Německá kancléřka se stala fackovacím panákem, tedy panenkou, za své postoje k běžencům. Nejdříve jí spílali za to, že pozvala do Německa syrské uprchlíky. Teď zase za to, že nechce změnu azylové politiky. Nakonec se mluví o tom, že Německo, dosud vstřícné, se chce najednou také obehnat plotem.
Je potřeba to všechno vidět trochu v rozumných souvislostech. Jižní státy Unie nejsou schopny bránit své hranice, které jsou zároveň vnějšími hranicemi schengenského prostoru. Dílem je to kvůli tomu, že ta hranice je velmi dlouhá a členitá, takže je to technicky složité a uhájit by ji mohla leda nějaká diktatura po tréninku sovětského ražení (i železná opona se utěsňovala nějakou dobu), jednak jde zrovna o ty státy Unie, které mají dost svých starostí i bez uprchlíků.
Když se dostaly tyto země do tlaku pod přívalem příchozích, kancléřka jim prostě svým vstřícným výrokem vůči Syřanům vyšla vstříc, aby jim ulevila. To se týká i včetně věčně nespokojeného Maďarska. Za hrdinu je ovšem Orbán. Kdo ukáže v této věci trochu humanity, je za slabocha. Bylo by zajímavé vědět, jestli Orbán řekl aspoň: „Děkujeme.“ Asi sotva, to by nebyl neochvějný Vůdce.
Ti lidé už v Evropě stejně jsou a je jen otázka času, kdy se budou pohybovat různými směry, především nakonec stejně do Německa.
Není třeba nic měnit
Pokud jde o azylovou politiku, není nejspíš nutné nic měnit, stačí se starat o to, aby všechno fungovalo, jak má, a vzpamatovat se ze zmatku, který je dán kvantitou příchozích.
Bavorský ministr financí Markus Söder nedávno vyzval k masivnímu omezení přistěhovalectví a prosazuje, aby se diskutovalo i o samé podstatě práva na azyl. Se Söderovými názory nesouhlasí ale nejen Merkelová, nýbrž také bavorský zemský premiér a šéf CSU Horst Seehofer. Bavorsko je přitom běženci zatíženo nejvíc a stěžuje si, že statní spolkové země si berou menší díl tohoto nepříjemného koláče, než by podle vnitroněmeckých kvót měly.
Kancléřka v rozhovoru se stanicí Deutschlandfunk uvedla, že rozhodující je teď zrychlit azylové řízení a ti, kteří nárok na ochranu Německa mít nebudou, musí zase zemi opustit. Důležité podle ní ale je, aby se všemi, tedy i s těmi odmítnutými, bylo jednáno jako s lidmi.
Merkelová také mluvila o lepší ochraně schengenské hranice: to mají být priority Unie. Merkelová mluvila také o kvótách na rozdělení běženců v Unii. Podle ní nelze, aby tři či čtyři státy evropského bloku nesly na sobě celou zátěž uprchlické krize.
[ctete]25859[/ctete]
Je to jen technický problém
To jsou všechno racionální věci a veškerý problém je jen technický problém. To ostatní je hysterie. Neděje se nic, co by se nedělo už dřív, rozdíl je jen v množství lidí. Německo má ze svých více než 80 milionů obyvatel s takzvaným „migračním zázemím“, to znamená, že jsou to buď imigranti, nebo lidé, u nichž je imigrantem aspoň jeden z rodičů. Turků je v Německu 2,5 milionu, lidí z bývalé Jugoslávie 1,5 milionu. Kdo mluví o krachu multikulturalismu, tak by se měl naučit číst. Protože země má s uprchlíky jen pochopitelné problémy, ale nedošlo k žádné občanské válce, a ještě navíc Německo prosperuje. Multikulturalismus ve skutečnosti slaví vítězství, byť dost neokázalé. Ve srovnání s těmito čísly se ostatní, zvláště ve východní Evropě, jeví jako hysteričtí zbabělci.
Není celkem jasné, co by se Merkelové mohlo vyčítat a co měla v dané chvíli dělat jinak. Některé politické síly, u nás je představují především znalec motýlů docent Konvička a účastník zábavných televizních pořadů a záhadný podnikatel Okamura, mají jasno. Uprchlíky vyhnat, islám zakázat a podobné slaboduchosti. Jenže ti uprchlíci už v Evropě jsou a islám se zakázat nedá, protože v normální zemi si každý může věřit, čemu chce.
Realisticky mluví i spolkový prezident Joachim Gauck. V tyto dny se připomíná sjednocení Německa. „Postupně nám všem došlo, že srovnání životních poměrů a mentality na Východě a na Západě je proces na více generací,“ řekl prezident. „Stejně jako v roce 1990 nás čeká výzva, která zaměstná několik generací,“ řekl k problému uprchlíků. „Na rozdíl od tehdejší doby ale nyní musí srůst dohromady to, co k sobě dosud nepatřilo. Východní a západní Němci měli přece jen společnou řeč, sdíleli kulturu a dějiny.“
[ctete]25826[/ctete]
Netřesou se
Je nápadné, jak země, která nese největší tíhu přistěhovalecké vlny, nepropadá mrtvičnému třesu, i když jsou si všichni vědomi problémů. To kontrastuje s tím, jak se chovají politici u nás. Zemanovský primitivismus („nikdo vás sem nezval“) najde určitě odezvu u lidí, se kterými Zeman a další počítají jako se svými voliči. Také Andrej Babiš musí běžence milovat asi stejně jako Kalouska. Kdykoli se na něj vytáhne nějaká nepříjemná otázka, má po ruce Kalouska a imigranty, kteří mu poslouží jako kouřová clona. Prostému mužickému lidu to stačí, a když se ještě přidá kobliha, vítězství je jasné.
Řešení je přitom celkem jednoduché a už se o něm dávno mluví. Z těch, co tu jsou, některé přijmout, některé odmítnout a poslat domů, nebo do první bezpečné země, odkud přišli. Unie už o tom ostatně jedná s Tureckem. Někteří lidé ale nepotřebují řešení, potřebují paniku, aby na ní mohli politicky parazitovat.
