla Fischera, jejichž voliči by pak spíše podpořili Petra Pavla nebo Danuši Nerudovou a tím by snížili šance expremiéra Andreje Babiše na druhé kolo. Hilšer i Fischer tuto možnost ale odmítají.

Podle politologa Miroslava Mareše jsou takové výzvy z hlediska současných hlavních protivníků Andreje Babiše logické. „Na straně druhé, část lidí může k prvnímu kolu přilákat právě jejich preferovaný kandidát a ve druhém kole budou následně volit z jejich pohledu menší zlo,“ připustil.

Podle politologa Jana Charváta jsou možné dva protilehlé pohledy. Jelikož všechny průzkumy celkem jasně naznačují, že oba dva pánové nemají moc velkou šanci na to získat prezidentství, je podle něj první ryze politicky pragmatický přístup zcela srozumitelný a pochopitelný. „Jejich účast ve volbách bude evidentně tříštit skupinu voličů, kteří jsou zaměřeni proti Andreji Babišovi. Z toho pragmatického pohledu by bylo nejracionálnější, aby všichni, kteří patří do liberálního nebo prodemokratického tábora, kandidaturu stáhli a veškerá pozornost se mohla soustředit na jednoho, případně na dva kandidáty, na generála Pavla a Danuši Nerudovou,“ vysvětlil Charvát.

Z druhého pohledu, idealistického, jak ho politolog nazval, je to podle Jana Charváta záležitost, která tlačí voliče k tomu, aby se rozhodovali strategicky. „To znamená, aby nevolili toho, koho chtějí, ale toho, kdo má největší šance, aby byl zvolen, což řada lidí odmítá s tím, že nechtějí volit ‚menší zlo‘. Aby se vzdávali své kandidatury, z tohoto pohledu smysl nedává,“ řekl politolog.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

V tomto momentě je podle Charváta pragmatický pohled pravděpodobně rozšířenější. Jeho interpretace vychází z představy, že toto nejsou běžné demokratické volby, kdy se rozhodujeme mezi stejně významnými kandidáty. „Je tu několik, dejme tomu, liberálních kandidátů, proti nim stojí kandidáti, kteří nemohou být zvoleni, a kandidát, který liberální a pro některé ani demokratický není,“ přiblížil s tím, že v takové situaci nedává smysl volit tak, jak chci, ale je třeba volit způsobem, který zajistí vítězství prodemokratického kandidáta.

V nepřímé volbě by Babiš neměl šanci

Podobně se k výzvám odstoupení Fischera a Hilšera vyjádřil politolog Lubomír Kopeček. „Potvrzuje to fakt, že i tyto volby stejně jako ty v roce 2018 budou výrazně o snaze zabránit zvolení jednoho konkrétního kandidáta. V roce 2018 Miloše Zemana, teď Andreje Babiše.“ Pro českou demokracii je to podle něj smutná zpráva a současně názorná ukázka, k čemu vede přímá volba prezidenta. „Při nepřímé volbě by ani Miloš Zeman, ani Andrej Babiš neměli šanci na zvolení,“ dodal politolog.

Politolog Petr Sokol namítl, že při případném odstoupení některého z kandidátů nelze automaticky přičítat jeho hlasy jinému konkrétnímu kandidátovi. „Hlasy se téměř vždy rozprostřou trochu jinak, než říkají papírové předpoklady,“ vysvětlil s tím, že i proto podobné výzvy nepovažuje za něco zásadního. Rozhodnout mají podle něj voliči.