O mrtvých jen dobře, případně raději vůbec, ale kubánská komunita ve Spojených státech má na Fidela Castra jasný názor, který dokonce v noci na dnešek demonstrovala v ulicích Miami. Konečně je pryč. A upřímně řečeno se jim nelze moc divit. Otázkou je, co však bude s Kubou dál. Kubánský socialismus totiž vypudil z domova ty nejlepší. Ostatně jako každý socialismus.
Kubánci jsou třetí největší hispánskou skupinou v USA. Většina amerických Kubánců má bílou barvu pleti (85 %) a žije na Floridě (až milion a půl), větší skupiny Kubánců se však uchýlily i do Kalifornie, New Jersey, New Yorku a Texasu. Ve čtyřicátých a padesátých letech byla Amerika oblíbenou destinací kubánské buržoazie a střední třídy, která tam vyjížděla na dovolené, nákupy či posílala své děti do amerických škol. Většina těch, které Castrova revoluce zastihla v USA, se už na Kubu nevrátila.
Revoluce také nastartovala exodus Kubánců do Spojených států. Nejprve přicházeli ti, kteří byli spojeni s režimem bývalého diktátora Fulgencia Batisty, po nich hromadně prchali Kubánci ze vzdělané vyšší a střední třídy, a také jejich potomci. Od prosince 1960 do října 1962 přišlo do USA v rámci „Operace Peter Pan“ na čtrnáct tisíc osamocených kubánských dětí. Staraly se o ně katolické charity, někteří žili s příbuznými, jiní v dětských domovech a na internátních školách. Rodiče za nimi přicházeli postupně.
Kubánští Američané jsou nejen velmi dobře integrovaní, ale také vzdělaní. Vysokoškolské vzdělání má 25% kubánských Američanů, což je dvojnásobek oproti jiným hispánským skupinám (zejména Mexičanům), a z potomků, kteří se Kubáncům narodili už v USA, má vysokoškolské vzdělání dokonce 39% obyvatel kubánského původu. U většinových nehispánských bělochů, ve statistikách se jim říká „bílí Američané“, je toto číslo o devět procent nižší.
Stojí za poznámku, že nejvzdělanější skupinou v USA jsou Venezuelané, kteří žijí stejně jako Kubánci hlavně na Floridě a podíl vysokoškolsky vzdělaných mají skoro padesátiprocentní (48.5%), čímž se umisťují před tradičně velmi vzdělanými Asiaty či Židy. Není pravděpodobné, že by Kubánci či Venezuelané měli obecně větší předpoklady pro vzdělávání, jako spíš to, že pro chytré a schopné jsou socialistické experimenty pohromou. Nelze se jim divit, že své talenty raději zúročí na studiích v USA, než při výpravě za toaletním papírem do Kolumbie.
I když většina hispánců deklaruje příslušnost k levicovému spektru americké politické scény a více než tři čtvrtiny stabilně volí demokraty, Kubánci inklinují spíš k pravici a k republikánům. Tato inklinace je zvlášť silná mezi staršími lidmi, kteří se narodili na Kubě a zažili Castrův režim. Velmi populární je v komunitě Ronald Reagan, zatímco vztahy s demokraty zřetelně ochladly po neúspěšné invazi v Zátoce sviní, které velel, původně k celé akci velmi skeptický, prezident John F. Kennedy.
Náramnou podporu kubánské komunity měl v prezidentských volbách George W. Bush, který získal v roce 2000 až 75% a v roce 2004 dokonce 78% kubánských hlasů. V posledních letech se však situace mění, protože mladší generace kubánských Američanů vykazuje větší afinitu k demokratům. Ve volbách v roce 2012 republikánského kandidáta Johna McCaina podpořilo 84% Kubánců starších pětašedesáti let, zatímco Barack Obama získal 55% hlasů Kubánců mladších devětadvaceti let.
V letošních prezidentských volbách ale kubánská komunita opět pomohla republikánovi k významnému vítězství na Floridě. Dva republikánští kandidáti kubánského původu – Ted Cruz a Marco Rubio – sice v primárkách neuspěli, leč Donald Trump získal kubánské hlasy kritikou dohody o obnovení diplomatických vztahů s Kubou, dosažené prezidentem Obamou, k němuž došlo v červenci minulého roku. Trump prohlásil, že dohodu „vezme zpět“ v případě, že Kuba odmítne rozšíření politických svobod v zemi.
